Elementární částice

Stalo se mi to poprvé, ale vůbec nevím, jaké hodnocení filmu dát. Jediné co vím, že to nebude méně jak dvě *. Opravdu těžké rozhodování. Film neměl bůhvíjaké světlo nebo dobrou kameru, ale bylo tam něco, co mě nutilo se na film dokoukat. Z filmu bylo cítit hrozné zoufalství Bruna, Michaela a Annabelle. Smutný film, dobrý soundtrack, konec byl aspoň z jedné strany dobrý. Zatím dávám 3*, časem možná jednu hvězdu přidám. (07.01.2013)

933. hodnocený film: Já prostě tyhle herce žeru. Každý se mi ukázal již několikrát jako skvělá volba pro svou roli a zde tomu nebylo opět jinak. Z těchhle snímků, které se tváří socialisticky, ale jsou natočeny v moderní době, mám skutečnou radost. Jen ta jména: Moritz Bleibtreu (Baader Meinhof Komplex, Lola běží o život), Martina gedeck (Baader Meinhof Komplex, Životy těch druhých). Nedá se mnu co příliš vytknout, jen snad ta odtažitost od diváka, díky které se tyto německé snímky moc do povědomí lidí nedostávají. 5* si ale jistě zaslouží a mohu jen dále doporučit. 5* (06.11.2010)

Další zajímavý film z německé produkce v poslední době. Citlivý scénář si pohrává s životy 2 bratrů a i když je každý úplně jiný, tak je spojuje touha změnít svůj dosavadní život, protože ho cítí nenaplněni. Film má skvělé herecké obsazení a režisér to celé velmi dobře ukočíroval. Možná ještě časem zvednu své hodnocení - zatím lepší 4hvězdy. Tak přece jen naprodruhé se mi to líbilo ještě víc. 5* si to zaslouží !!! (16.10.2011)

Nemám úplne rád Houellbecqua. Že napísal anti-islámsku knihu je mi u prdele, beztak som ju nečítal, ale čítal som Elementárne častice. A bolo to zvláštnym spôsobom pseudointelektuálne a okato nasilu nekorektné. Rasistické názory jednej z hlavných postáv nemyslím, to bola proste postava. A na posudzovanie filozofických úvah sa v téme necítim dostatočne erudovaný. Ale vadí mi tá póza. Je neuveriteľne úbohé, urážať nielen ženy, ale ženskosť ako takú  (existuje na svete niečo lepšie?). Toto totiž nerobili postavy, robil to rozprávač. Že Houellbecq napísal charakteey, ktoré onanujú na vlastnej matke, to je jedna vec, ale, ty vole, prečo musel predávať posolstvo? Jediný záver, ktorý z toho možno vyvodiť, je, že autor je kokot. A ja neviem, na tak nesympatickú predlohu je to vlastne docela dobrý film. Možno len Bleibetreuova postava vyznela opačne ako v knihe. Nie som nespokojný. Rozhodne na mňa film pôsobil triezvejšie, ako kniha. Aj keď stále nechápem myšlienku. PS: Dobrý casting. Pss: Skvelý výkon Franka Potente. (19.11.2023)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)