Zločinec

Tři poctivé hvězdičky za snímek, který se rozhodně nemá za co stydět. Začátek je téměř perfektní. Nečistě švenkující kamera sice znemožňuje precizní orientaci v prostoru, ale vzhledem k jejímu postupnému uklidnění až tak nevadí. Úplně první scéna je příjemně atmosférická a svou syrovostí navazuje na to nejlepší z nové francouzské vlny, s jednou jedinou výjimkou. Nesnaží se totiž - bohužel či bohudík - o natahovanou intenzitu a pomalé doznívání traumatu. Díky trefně zvolenému hudebnímu doprovodu dokaží scény patřičně zapůsobit. Snímek nenudí. Největší trefou do černého je však obsazení, kterému kraluje dvojice Dorff-Kilmer zdatně táhnoucí celý děj na svých bedrech. Problémem tak zůstávají vedlejší linie. Zcela neopodstatněně narušují hlavní děj a ke konci na plno doznívá jejich zbytečnost. (26.10.2008)

Na Zločince jsem se těšila především kvůli Stephenu Dorffovi a mému oblíbenému vězeňskému tématu. Val Kilmera nemám nijak v oblibě, ale jakmile se objevil na scéně, exceloval v každém záběru. Protřelý vězeňský veterán, obtloustlý, fůsatý a s brýlama. Dostal mě:) Půvabnou stránku v tomto drsném, chlapském prostředí zastává krásná Marisol Nichols. Zločinec ukazuje krutý, tvrdý a brutální portrét života v tom nechvalně proslulém vězení San Quentin. "Tak jo, ty ucho, budu hodnej veterán a naučím tě vězeňský politice." (04.05.2012)

Názor po prvním zhlédnutí: Špička mezi vězeňskými filmy a zároveň více než zdatný konkurent Kultu hákového kříže. Otázkou je, jak by na mě Felon působil, kdybych o jeho ději věděl něco předem. Vyhýbejte se spoilerům, jinak se připravíte o silný emociální zážitek! Pomalu se chystám použít prubířský kámen druhého zhlédnutí, tak jsem zvědav, zda si tenhle Zločinec udrží mé maximální hodnocení. Věřím, že to zmákne. (16.05.2011)

Velmi zdařilé vězeňské drama s řadou více či méně charakterních rolí na obou stranách fronty - vězňů a bachařů. Jak se ukáže, tak dobří a špatní jsou jak za mřížemi, tak před mřížemi a vzájemné spory jsou nevyhnutelné. Stephen Dorff a Val Kilmer jsou tu velcí sympaťáci a díky nim můžu dát s klidným srdcem 4*. (05.07.2011)

Vězeňské drama, to je samostatný žánr napínavých dramat. A já je mám moc rád. Ačkoliv by nápravné tařízení ať už je kdekoliv na světě, mělo být místem, kde se člověk napraví, kde dojde k pokání, opak je často pravdou. A u amerických kriminálů to platí dvojnásob. Když vás soud odsoudí, stanete se po vstupním přijímači číslem a všem je jedno, že tam vlastně nepatříte, protože od toho ,,nejhodnějšího'' grázla Vás pořád dělí z hlediska vaší viny světelné roky. Jenže tam zkrátka nejde vejít, schoulit se a nějak tu nepřízeň osudu přečkat a přetrpět. Tam se musíte zařadit. Dostat se do nějaké grupy co vás možná někdy ochrání. Nic ale není zadarmo a tak už jen samo přidružení ke skupině sebou nese nutnost udělat protislužbu, ukázat loajalitu a věrnost. A to je problém, protože taková vyjádření loajality jsou v očích lidí mimo tu džungli v kriminálech porušení zákona a další roky natvrdo. Nikoho nezajímá, že sami nepřežijete a museli jste to či ono udělat... A zkuste něco říct. Sejme vás vaše vlastní banda za to, že zpíváte... A tak vám bobtnají roky vazby, venku se vám hroutí vztahy a vy nevíte jak z toho kruhu ven. To je přesně příběh našeho hrdiny. Dost reálný příběh. Nejsou to však jen vrahouni z řad vašich spoluvěznů. Může si na vás zasednout i šéf dozorců a to je pak opravdu to pravé peklo. Naštěstích najde náš hrdina ve vězení vlivného zastánce díky němuž se situace ve věznici radikalně změní ! Škoda toho konce, nevěřil jsem ani tomu tomu načasování. Nechat hrdinu v hnoji, dal bych pátou hvězdu. Sic jsem mu fandil, ale s termínem svatby po tom všem mne nakrkli...Jakoby scénář v posledních pár větách dopsala Rosamunde Pilcher... I tak je to za 4 rány ze špuntovky ! * * * * (18.10.2017)