Obsluhoval jsem anglického krále

Jste-li Češkou v Srbsku, takřka denně se vás někdo snaží oslnit tím, že viděl Služio sam engleskog kralja a je to podle něj nejvtipnější film na světě (Pokud zrovna neviděl Povratne boce.). Tak jsem byla nucena se na to také konečně podívat, ačkoli už při četbě předlohy jsem tušila, že z ní nevznikne dobrý film. Tedy určitě ne v režii Jiřího Menzela, který sice kdysi natočil pár slušných až výborných adaptací, ale ne proto, že je génius, ale proto, že byl ve správný čas na správném místě. Teď už je naopak úplně mimo. I když se nějak vyrovnám s tím, že z hrabalovsky mrazivé a oplzlé knihy vzniklo uhlazené leporelo, se závěrem, jenž je regulérní reklamou na Prazdroj, která navíc vypadá jak z 90. let, se smiřovat nehodlám. (20.11.2010)

Předem chci říci, že na tento film bych dobrovolně do kina nešel, viděl jsem ho v rámci skupinového promítání se školou. Od tohoto filmu jsem nic nečekal a do kina jsem šel plný skepse a rozličných pocitů z názorů těch, se kterými jsem mluvil a kterým se tento film nelíbil. A ono obecně platí, že pokud od filmu nic nečekáte, tak můžete být jen příjemně překvapeni. A to se u mne potvrdilo. Kdybych na film kladl vysoké nároky, byl bych patrně zklamaný a stačilo by to s bídou na dvě hvězdičky. Ale jelikož jsem od nejnovější Menzelovy adaptace Hrabalovy knihy nic nečekal, tak jsem byl velmi příjemně překvapen, film mne dokázal vtáhnout do děje a já vše prožíval s postavami, které se na plátně objevily. Čtyři hvězdičky jsem se rozhodl dát za velmi příjemně překvapující film, u kterého jsem ani nedoufal, že by se mi mohl líbit. Jednu hvězdičku jsem ubral proto, že v jednu chvíli už mi připadalo, že těch ženských poprsí je opravdu mnoho, a také za nechutný záběr, ve kterém se Julia Jentsch proměnila na chvíli v Hitlera. Celkově na mne tento film působil mile, ale jak jsem již naznačil, výsledek je odvislý od nulových očekávání a nulových nároků na tento film... (02.05.2007)

Že Jiří Menzel v současné formě na Hrabalův originál nestačí, to bych pochopil a akceptoval. To, že ze strhujícího přerodu prázdné nádoby jménem Dítě, která jako nomen omen naivně proplouvá bouřemi dějin, v poustevnického filozofa ezopovského ražení uhnětl jakousi pofidérní zkazku o švejkovsky nablblém pijákovi plzeňského bych snad také zkousl. Kdyby však byl "Obsluhoval jsem anglického krále" film poetický, vtipný, soudržný. Jenže on není. Soudržný vyprávějící subjekt Hrabalova románu nahradil mizerný Barnev a marně zachraňující Kaiser, z divokého chrlení barvitých historek zbylo torzovité a křečovité pásmo groteskních výjevů, která Menzel seká bez zájmu, nápadu a poetiky. Film běží po většinu času na volnoběh a z letargie mě probral jen Martin Huba, Milan Lasica, několik pěkných momentů Oldřicha Kaisera a vyvedený úvod. Z výborných historek knižních vznikla filmová drť, která bez ladu a skladu kombinuje provplánovost, melancholii a politickou korektnost. Předlohu pozměňuje decentně, jen málokdy ale ku prospěchu věci. Z filmové verze bych měl asi jako člověk neznalý knihy pocit zmatečné prázdnoty, jako člověk, který předlohu obdivuje mám téměř bolení na duši. Bohužel, Menzel už jenom dosluhuje, pryč jsou léta 80. Škoda, že jeho důchod postihl zrovna jeden z nejlepších textů Bohumila Hrabala. (12.01.2007)

Král je mrtev, ať žije...kdo vlastně? :-) čtyřicet s do krve odřenýma ušima, jediný, kdo vyčnívá, je minimalisticky přesný Martin Huba a snad ještě Julia Jentsch. 5 problémů: 1. autististický Dítě Ivana Barneva. Ještě horší než děti v Narnii a to už je silné kafe. 2. Až příliš uhlazená adaptace. Nikde žádný spodní proud, syrovost, naléhavost. 3. Marionetový "příběh" , v němž jsou bezduché postavy na drátkách posunovány scénáristou odnikud nikam. 4. Klasická bolístka českého filmu : tezovitost, doslovnost, klišovitost. Ve větším než malém množství. 5. Film byl pro mě příliš dlouhý, široký a tupozraký. (24.04.2007)

Velký návrat velkého Menzela. Jiří nám toho v posledních 20 letech mnoho nenatočil, ale když už, stálo to za pozornost. Osobně adoruji Konec starých časů a Žebráckou operu, takže nemám problém přijmout Krále do tohoto ranku. Vzbudil zaslouženou pozornost a lidem připomněl v poetickém duchu, že doba Druhé světové nebyla černobílá. A už jenom za to si zaslouží můj dík. Protože všechny ostatní podstatné složky, jako je výprava a celková dobová uvěřitelnost byly naplněny maximálně. Z herců bych vytyčila zejména Hubu a Dulavu. (18.02.2009)