RocknRolla

Solidní návrat k Ritchieovým kořenům, který se klasikou typu Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k i přesto nestane. Filmu neshází tempo Ritchiemu vlastní, zajímavé a dobře odehrané charaktery (všechny ostatní zastiňují Mark Strong a Toby Kebbell) i spousta zábavných momentů s režijní invencí (viz. parádní flashbacky), přesto to ve výsledku na nerušenou dvouhodinovou chuťovku nestačí. Může za to občasné zpomalení i nedostatečná provázanost děje, která by v závěru vyústila v dokonalé zaklapnutí. A přeci jen bych radši The Real RocknRolla, jež slibuje konečně nějaký posun. 7/10 P.S. Soundtrack je v čele s The Bank Robber od The Clash bezchybný. (25.01.2009)

Už to zdaleka není tak nabušený a perfektní jako Podfu(c)k, ale furt je na co koukat. Taneček Gerarda Butlera a Thandie Newton, běh na dlouhou trať Gerarda Butlera, když ho honěj Rusáci atd. Zase je tam banda hodně dobrejch postav s anglickym přízvukem (největší cool tvrďas mi tentokráte přišel Archie) a černej humor taky nechybí. Jenže je to zbytečně dlouhý a překombinovaný. . Například ten "rocknrolla" feťák s gayem by tam téměř nemuseli bejt. A na můj vkus tam bylo hrozně málo akce, přitom ta je vždycky u Guye Ritchieho megazábavná. Neni to sice taková onanie jako Revolver, ale stejně je Guy Ritchie do sebe čím dál víc zahleděnější. Na druhou stranu, Thandie Newton je fakt femme fatale. (15.01.2009)

Guy Ritchie se urputně snaží vypadat jako ten starý lišák Ritchie, až vypadá jako svoje nepovedená imitace. RockNRolla je svým způsobem návratem ke komplikovaným gangsterkám, které brnkali na lehkonohou strunu. Ale i tak jsme měli strach o naše hrdiny. Nechybělo jim napětí. Autenticita smrti byla stejně tak blízká, jako ústí hlavně u Ritchieho hrdinů z nemanic. I tentokrát tu máme partu budižkničemů, kteří se zapletou s bohatým mafiánem. Ale opravdové napětí a strach o jejich osudy přichází až v poslední půl hodině. Mezitím sledujeme víceméně nezajímavé zápletky, na které už jsme zvyklí z jiných a především lepších filmů. Ritchieho snaha vrátit se do zajetých kolejí připomíná spíše umanutý vzdor druhorozeného prince, než návrat právoplatného krále londýnského podsvětí. Škoda. (09.11.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Guy Ritchie opět to samé jen trochu jinak. Podfu(c)k a Sbal prachy a vypadni jsou pro mě stále trochu jinde nejen vtipem, ale i stylově mi sedli více. RocknRolla je podivný film, v kterém jsem tak dlouho čekal, až zjistím, co skutečný RocknRolla dokáže, až jsem to nezjistil:). Gerard Butler má však nakročeno velmi silně mezi nejlepší a nejdrsnější herce současnosti a s jeho hlasem a charisma se není čemu divit. Kromě něj mě potěšila snad jen krásná Thandie Newton. Co se týče děje... čekal jsem čekal jsem až jsem toho opravdu moc nedostal. Klasické schéma, které by mohlo být klidně i komplikovanější, se vším všudy. Ritchie dokáže točit stylově, to ví každý, bohužel občas nedokáže najít správnou míru mezi stylem a kvalitou. V RocknRolle jde trochu na hranu, kde mu to zachraňuje vtip a herci a pro někoho i RocknRolla, který mě moc neoslnil a čekal jsem, že předvede o hodně víc. Celkově stylový film s humorem, který mezi ostatními filmy Guye Ritchie působí jen jako "další verze" zajetého konceptu. (20.02.2009)