Sirotčinec

Za posledných x rokov ma najviac vystrašili Tí druhí, REC a Diablova chrbtica. Ako to tí Španieli robia? Sirotinec až taký strašidelný nie je, ale rozhodne vie pracovať s "tušením skrytého" a v niektorých scénach spoľahlivo skrúca žalúdok a vyvoláva zimomriavky. Dejovo je síce otrepaný a zdanlivo predvídateľný, no príjemne nepríjemná pointa, herecké výkony a celkové spracovanie ho posúvajú kusisko nad priemer. V rámci súčasnej hororovej tvorby veľmi dobrý kus. 7/10 (09.07.2009)

Bravo. Španělé opět dokazují své výsadní postavení na hororové scéně. El Orfanato nepřekvapí originálním příběhem, nýbrž silným působením na naše podvědomí, schopností vyvolat opravdový strach a napětí. Na pečlivém a pomalém budování atmosféry celý tento film stojí, divák má nutkání se bát, ačkoli "reálně" není čeho - nejsou zde žádné infarktové lekačky, žádné časté zjevování hrůzných duchů, vše je založeno na zvucích, práci se světlem a tmou a na pohybech kamery. (14.02.2008)

Velmi obtížně se mi píšou kritiky na filmy, které jsou obecně považovány za dobré a povedené... Bohužel tady prostě musím. Prostě tohle není film pro mne. Scénář by se vešel na půl stránky A4 řádkování 1,5. Neuvěřitelně pomalé vyprávění děje, pomalé tempo a naprosto nic, co by mne nějak vytrhlo z nudy, nic zajímavého, prostě NIC!!! Jen neúprosná nuda, která mne ničila dva dny, protože jsem film musel dávat na půl a každých 5 minut koukal na časovač ... Rádoby dojemný tajuplný příběh o paní a několika sirotcích ... ve kterém se 1 :35 minut nic neděje ... Hodnotím pouze kladně výtvarnou stránku filmu, ta je super. Ale jinak pro mne opravdu velice špatný film ... (04.05.2010)

Atmosferický duchařský thriller/horor odkazující až někam k temným původním folklórním pohádkám, které byly přirozeně strašidelné a hororové. Mystérium prokletého domu chytře ohraničuje příznačné uzavřené prostředí, kde je od začátku přítomno neviditelné tajemství, které chce býti odhaleno. Za vyzdvižení stojí (s pohádkou propojující) princip hry zajímavě použitý ve struktuře příběhu, obdobně jako motiv pohádkové knihy Petera Pana, který (stejně jako postavy ve filmu) odmítá zestárnout. Šikovně jsou proti sobě postavena i paradigmata racionálního přístupu k realitě a paradigma připouštějící existenci nadpřirozena (jejich stěžejní střet předznamenává i nejsilnější scénu filmu - médium vydávající se kontaktovat druhou stranu, geniálně zaranžované v metazáběrech kamer, kdy se tým pokouší tento kontakt multimediálně dokumentovat...). Ve filmu byly použity podobné kamerové rastry, jaké bývají ve filmech Guillerma del Tora, který určitě ne náhodu tenhle snímek produkoval. Obrazovost a symbolickou hloubku jeho filmů sice El Orfanato nemá, na to mu schází del Torava mýtotvorná fantasie, ale svou funkci (tedy uchvátit divákovu pozornost a napnout ho mnohdy až k nevydržení) určitě splňuje dokonale. Mám rád španělskou a obecně hispánskou kinematografii a ani El Orfanato (Sirotčinec) mne nezklamalo... (01.04.2008)

|| Scenár: Sergio G. Sánchez | Hudba: Fernando Velázquez | Produkcia: Mar Targarona, Joaquín Padro, Álvaro Agustín, Guillermo del Toro | Distribúcia: Warner Bros. (Spain), Picturehouse | Štúdio: Telecinco Cinema, Wild Bunch | Rozpočet: 4 milióny $ | Tržby: 78,638,987 $ || Plytký scenár je ospravedlnený výbornými zábermi kamery a hravosťou so zvukamy. Upútalo ma to po celý čas, až na posledných 10 minút. (14.04.2011)