Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám

Klasická romanťárna, akorát z chlapsky nedospělého pohledu a s britským nadhledem. Camea jsou fajn a potěší, vedlejší role jsou obsazené přímo ukázkově, Kirsten neskonale roztomilá (a stejně jako ve Věčném svitu jí to nejvíce sedne v nakalené póze) a evidentně si to všichni užívají a vychutnávají. Ovšem, i kdyby bylo vše naprosto stejné a hlavní roli by ztvárnil někdo jiný než Simon Pegg, tak se to rozsype rychleji než věž vystavěná z pexesa. Jenže on tu je. A tyhle role "kluků od vedle, prostě jednoho z nás" mu jdou jako nikomu jinému již od dob britcomu Spaced. (19.11.2008)

Soundtrack David Arnold: 1. Enough Love ,2. What A Wonderful World ,3. Ace Of Spades ,4. Chicken Payback ,5. Spooky ,6. Drinks Taste Better When They're Free ,7. La Dolce Vita (In Via Veneto) ,8. Get Over It ,9. Heavy Like Sunday ,10. You Really Got Me ,11. I Don't Feel Like Dancin' ,12. For Reasons Unknown ,13. With Every Heartbeat ,14. I Love What You Do ,15. How To Lose Friends ,16. Sharps, Sophie, Cuba, Chaos ,17. How To Make Friends ,18. Living The Dream ,19. La Dolce Vita (Finale), (23.05.2011)

Z důvodu toho, že se na to tenkrát na koleji díval spolubydlící a chechtal se jak blbej, jsem čekal něco daleko jiného než se mi dostalo. Mé velké očekávání nebylo ani z poloviny naplněno a já měl pocit, že jsem na přehlídce nejnudnějších pokusů o komedii. V průběhu první poloviny filmu jsem měl sto chutí to vypnout, ale počkal jsem si na druhou, o malinko lepší polovinu, která to ovšem moc nepozvedla. Už teď si moc nepamatuju o čem to bylo, ale to mi bylo jasné už loni, když jsem se na to díval. Myslím že příští rok už o tom nebudu vědět vůbec nic. Naštěstí mi to ovšem nebude vůbec vadit, jsou daleko lepší romantické komedie, které stojí za to, aby si je člověk pamatoval i po čase, popřípadě si je připomněl znovushlédnutím, což zde samozřejmě nehrozí. (05.06.2011)

Mladý, blbý a nadržený doktor filozofie Sydney Young se chce prosadit jako redaktor oblíbeného časopisu Řízek a myslí si, že to půjde jeho obvyklým partyzánským způsobem s vykřičením pravdy do světa. Jenže Řízek se chce alespoň tvářit jako seriózní časopis a proto Sydney v touze po úspěchu dokáže pošlapat všechny své ideály. Je schopen prosit na kolenou do sebe zahleděného režiséra, psát na objednávku nebo se chovat jako kulhavý čuník. Najednou stoupá vzhůru na firemním žebříčku a celebrity se perou o místo v jeho posteli. Ale jak už to v romantických komediích bývá, tak někde v parku čeká ta pravá a právě sleduje nejlepší film všech dob - Sladký život (neplést s Con Air). (11.05.2009)

Existuje zhruba šest příznaků, proč je tenhle film duševně nemocný: 1, Současné romantické komedie nechápou jednu zásadní skutečnost – první polovinu jedou v režimu komedie, druhou v režimu romantika. Problém je, že komedie je ze své podstaty lehčím žánrem než romantika, a když se přepne z etikety do etiky, rozuměje ze skečů Simona Pegga a vynalézavých narážek do „serious issues“, a začne se vyprávět příběh, nefunguje to, protože první komediální půle pro tyhle události nezbudovala podloží. A tudíž tyhle události nelze brát vážně. 2, Princezna Megan Fox se zase odmítla svléknout. Velmi zjednodušeně řečeno je stále jen náhražkou touhy konkrétním symbolem, který má blízko k tzv. fetiši. Nikoliv herečkou. Dal bych nicméně rád na srozuměnou, kritikům Megan zvláště, že krásných žen chodí po světě tisíce, z čehož vyplývá, že k prosazení se v Hollywoodu je třeba vždy víc než jen krásy; nějaké přidané hodnoty. 3, Naverbujete-li do kteréhokoliv bijáku slavný herce – a tady se jich sešlo nemálo –, zaděláváte si na potíže, protože celebrity v originálních a rizikových projektech hrát odmítají, tudíž takový film musí jet podle šablon. Schválně si dosaďte do příběhu neznámé herce – výsledkem nebude nic jiného než defraudace, korupce, hereze, simonie, pedofilie a sodomie. 4, Jestliže si odmyslíte Simona Pegga, nezbude absolutně nic, co by za to stálo. Ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že díky jeho křupanskému chování ten film není anti-americký, ale ve skutečnosti anti-britský. Tudíž i Simon pozbývá smyslu. Vzniká prostor mezi Magdeburskými polokoulemi, rozuměje vakuum. 5, Režisér a celý tvůrčí kolektiv zjevně nepochopil, že i nižší žánry se musí dělat s elegancí a na úrovni. Tohle dílo je laciný, a o to je truchlivější, že má tu drzost vpasovávat do svého tajtrlíkovského rámce vážný věci. 6, Sympatický je, že příběh schází, takže nevíte, kam to bude zpočátku směřovat, ovšem díky tomu, že to nemá příběh, vás nezajímá ani to směřování, tudíž tu máme co do činění s dvojsečnou břitvou. Protože kde chybí organická jednota tématu (jednotná zápletka), chybí i vnitřní nutnost děje (konkrétní dění). Abych to uzavřel: Vážně jsem se v průběhu filmu snažil o smích – to ovšem spíše z přesvědčení, že smích podporuje zažívání, než z přirozeného sklonu se smát –, ale jak řekl Friedrich Nietzsche: „ženatý filosof náleží do komedie“, a tam patří i divák tohohle filmu. (24.11.2008)