Duna

Denis Villeneuve je určitě režisér, který má, co nabídnout do filmového průmyslu, ale Duna mě bohužel neuhranula.Neznám knihu ani originál, takže jsem nevěděl, co čekat, ale s výsledným materiálem nejsem příliš spokojen.Zpočátku se Duna jevila atraktivně. Představuje zajímavě vymyšlený svět ( ale rozhodně to není další GOT, ani LOTR) spíš další Star Wars, jen více sofistikovanější.Vizuálně je Duna působivá, dokud nepřišla na scénu akce, bohužel, ale v tomhle ohledu jsem nic horšího neviděl. Osobní souboje vypadají jak z Power Rangers ( ty červeně-modro blikající štíty u postav) byl pro mne silně rušivým elementem, který už tak nevýraznou PG-13 akci dělal ještě rušivější. Druhý díl, že má slibovat velkolepou bitvu ? No pokud to tam bude blikat jak tady, tak to ať se raději věnují politice, protože ta byla daleko zajímavější. Písečný Červ vypadal hezky, ale vzhledem k tomu, že se na něm dělalo 2 roky, tak jsem očekával víc, než 30 sekundový záběr jak na Modelku .Pochválit musím herecký cásting, ikdyž do druhého dílu jich moc nezbylo. Hudba mě příliš nezaujala ( Při bitvě tam hrály Dudy?), tempo je velmi pomalé, především ve druhé půli se film až nechutně vleče, emoce chybí, dějově to není úplně hloupé, ale pobrat všechny ty rody, názvy a jména bez znalosti předlohy je téměř nemožné a znova se na Dunu dobrovolně opravdu koukat nebudu.Bojím se, že tohle budování nového světa půjde mimo mě, jelikož zde nebyla ani jedna WOW scéna, kvůli které bych si rád Dunu pustil znova, ba nemám, ani moc co ukázat přátelům. Zůstanu na neutrálních nenadšených 3 hvězdách za vizuální stránku a herce, kteří si odehráli své. Příběh 4/5, Akce 1/5, Humor 1/5, Násilí 0/5, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 2/5, Emoce 1/5, Herci 4/5. 6/10. (21.10.2021)

Knihu Franka Herberta mám mezi knížkami již několik let, ale otevřel jsem jí až díky filmu Denisa Villeneuvea. --- Rezonance, které jsem prožil během dvou třetin filmu, se blíží nejintenzivnějšímu audiovizuálnímu zážitku ze všeho, co jsem doposud na plátně viděl a slyšel. Jedinou slabinou filmu je upadající tempo v poslední třetině, což je ale nízká daň za to, že namísto 3 hodin materiálu uvidíme dohromady nejspíš 5. Arrakis mě do sebe vcucnul způsobem, že se druhého filmu bez přečtení knihy nedočkám. Ten zvuk, a ten obraz!!! Videno 2x v kine. Ps: Dune je film, který je spíš "pocitem", než příběhem - pro mě velice vzácný a intenzivní zážitek. | CS Anděl Praha, 20.10.2021 | (20.10.2021)

Hele, dejme tomu, že většinu současných filmů nemusíte nutně vidět v kině. Jejich vizuální stránka není dostatečně zajímavá, či obrazově sofistikovaná, chybí jim něco, co by vám přivedlo mrazení v zátylku, takové to příjemné mravenčení, nemotivuje vás to vidět na velkém plátně, případně to jsou rovnou tupé omalovánky pro týnejdžery (ups, slyšel taky někdo Marvel?). Takže vám bohatě stačí velká TV doma, případně monitor, pokud jste opravdu nenároční diváci. Ale Villeneuvova Duna, ach bože, to je úplně jiná liga, to je film, pro který se staví velké sály a velká plátna. Takováhle obrazová epika tady nebyla od …… no možná od Nolanova Interstellaru, a co se týče uchopení génia loci pouště, jejich čarokrásných dun a rozpáleného písku, něco podobného tady nebylo celých 60 let, kdy měl premiéru – jak Steven Spielberg prohlásil „zázrak filmu“ – Leanův ´Lawrence z Arábie“. A i všechno kolem v Duně je triumf filmového designu, netuctová architektura velkolepých rozměrů, design interiérů, který dokresluje fantastické obrazové kompozice. A do toho neuvěřitelně dobrej casting, nejvíc nadšený jsem byl z Chalameta, přesně takhle jsem si představoval Paule Atreidese. Další důvody, proč tohle je film pro kino – mocná dunivá Zimmerova hudba (kvalitní audio set neprostou nutností) a pak prostý fakt, že Villeneuve rád točí v šeru, v noci, takže velká část filmu je potemnělá a tady si Villeneuve hraje se světlem a stíny a zlověstným příšeřím. Doma na počítačí uvidíte leda velký hovno. Takže vám závěrem dám takové malé, příjemné přátelské popíchnutí – pokud na základě toho zmíněného hovna chcete hodnotit takovouhle obrazovou epiku, tak jste idioti (bez smajlíku). (21.10.2021)

Ne bez chyb, přesto euforie. Dunivá epika i překvapivě dojemný příběh o překonávání strachu ze sebe a z neznáma. Daleká budoucnost těžko mohla působit víc realisticky a zvláštně komorně. Povedly se figury, Villeneuve překonal dutý manýrismus Blade Runnera a servíruje obrazy s potem a krví. Duncan Idaho mi konečně v srdci nahradil Aragorna. V několika momentech mi to přesně evokovalo ty intenzivní pocity z knihy. Ale jako film to stojí na vlastních robustních nohách. Dvojku bych dal okamžitě.. (18.10.2021)