2:37

Střední škola je špatná. Bééé. Dospívání je těžké. Bééé, škyt. Tohle je 95 minut dlouhé klišé. Béé, škyt, smrk. Jsem necita, ale vyvolalo to ve mně jen zhnusení, protože o tom to celé bylo. A když podotknu, že ani slzička mi neukápla, tak to asi vystihne dokonale, jak je mi tenhle film jedno. A víte, co? Být jedno z těch děcek, a mít jejich problémy, tak mi by nějaká šedá myška taky byla totálně u pr*ele....a tak to prostě je. (12.10.2016)

Tohle je celkem síla. Moc se mi líbí jak je celý film poskládaný dohromady, jak do sebe všechno postupně zapadá, jak se postupně seznamujeme se všemi postavami....A postupně zjištujeme co se vlastně stalo. Všechny postavy vlastně poznáme celkem do hloubky, což je přesně to, co u hodně filmů postrádám a co mi přijde na tomhle filmu hodně dobrý. No ale ten konec ten mi nesedl. Je takový nic neříkající, jakože prostě tečka a tím to končí, už se nevracíme k ostatním postavám, nedovídáme se co bylo dál, prostě tam není závěr. Ale není to ani tak, že by si člověk řekl- tenhle film má otevřený konec- mě to prostě přišlo, jako by to někdo useknul a zbytek tam nedal....Ale nápad skvělý, postavy nádherně promyšlené a krásně zahrané. (14.05.2012)

Jeden den na typické (?) australské střední škole. Ač to na první pohled vypadá, že jde o další bezútěšný film o dysfunkčním školském systému, není tomu tak, tady je škola pouhá kulisa čistokrevnému dramatu o současných dospívajících. Musím uznat, že na problémy adolescentů je nahlíženo citlivě a asi i sofistikovaně, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že koncentrace nešťastných životních osudů byla na jednu školu a jeden den až příliš vysoká. Zajímavá je jistě forma - tvůrci skládají před divákem mozaiku z jednotlivých střípků kruhu života několika mladých hrdinů a je velmi pečlivě zdůrazněno, že každý střep má hned několik hran, skrze něž se nahlížená realita může jevit rozdílně. Navíc je tu rozděleno pásmo vypravěče a pásmo postav, prvé v pseudodokumentární černobílé formě stylizovaných interview, druhé pak v mírně časově posunutých kratších sekvencích. Naprosto mrazivá je závěrečná scéna, která pointuje rámcovou kompozici celého filmu - tvůrci velmi rafinovaně vedou diváka v průběhu děje k vědomému tipování, kdo může za dveřmi skončit, a může to být skutečně každý z hrdinů - o to víc je pak finále šokující a dává celému snímku nový, hlubší smysl... (28.09.2012)

To byla slušná depka, ještě když to vychází ze skutečných událostí. Líbilo se mi že scény jsou udělaný jako ve filmech Quentina Tarantina, jak scény hezky na sebe navazujou co se stalo předtim, to bylo skvělý. Dobrá kamera a atmosféra. No a ten konec mě teda dostal, udělalo se mi i trochu špatně :D Což se mi vůbec u hororů kde je hodně gore a stříká krev z těl obětí - Nestává :D Tohle na mě zapůsobilo dost. Bylo to skvěle udělaný ta sebevražda a té holky mi bylo líto. Divim se že režisér Murali K. Thalluri už nic pak dalšího nenatočil, svůj první film natočil výborně. (16.12.2020)

2.37. ___ Srdcervoucí, v žalu topící dílko! K patnáctému červenci roku 2016 nejbolestnější zážitek mé - dovolím si tvrdit - dnes už mnohaleté, lecčím zkoušené divácké kariéry. O ptáčatech, kterým byla polámaná křídla. O neviditelné, kterou daleko ode všech trpasličích problémů i velkých tragédií spolkl nepodplatitelný čas. Nekorunovaný král všech filmů na téma "mladí a nešťastní: vždy může být hůř než je" a přímý antipod hollywoodských teenagerovských (romantických) komedií - namátkou Moderní Popelkou počínaje, Protivnými sprostými holkami konče! (28.09.2011)