Quantum of Solace

Et tu, Marcu? Quantum of Solace je apendix, slepé střevo, které nemá v bondovském těle prakticky žádný význam. Dovršení oné Vespeřiny linie mohlo být v následující bondovce vyřešeno za deset minut a místo parazitismu na Casinu Royale mohl být agent Jejího Veličenstva vyslán na další misi. Ono hnutí mysli by stejně dobře vyjadřoval dialog mezi M a Bondem, popřípadě mimické schopnosti Daniela Craiga. Nebudu ale kritizovat QoS za to, čím není a čím být mohlo, ale za to, čím (bohužel) je. Laciná a /dle rozpočtu předražená/ kopírka bourneovské roztěkanosti se mi začala zajídat po patnácti minutách, řídký příběh s mnoha slepými odbočkami chvíli poté. Neházela bych vinu na Forstera, protože v interiérových scénách a dialozích mu to klape- postavy, zejména M a Bond si bezchybně nahrávají a jejich herecké výkony chrání QoS před trapasem. Zamrzí pouze rozplizlý záporák i uměle dosazené figury obou rádoby bond-girls, které navíc paradoxně nesplnily svou zásadní úlohu : dodat bondovce elegantní sexuální scénu. Pochopitelně jde čistě o můj divácký přístup. Nepochybuji, že někoho baví mrkat mezi makrodetaily, nervózním chaotickým střihem a tipovat, která končetina patří komu a který akrobatický prvek jsme v tom mžiku právě viděli, ale tohle patří k figurám tzv. real-agentům typu Bournea. Subjektivizace Bondovi nepochybně uškodila. Jde o postavu, jejíž virtualitu a surreálnost si uvědomuje v mnoha náznacích sama postava, sochu na piedestalu, kterou by se chtěl divák stát, ale s níž se neidentifikuje. Forster se poněkud lehkovážně zbavil všech bondovských hračiček a serepetiček, jimiž je tradičně ověšen a které mu přidávají na onom supermanském obalu, ale nepřidal nic nového, psychologická paleta se od CR rozhodně nerozšířila a o eye-candy záběrech typu honička na Madagaskaru nebo suchých hláškách typu You noticed si můžeme nechat jen zdát. Za jediný Forsterův přínos považuji místy nekorektní politické aktualizace, které dávají Bondovi a především M úlohu jakési vtipného glosátora světového pořádku. Za největší provinění ovšem považuji to, že film s takovou hustotou honiček se prakticky nepohne z místa a navzdory omezené stopáži nudí místy zcela neomezeně. James Bond už přežil nebezpečnější zabijáky, zrádnější situace a horší filmy. Jeho nesmrtelnost, Craigova bravurnost a campbellovský um mi dávají to minimální množství útěchy. 60% P.S. Napodruhé lehounké zlepšení: líbí se mi prolínačky, Tosca, zvířátka na každém rohu a důraz na irelevantní detaily. A Craig je Bůh. I v průměrném nebi. (07.11.2008)

Chladnokrevný zabiják na cestě za pomstou a k odpuštění …. Úvod potěší všechny milovníky rychlého akčního střihu. Spousta ,,fajnový“ akce, - na haitský ,,bárce“ vykostí posádky několika člunů (ještě že měla alespoň motor!). Mnohokrát se nabízí říct ,,to je ale náhodička!“. Prostě J.Bond dokazuje, že štěstí přeje připraveným! To mne mrzí nejvíc, prostě už to zase není zranitelný hrdina! A myšlenka? Snad jen ta na pomstu! Výbornej D.Craig v akčním filmu, kterému by prospěl o kapku lepší příběh. Nebo režisér? Oproti Casinu mírné zklamání. Ale je to zřejmě jen proto, že jsem MOC chtěl! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ***** NAPĚTÍ ** (24.03.2009)

Zvláštne. Po prvom pozretí som bol z filmu sklamaný a film som ohodnotil 3*. V Casino Royale bola latka nastavená asi príliš vysoko a ja som možno čakal niečo iné - emotívnejšie. Nedostal som to. Quantum of Solace je príliš studený, ale má neskutočný ťah na bránku. Je suverénny a dynamicky. Na druhé pozretie som to akcveptoval a bavil som sa. Preto hodnotenie zvyšujem na 4*. (29.04.2010)

Všechny výtky, které jsem měl vůči Casinu Royale, setrvaly na svých místech i pod novým režisérem, a jejich intenzita se nemá důvod zmenšit - právě naopak. Teď už je tu divák definitivně za blbce, respektive za zcela nedůležitý element, který přijme bez otázek úplně všechno, pokud se to pro něj natočí ve stylovém designu a s pěknými roštěnkami (přičemž u Gemmy Trntrntrn si ani tím nejsem jistý). Jak jinak si chcete vysvětlit, že zase jednou nastala ta konstelace "je to děsně osobní, je to naturalistické, je to na krev, a je to cítit" (aspoň tak to prezentují tvůrci), ale dějí se tu šílenosti vyžadující nárazuvzdorného, neprůstřelného a nehořlavého geroje, a to do té míry, že už nestačí lidské síly, a je potřeba vyztužit tu chatrnou konstrukci pořádnou dávkou počítačového cvrkotu. Zkrátka ať žije skotačení v provazišti a chvála buď výkonným grafickým procesorům, které tuto "poctivou zábavu nového věku" umožňují...děkuji, ale opravdu nechci:P A jinak kdo sakra je Mathieu Amalric, a proč je jeho postava naprosto nijaká? I oproti jen na první pohled chladnému, ale uvnitř slabošskému a připosranému (ovšem dobře zahranému) Chiffreovi je to obrovský krok do prázdna. Na druhou stranu se mi Bondův přístup stal vcelku sympatickým, a Judi Dench a Giancarlo Giannini jsou tu vyloženě luxusní. Jenže bondovky nikdy nebyly o prožitcích z individuálních hereckých výkonů, a argument v tom smyslu, že je to přece restart, a tudíž nelze používat ta samá kritéria, vzhledem k velkým slabinám tohoto pojetí nezasluhuje sluchu. Quantum Of Solace prostě nefunguje, a narozdíl od jeho bezprostředního předchůdce nejsem ani omylem ochoten ztrácet s ním čas ještě jednou. Ale na pohled je to dost vymazlené, aby si to ve spojení s těmi povedenými momenty zasloužilo 60%. (01.07.2011)

Po klidném, soustředěném a plnohodnotném shlédnutí zvyšuji svoje hodnocení. Moje hlavní výtka, že se nedostává na propracovanější Bondovy pohnutky, je fuč. Forster tam dostal přesně tolik psychologie, kolik příběh potřeboval a Bondovo vnitřní přerodové dilema skryl do druhého plánu. Nazývat 007ku terminátorem může jen člověk otupený současnou popkornovou produkcí a neschopný číst mezi řádky. Pokud Campbell daroval agentovi Jejího Veličenstva právo zabíjet a lidské nitro, Forster mu odňal jednoznačný svět a recept na identifikaci dobra a zla. Škoda jen, že Dominic Greene má na plátně tak málo prostoru, Amalric ho dokázal bez zbytečného přehrávání ztvárnit báječně – už ne jako jasného padoucha, ale jako chlápka, který balancuje na hraně ve světě, kde už se nedají vést jasné hranice. Kde se musí lézt do postele s padouchy, protože hodní kluci vymřeli. A James? Skutečně ho žene dopředu jen jeho služba jako ostatní Bondy? To sotva. Ale cesta pomsty se čirou náhodou kryje s cestou menšího zla (nejmenšího množství útěchy). Dobře zvolený duet s charismatickou Kurilenko vrcholí dvojí katarzí – jedna z postav pomstu nachází, druhá zřejmě definitivně nachází sebe sama. Nicméně Forster rozhodně nenatočil žádný akční přívěšek Casina, což člověk ocení až po bedlivém shlédnutí. Např. fantastická souhra Bond-Mathis či roztomile mateřský vztah M k 007če dokazují, že Marc zůstal sám sebou a dokázal do příběhu vnést komorní emoce a cit pro detail. Moment, kdy se muž velkého světa Bond ocitá mezi trpícími bolivijskými farmáři je skvostný, protože tematizuje pouť Bonda od nedotknutelného Dandyho k proletářskému ranaři, který krom utrpení dokáže i vidět konsekvence svých činů a rozeklanost tzv. dobra v současném světě. Je smutným paradoxem, že na snad nejkomorněji pojatého Bonda produkce vysolila takovou sumu (vidět to skutečně není, protože Forster i ty neefektnější akční scény podává jako estetickou říkanku o mnoha chytrých detailech a precizním tempu). Můj dojem je jednoznačně pozitivní, Quantum Of Solace je cosi jako komorní psychologický akční film, který v rámci typicky "nízké" zápletky pracuje s netradičně "vysokými" prostředky. Působí mnohem víc přemýšlivě nežli divoce. Škoda, že Forster nedostal svých 20 minut navíc a tím pádem byl nucen jinak velmi procítěnému tónu vyprávění vnutit až příliš drastický střih. I díky soundtracku, který ještě víc jde pod povrch a kašle na efektní dunění, dávám pět hvězdiček. Tuhle Bondovku určitě nedocení každý, ale z mého pohledu je to jedna z nejlepších a určitě ta nejvíce se vymykající zvyklostem. (23.10.2008)