Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na sklonku 80. let vzniklo několik filmů které se chtěly vyrovnávat se zločiny stalinismu, avšak činily tak velice alibisticky - v podstatě sdělují, že stačí omylnou úchylku komunistického režimu odstranit, aby se tento společenský systém opět stal plně humánním. To platí i pro těsně poválečné osudy někdejších frontových bojovníků - jeden bojoval v sovětské Rudé armádě, druhý v anglickém letectvu, další byl vojákem slovenské armády. Těžkou prověrku charakterů zakončí až 20. sjezd sovětských komunistů, který odsoudil nedávné přehmaty. Snímek vznikl podle námětu někdejšího ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (20)

ViktorD 

všechny recenze uživatele

Ačkoli byl film natočen až na sklonku totalitní éry a s tragikou komunistické krutovlády v letech 1948–1956 se vyrovnává se značnou shovívavostí, nelze mu upřít suverénní vypravěčský styl, řemeslnou zručnost a především neopakovatelnou atmosféru... Atmosféru bezmoci člověka v soukolí dějin všemocné zrůdné ideologie, jež ho donutí dříve či později k rezignaci, neboť jediné, po čem touží, je "zůstat věrný svému nezištnému údělu..." ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Šťastné je, že jsme prežili…" Je docela štěstí, že jsem se k tomuto zapomenutému snímku Martina Hollého po létech konečně dostal. Téma vypořádání se se zločiny stalinismu určitě není špatné zpracované, ač scénář vznikl podle námětu někdejšího komunistického ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka. Je tedy asi znát, že film vznikl ještě za socialismu, neboť v porovnáním s Hollého Tichou bolestí je ten popis událostí přeci jen o dost uhlazenější (bez jakékoliv zmínky o obětech na životě). A ten konec film odehrávající se po událostech spojených s Chruščovovým projevem na 20. sjezd KSSS vyznívá až moc optimisticky. Přesto po filmové stránce tomu nelze moc co vytknout. Nechybí třeba ani Hollého filmařská poetika (viz zejména scéna kdy Věra vzpomíná na život s Grigem mezi partyzány). A krásný je i hlavní hudební motiv. ()

Reklama

gogo76 

všechny recenze uživatele

"V Rusku je všetko tajné, ale nič nie je tajomstvom..." Postupne si odškrtávam filmy z bohatej filmografie M. Hollého. Jeho film Právo na minulosť možno doplatil na zlé načasovanie, pretože ono to vôbec nie je zlý film. V 89-tom roku bola socialistická politika v Československu už v troskách a preto sa do filmu podarilo dostať i dialógy, ktoré by ináč režimom asi neprešli. Film zaujímavo poukazuje na osudy človeka, ktorý spadne medzi pomyselné kolesá meniacich sa režimov a ocitá sa medzi ľuďmi, ktorý šikovne prezliekajú kabáty...Povojnové časy boli pre mnohých ťažké, mnohí boli obvinený so spolupráce s Nemcami a ťažké to má i náš hlavný hrdina, ktorý stratil svoje dokumenty a nemôže dokázať , že stál na správnej strane. Zaujímavou časťou filmu je hľadanie svedkov a jeho bývalých spolubojovníkov v ZSSR. Natáčalo sa pravdepodobne naozaj v Rusku, aspoň to tak vyzerá i s ruskými hercami. Najviac filmu ublížil neprofesionálne zvolený dabing. Napriek tomu, že sa z pier hercov dá odčítať ruština, je všetko nasilu predabované a to pôsobí rušivo. Myslím, že celkovo ide o neprávom zabudnutý film, ktorý síce má pár chýb, ale rozpráva veľký a nadčasový príbeh. 70%. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Příběh, jenž lze po závěrečné scéně nazvati ironií osudu – těžce zraněný válečný hrdina bojující v Rudé armádě jako jedna z menších obětí "kádrového mechanismu" po únoru '48. Samotný námět zde mapuje v necelých dvou hodinách poměrně rozsáhlý tematický záběr. Odvrácená tvář budování socialismu po "Únoru", těžký poválečný osud československých letců bojujících proti nacismu z "opačné strany", mediální cenzura a propaganda, vrcholící napětí studené války, po únoru 1956 šok z odhalení Stalinova kultu a pokusy o rehabilitaci státem vykonaných zločinů... to jsou nicméně témata, ke kterým mám stále potřebu se vracet a různě si připomínat. Zde některé z nich zůstávají nastíněné spíše ve vedlejších až epizodních motivech, ale vcelku to nijak neškodí a naopak z dnešního pohledu film může pro diváka posloužit i jako funkční "opakovačka" dějin prvních dvou dekád poválečného Československa. Závěrečný dialog nad vydáním knihy jakoby symbolicky podtrhoval možnost vynést na světlo světa v době perestrojky příběh na pozadí poválečných dějin v otevřenějším duchu. Ač lze souhlasit s textem distributora, že kritika režimu je zde skrze šťastný konec přeci jen ještě trochu alibistická. Martin Hollý byl vždy režisérem spíše lidských příběhů, než velkých politických eposů, soustředí se na osudy postav, vzahy mezi nimi (v centru stojí pan Griga jako bezmocná oběť systému) a pokud se naladíte na jeho vlnu, lze přesně tak vnímat i Právo na minulosť. Jako film řemeselně zručně natočený i hutným příběhem naplněný. Ač nezastírám, že následující Hollého dramata s náměty z 50. let Tichá bolest a Zámek v Čechách jsou mi o něco bližší a v rámci sovětských perestrojkových filmů oceňuju víc Abuladzeho Pokání. 80% ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Druhý film podľa predlohy Bohuslava Chňoupka dopadol podstatne lepšie ako môj prvý včerajší. Určite je to aj zásluha špičkového režiséra, ale aj predloha príbehu slovenského agenta bez minulosti má svoje pozitíva. Film je zo sklonku socializmu, ale v rámci glasnosti už opatrne tne priamo do živého na našej socialistickej republike a dokonca aj na Sovietskom zväze. Počas skoro dvoch hodín má film stále čo povedať, niet čas na nudu. Na obraze sú väčšinou neznámi slovenskí a ruskí herci, ale dabovaní veľkými hlasmi ako Kňažko, Haverl alebo Kvietik. Nečakal som to, ale spokojnosť. –––– Pán správca, vraj ste zvýšili výrobu mydla, ale v obchodoch ho stále niet. –––– V každej krajine sú nejaké obmedzenia pohybu osôb. – To áno, ale tu sú iba samé obmedzenia. –––– Inteligencia nie je trieda. Je to medzitriedna vrstva. ()

Zajímavosti (1)

  • Filmovanie snímky prebiehalo v Stupave, Vysokej na Morave, Zlatnom na Ostrove, Bratislave, Moskve, Odese a Gupagu na Kaukaze. (dyfur)

Reklama

Reklama