Zkažená mládež

Připadá mi, že film má vysoký hodnocení, protože všichni přece víme, že šikanovat spolužáky je špatné, áááno? Jenže já filmu nedám automaticky 5 hvězdiček jen kvůli tomu, že se tam řeší závažný téma. Scénář je bohužel dost odfláknutej. Skoro hned na začátku je detailní záběr, jak otec šikanovanýho Joosepa doma čistí bouchačku a hned mi bylo jasný, jak to asi dopadne. Děj celou dobu ubíhá k očekávanýmu finále, žádný komplikace, žádný zvraty a v podstatě jsem jenom čekal na to, kdy přijde ta pověstná poslední kapka (a ta poslední kapka byla teda dost ujetá) a bouchačka se opět objeví na scéně. Závěrečný jatka byly docela dobrý, jenom mi přišlo komický, že Kašpar měl mít 8 nábojů a vystřelil 12× (jestli jsem dobře počítal). Zase další chyba, která jenom potvrzuje, že film byl trochu odfláknutej. Většina postav navíc byla vyloženě černo-bílá. Snad možná ta EMO-čubka s tim bordelem na xichtě vykazovala nějaký známky trochu komplikovanějšího charakteru. Pro mě zkrátka průměr. Ale za vidění to stálo. (08.01.2010)

Sedm dní stačilo Bohovi, aby stvořil svět. Sedm dní stačí na to, aby se z obyčejných žáků stala Zkažená mládež. Syrová brutalita aneb šikana mezi žáky byla a vždy bude. Někdy to dopadne dobře (myslím tím, že se věci mezi žáky urovnají a stanou se přáteli), někdy to vyústí v katastrofu jako na škole Columbine. Závěrečné mrazivé minuty ve mně zůstanou ještě dlouho. (09.01.2011)

Keď som bol na vojne vojenský prokurátor spomínal aktuálny prípad, kedy pri povyšovaní vopchali služobne starší vojaci jednému mladému rúčku od metly do zadku tak hlboko, že mu roztrhali črevá a chlapec o pár dní nato v bolestiach zomrel. Diali sa aj menej hrozivé formy šikanovania (od prípravy jedla z mäsa prasaťa zdochnutého na rakovinu, kde nádor prerastal týmto mäsom, cez popoluškovské nočné zbieranie schválne rozsypanej múky na izbe až po posielanie neposlušných myší do škrabiek zemiakov o 4.00 ráno). Čosi išlo vyriešiť vyhrážkou, ale niektorí mazáci boli vygumovaní idioti, tak alebo viac ako vodcovia v stredoškolskej triede z filmu. Niektoré vyhrážky šikanovaných sa príliš nelíšili od riešenia, ktorí zvolili ponižovaní v Klasse. Nezáleží na miere debility na žiadnej zo strán šikany, prioritná je permanentná túžba frustrovano zakomplexovaných análnych typov, ktorí potrebujú stále do niečoho alebo niekoho rýpať a hlavne stále niečo sebe a okoliu dokazovať a ukazovať sa svojím namachrovaným egom. Výstižné všeobecné zobrazenie stále aktuálneho odporného javu na školách, v pracoviskách a iných kolektívoch. (19.11.2012)

Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. (27.12.2007)

Silný námět často umí vytvořit neprůstřelné sklo kolem nefunkčního zpracování, ale tady působilo to manipulativní tlačení diváka do kouta jako průrazná kulka a při sanitárním dnu ve školní jídelně jsem si pak místo kladení otázek ohledně míry ospravedlnění připadal jako v trochu drsnější Botě jménem Melichar. I tak zůstal poznatek, že pokud překročíte „point of no return“, stanete se mnohem větším zlem, než oni.. Spoiler: Kdyby prostřelili tomu třídnímu lídrovi obě kolena jak Old Shatterhand Tanguovi, jako projev vzdoru by to stačilo a vzhledem k přístupu vedení školy by za to byla maximálně třídní důtka.. (14.11.2014)