Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Jiří HubačKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Vadim PetrovHrají:
Bolek Polívka, Pavel Liška, Vilma Cibulková, Jan Dolanský, Jan Budař, Viktor Preiss, Václav Postránecký, Stanislav Zindulka, Klára Melíšková, Hana Seidlová, Daniela Ernestová, Jan Vondráček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Televizní film předního dramatika a scenáristy Jiřího Hubače vypráví příběh vyléčeného alkoholika, koncertního mistra a skladatele Františka Stáry. Po návratu z protialkoholní léčebny dochází velmi rychle k poznání, že jeho euforické odhodlání začít znovu je tragická iluze. Jeho žena se z bytu zatím odstěhovala a našla si jiného muže. Podobné fiasko ho čeká v bývalém zaměstnání a později i při krátkodobém působení v základní umělecké škole. V nejtěžší chvíli, kdy se Františkovi hroutí všechny jeho soukromé naděje i profesní plány a on rezignuje, mu nezištně pomáhá bývalý spolupacient z léčebny Eda Mandík. Tento člověk, sám slabý, nedůsledný a nezodpovědný, s nečekanou a sebezničující obětavostí rezignuje na střípky osobního štěstí a energicky vybičuje svou ochablou vůli k záchraně svého jediného kamaráda. Cena, kterou za tento svůj čin Eda platí, není malá, ale jeho oběť měla smysl. V Hubačově emocionálně silném a působivém příběhu si hlavní role zahráli Pavel Liška a Bolek Polívka, režie se ujal Zdeněk Zelenka. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Smutný pohled na návrat do drsné reality. Úspěšná léčba není vše a bez pomoci okolí se adaptuje velmi těžce. Velmi dobře natočený výpravný příběh dvou bývalých alkoholiků. ()
Kdybych se po skončení tohoto snímku nedozvěděl, že jde o "takzvané" navázání na dnes již kultovní snímky jako Ikarův pád a Tažní ptáci, tak bych možná jednu hvězdu i přihodil, ovšem teď mám naopak chuť jednu ubrat. Film sice není špatný, ale nemá to kouzlo, které do snímku dokázali vnést herci jako Menšík apod. Polívka je samozřejmě výbornej herec, Liška opět hrál idiota, takže také výbornej, ale nemělo to "NĚCO", co měli předešlé snímky. Dávám průměrné 3* a škoda, že to už nešlo natočit s Menšíkem. ()
U tohoto filmu se určitě nabízí srovnání s filmy Ikarův pád a Tažní ptáci stejného scénáristy. Tak tedy: Ikarův pád je velký, větší, místy největší TV film, Tažní ptáci byli trochu nudní. Hodina klavíru je skromnější, shovívavější a prospělo jí to. Stejně jako Bolek Polívka a Pavel Liška. Jan Budař je dokonale nesympatický. Akcentuji prezenci odlehčení některých vážných míst. C'est la vie! No a to poselství by se mělo tesat: Přátelství je nejvzácnější lidský cit, tudíž vzácnější než láska. ()
Jiří Hubač se v Hodině klavíru tématu "problémy umělce s alkoholem" nevěnuje poprvé. Ačkoliv jde o samostatný film, v podstatě volně navazuje na Hubačovy inscenace Ikarův pád a Tažní ptáci s Vladimírem Menšíkem v režii Františka Filipa. Ikarův pád vyprávěl o odhodlávání se k léčbě a Tažní ptáci se soustředili právě na pobyt v léčebně - tyto fáze Hodina klavíru shrnuje ještě před úvodními titulky. Na malém prostoru tu jsou stručně, leč výstižně vystihnuty charaktery všech hlavních postav příběhu - tedy Františka Stáry, jeho ženy, syna a spolupacienta Edy Mandíka. Postavy Bolka Polívky (Stára) a Pavla Lišky (Mandík) jsou krásně napsané a herci opravdu mají co hrát (což v případě českých - nejen televizních - filmů bohužel zdaleka vždy neplatí). Nedá se to ovšem moc říci o vedlejších postavách, ty jsou většinou jen lehce načrtnuty - ale třeba Jan Budař dokázal i přesto zazářit. Co se týče příběhu: pan Hubač si místy až příliš zjednodušoval práci (uklízečka na ZUŠ a následné Stárovo vyhození, půjčení peněz Mandíkovi) a i díky tomu nepůsobí film moc věrohodně a autenticky, vyznívá až příliš tradičně. Snad je to tím, že jeho základ byl napsán už někdy před dvaceti lety. Ačkoliv jsou kulisy a kostýmy současné, jen těžko si lze představit, že by se v současném světě události seběhly a lidé ve filmu mluvili vždy přesně takhle. Přitom u jiných Hubačových příběhů jsem pocit nepřirozeného chování lidí neměl - naopak! Nekřivděme však scénáristovi, na vině je z velké části režisér - je znát, že Zdeněk Zelenka nemá s příběhy ze současnosti zkušenosti. Místo, aby jistou neautenticitu scénáře zahladil, naopak ji ještě zvýrazňuje – např. řidiči kamiónů hrající karty o peníze vypadají spíše jak piráti v krčmě, které pouze někdo oblékl do současných kostýmů. Snahu o přiblížení kino filmům poznáme hlavně díky častému použití kamerových nájezdů. Sice nejsou zcela dokonalé a obraz se při nich místy až příliš zatřese, ale film rozhodně vylepšují. Horší jsou pokusy o větší zdramatizování některých scén - nejkřiklavější je vyhození mobilu. Jednak působí zastarale jak z inscenace z 80. let (tehdy se ale samozřejmě rozbíjely jiné věci než mobily :) a navíc je to natočeno, jako kdyby se dělo něco mnohem drastičtějšího a pod koly kamionu neskončil mobil, ale člověk. Jediné opravdové kvality filmu tedy tvoří herecké výkony Boleslava Polívky a Pavla Lišky. Není to málo, ale čekal jsem rozhodně více. ()
Takže tenhle film je v modrý barvě?! Tak to ode dneška přestávám brát tenhle server vážně, doopravdy. Už jenom, že je to dílo Jiřího Hubače stačí říct ... Tento film (o alkoholismu) má ke konci příšerně poutavou atmosféru, nápad a prostě vše, co film může mít a jsem moc ráda, že to pan Hubač přepsal a přehodnotil (kvůli smrti jednoho z herců) i pro Pavla Lišku, protože ten opět nezklamal, no nádherný film prostě. ()
Stára není Kára, byť oba válej na klavír a Bolek myslím chlastá ještě víc než chlastal Vláďa. V závěru dojme, ale tak nějak nám ta tv dramata šla za normalizace líp než teď za blahobytného kapitalismu. ()
Pan Hubač má tohle téma v malíčku. Dobré to bylo, ale nějak bez pointy. Jednoznačně mi tam chyběla druhá strana, tedy ten ďábel, našeptavač. Dosti škoda. Protože právě ten je alfou a omegou zda vydržet či ne. Herci odvedli velmi dobré výkony tudíž hodnotím jako nadprůměrné dílo. ()
Herecky koncert !!! ()
Je to možná trochu přeslazený melodrama, ale na mě to zabralo. Taky mi to připomínalo Menšíkovu slavnou ódu na silnou vůli, i když je fakt, že Hodina klavíru je prvoplánovější a nejde tak do hloubky. Nicméně kdyby celá současná česká televizní tvorba vypadala takhle, tak každou neděli sedim před bednou jak přibitej. Čtyři hvězdičky za ten film. Pátá je za to, že syn Dolanský v kamionu pořád poslouchá Visáče!!! ()
Polívka velmi slušný, jenže Liška se omezil zase jen na svůj omezený a neustále se opakující herecký výraz. ()
Na to, že se jedná o televizní film, je to silně nadprůměrné. Námět je sice klasický, ale zpracování velmi kvalitní a silné, zejména pro citlivější diváky. Scénář se povedl a obsazení hlavních, i těch vedlejších rolí také. Zejména dvojice Polívka-Liška opravdu hraje a společně jsou uvěřitelní až k pláči. Zasloužené čtyři hvězdičky. ()
začátek filmu mě navnadil a těšil jsem se na trošku hlubší film, u něhož si slabší nátury popláčou a silnější popřemýšlí. S přibývající stopáží ovšem film přeskakoval mezi dvěma rovinami (polívka cibulková versus liška a zbytek) a nějak mě ty roviny k sobě nezapadali.. konec všechno trošku zlepšil, ale jinak nic moc.. herecké výkony poněkud slabé(až na polívku).. ()
Zivot cloveka - abstinujuceho alkoholika vo vybornom podani Bolka Polivku. Pekna hudba, dobre herecke vykony a zaujimavy pribeh o priatelstve, mierne depresivne naladeny, ale to k tomu patri. Skvele. ()
Nebylo to vůbec špatné a ke konci dost dojemné. Ale s Ikarovým pádem a Tažními ptáky to nejde srovnávat. Menšík byl a bude jen jeden... ten co byl. ()
Hodně povedený Tv film o problému,který se často neukazuje,ale je velice rozšířený ve společnosti... ()
Dobří herci standardně zahráli průměrný scénář. Chybělo tomu všechno, co dělá film filmem - až na ty dobré herce. A i ty jsem všechny viděla v lepší formě... ()
Váhám mezi čtyřmi a pěti. Není to filmařské veledílo, ale ani si naň nehraje. Zato to má hloubku, herectví pánů Polívky a Lišky se mi tu velice líbí, zvláště Pavel Liška je mistr ve ztvárnění takhle slabých lidí. Moc dobrý film a taky podnět k zamyšlení pro ty, co se ještě neprochlastali až na dno. Ta cesta totiž fakt není dlouhá ()
Velmi silný a kvalitní televizní film. Důstojný následovník Ikarova pádu, Tažných ptáků a pánů Menšíka a Brodského. Herecký koncert Bolka Polívka a Pavla Lišky. Role Pavla Lišky i jeho výkon ve filmu stoupal od outsidera až k excelentnosti a síle malého velkého ducha. Já jsem to poselství pana Hubače cítil ... ()
Režie pan Zelenky možná nebyla tím nejvhodnějším řešením, ale alespoň tento skvostný scénář spatřil tv obrazovky. ()
Zelenka Hubačovi nesahá ani po kolena. Scénář je mnohem silnější, než režijní zpracování. ()
Reklama