Bílá stuha

V nejdepresivnější den roku http://www.novinky.cz/koktejl/189476-dnesek-je-nejdepresivnejsi-den-z-celeho-roku.html jsem navštívil Hanekeho Bílou stuhu a ... potěšil mě. A já s chutí a potěšení o něm teď rád přemýšlím a píši tyto řádky. Příběh o příšerných vesnických spratcích a jejich ještě příšernějších rodičích. Černobílá tísnivá atmosféra, autenticky působící prostředí německé protestantské vesnice na počátku 20 století. Úžasné defilé nejrůznějších patologických jevů ať už z oblasti psychologie, sociologie, psychiatrie či sexuologie. Představení pokřivených charakterů snad všech osob, co se na plátně objeví. Bezcitnost, ledový chlad, závist, lhostejnost, brutalita a přetvářka obnažené až na kost. Zaprděná, zkostnatělá a zaživa hnijící komunita. Netečné a zoufale mrtvé lidské vztahy. Vyprázdněnost a uhobost křesťanství, které již zůstalo pouhou ozdobnou fasádou bez skutečného obsahu. Haneke odpovědi nenabízí, jenom Vás provází a přemýšlet musíte sami. Jste k tomu doslova donuceni, na základě toho, co vidíte, ale vůbec to není příjemné. Odečtěte si dvě dekády a získáte odpověď na otázku CO stvořilo Hitlera, jemu oddané následovníky i národ, který mu visel na rtech. Že by takhle nějak nevinně vznikalo ZLO? Při sebeobhajobě jedince a obžalobě společnosti mě téměř vždycky mimoděk napadne útržek písnicky Saddáma Husajna I can change z filmu South Park... "It's not my fault that i'm so evil, it's society, society, you see my parents were sometimes abusive, and it made, a prick of me." (18.01.2010)

Velice povedená sonda do vesnického života, kdesi v Rakousku-Uhersku před První světovou válkou, kterou nevnímám jako základ pro pozdější národní socialismus, jako spíše důkaz toho, že i pod slupkou přílišné slušnosti se odehrávají mezilidské vztahy, které mají daleko k nostalgii, se kterou na ně v současnosti pohlížíme. Rozhodně se nepotýkáme s nějakým velkým zlem, právě takhle to totiž v pospolitostech tohoto typu fungovalo - dusná nálada uvnitř malé komunity, napjaté mezilidské vztahy, nemanželské děti, skrývané city. Vzhledem k tomu, že jsme s Rakušáky byli v jednom státu, se dá usuzovat, že na české vesnici to vypadalo podobně - viz např. dobře popsaný proces s Anežkou Hrůzovou (Hilsneriáda). (31.01.2010)

2 nejmenší chlapečci jsou roztomilí až to dojímá, ostatní postavy čím jsou starší, tím jsou odpudivější. Přesně ...ne... trochu jako v životě. Bergmanovského faráře bych nejraději pověsil na kandelábr na bílé stuze, doktor je zlým snem všech feministek a i ostatních slušných lidí, v umrlčí komoře otravně bzučí mouchy, ve tmě není vidět. Dospělí i děti (hlavně děti!) odehráli tenhle kus parádně, mluvit o vizuální stránce, která upomene na sto let staré fotografie, je asi zbytečné. Mám pocit, že Bílá stuha na smetišti dějin hned tak neskončí. V žádném případě to není tuctový film. (12.02.2010)

Ano, bylo to pěkné. Co můžu jako filmový neznalec říct, byl to dobrý film. Stejně mi ale vrtá hlavou: proč byl natočen? Co ho kromě příběhu, atmosféry, kamery (? - vyčtené na netu), hezkých dětí opravňuje k existenci? Zábavných 144 minut, ano, ale zůstane z něj něco ve mě? Ani bílá nitka... (28.02.2010)

Autentická atmosféra předválečné německé vesnice, depresivní zachycení nálady ve vesnici, tajemno protkané celým filmem. Ne příběhem, protože tenhle film nemá příběh, nemá katarzi, nemá rozzuzlení, nedovíme se vlastně nic. A to mi nestačilo. Škoda. Ty kritizované FG USA aspoň měly začátek, prostředek a konec... (14.04.2010)

Hodně dobré, hodně mrazivé a zalézající pod kůži, výkony dětských herců naprosto výborné... přiznávám, otupělá komerčnímy snímky, trošku- trošinku- trošilinku mě mrzí jak to skončilo. Dojem z filmu mi to ale rozhodně nekazí, naopak ta stopa, kterou na mě Bílá stuha zanechala, je o to výraznější. (08.07.2010)

Smrtiaca nuda (18.08.2010)

Taky nemám rád zamlžené konce a s "rozuzlením" nejsem spokojen. (27.11.2010)

Jeden z filmů, po jehož projekci jsem tupě civěla před sebe několik dlouhých minut. Těžko se mi volí slova, takže jen pár lehce chaotických dojmů: jedná se o velmi "nervózní" film, silně znepokojující od začátku, až do konce, kdy se pocit "divna", něčeho "zapáchajícího", nepříjemně zintenzivňuje, a postupně vygraduje ve velmi otevřenej konec, kterej mě skoro až naštval - nervičky pracovaly, mozek jel na plný obrátky ("tak KDO to sakra udělal?!"), nemohla jsem se dočkat rozuzlení a najednou šlus. Je to, jako když se díváte na detektivku a zhruba pět minut před koncem vypnou proud :-D. Samozřejmě, šlo jistě o záměr, o možnost co nejširší vlastní interpretace, donutit diváka, aby o charakterech jednotlivých postav tím víc přemýšlel, díky čemuž si líp uvědomí, jak děsivej rozdíl znamená pohled zvenčí (vzorně uklizeno, natřískanej kostel, límečky zapnutý ke krku, "rukulíbám"...) a zevnitř - tady nemůžu být konkrétní, at' nevypisuju spoilery ;-p, zkrátka, že nejpřísnější a nejmravnější výchova nemusí nutně znamenat zformování nezkažené ctnostné bytosti, spíš naopak... když se to s výukou katechismu a násilným potlačováním lidské přirozenosti přežene, následky můžou být fatální. Být si závěrem jistá, dodám ještě s chutí "A dobře jim tak...", jenže já si nebyla jistá ničím, jen zhnusením pramenícím ze zvrácenosti, jakou v sobě škrobený konvence můžou nést... Vizuální stránka výborná, k uvědomění si doby, do které je děj zasazen, velmi prospěl převod do čb, jen lituju, že rovnou nesáhli po klasice, digitální záznam trochu zkušenější oko pozná a čb klasika vypadá zatím pořád líp... (06.01.2011)

Film pre náročného diváka, ktorý ponúka vizuálne kvality, literárny pohľad s prepracovaným dejom a exkurzom do duše každej postavy. Atmosféra s pomalým tempom nie je samoúčelná, ale zámerne pomáha udržať film ako celok. Jediné mínus je pokles napätia v neurčitom konci bez najmenšieho náznaku či vysvetlenia. Veľmi vzdialene mi Biela stuha pripomína živelnejší a v inej polohe ladený český film Je trěba zabít Sekala. Haneke to zvládol na 90% (24.01.2011)

žádná hudba, drtivá kamera, děsivej příběh, mrazivý herecký výkony. konec bez konce. výborná záležitost. po skončení filmu jsem měla pocit, že se z toho zlýho obrazovýho svěráku nevymotám. (06.04.2011)

Já osobn jsem byl spokojen. I přesto, že celé vyprávění filmu, postavy... Všechno bylo takové chladné, ne příliš emotivní. Na druhou stranu, když k tomu přičtu chirurgicky přesnou, dokonalou kameru, střih a podle mě výborné výkony. Všechno mi to k sobě prostě sedlo. Přesto je mi jasné, že spoustě lidí se to bude zdát příliš 'sterilní', zdlouhavé atp. Upřímě, já sám nemám příliš co tomuto filmu vytknout. 85% (25.11.2011)

Mohlo by to být sociologické pojednání o kořenech generační frustrace v předválečném Německu, která vyústila ve stejně generační přitakání nacistické totalitě. Ale není - aspoň ne tak úplně. Na Bílé stuze totiž provokuje jednoznačné odsouzení patriarchálního modelu rodiny a vesnice, tedy onoho konzervatismu, po kterém se dnes tak často a sentimentálně vzdychá. Haneke se snaží ukázat, že partiarchální instituce /otec, manžel, kněz.../ umožňovaly "uživatelům" nejrůznější despotické akty, nebo dokonce patologické brutálnosti na bližních. Autoritativní styl řízení rodiny okořeněný konzervativním teismem se pak nejvíce promítaly v deprivaci dětí a v jejich agresivních reakcích, resp. zmíněné fašizaci osobností. Toto chápu jako lehounce manipulativní postup /"odmítněme i ty poslední pazbytky někdejší křesťanské morálky, protože ona nebyla jen zdrojem inkvizitorského násilí, ale i moderního nacismu"/, proto je třeba Hanekeovo městečko "Twin Peaks" chápat jako fiktivní konstrukci s mírně přehnanými karikaturami autorit. (09.08.2012)

Není to moc originální názor, ale mě osobně se to docela dotklo. Po jisté stránce tedy ano. Místa mi totiž přišli trochu moc umělé. A poněkud příliš Bergmanovské, některá navíc trochu alibistické, ale může být. Je příjemné pro mě vědět, že někdo dokáže natočit sledovatelný film s myšlenkou, podobenstvím, atmosférou a bez nahotin!! v moderním roce 2009. Herci úplně bezchybní, žrala jsem jim to i s navijákem. Pro mě bylo speciálním přínosem vztahová linie mezi učitelem a vychovatelkou, protože mi to připomínalo něco osobního, ale to sem asi nepatří. Mě to hlavně hrozně bavilo, protože mě to tak nějak vtáhlo do děje. Přesto si myslím že tomu ještě chybělo něco navíc, jiskra nebo nějaká drzost, která by mě donutila si to pustit znovu. Takhle jsem si to sice užila, ale na zopakování to pro mě není. Přesto je na tomhle filmu něco zvláštně zajímavého pro mé naivní divácké oko. (27.12.2012)

Bílá stuha pracuje jako zlověstně dokonalý stroj na terorizování publika, které ovšem podléhá jeho zvláštnímu kouzlu, protože tuší, že tato lekce má mnohem hlubší smysl... 100% (05.03.2013)

Zlá krev. Nebo snad zcela přirozená lidská povaha? Haneke ve své vysoce artové fresce venkovského života odkrývá svět zmítaný skrytou zlobou, vášní i ortodoxními přesvědčeními. Přesto se na ploše více než dvou hodin černobílého záznamu nedostaneme hlouběji pod povrch dění, postavy zůstanou nerozšifrovány, hrůzné činy nevysvětleny. Život v obci plyne vlastním tempem a pravidly, které jsem zpočátku napjatě sledoval, nicméně s dějovou a rytmickou neměnností moje pozornost uvadala jako květiny na okenní římse ve farářově pracovně. Bílá stuha je krásnou dokumentací lidského chování, tužeb a zkaženosti, a víc nic. Příště bych prosil větší dynamičnost, gradaci, která by film přivedla do patřičně vyhroceného finále, než pouze esteticky dokonale nasnímané krásy venkova, jež jsou divákovi zprostředkovávány skrze nešťastnou postavu učitelského balíka, který snad kvůli těm brýlím nedohlédl ani za roh vlastní učebny. (21.06.2013)

Naposledy sme mali možnosť vzhliadnuť Hanekeho film Láska, Biela stuha je starším filmom tohto vyštudovaného psychológa. Opäť vnímame absenciu hudby (čo však vôbec neruší) a čistotu formy, ktorú len podčiarkuje čiernobiely obraz. Perfekcionistické usporiadanie záberov a kompozície formy je v kontraste s atmosférou a dialógmi, ktoré v nás vyvolávajú pocit, že tu nie je niečo v poriadku. Haneke sa pohráva s formou hororu a detektívky, avšak jeho film je „Niečo“ nie „o niečom“. Nevyužíva klasické atribúty hororu, no správanie postáv (najmä detí) znepokojuje a desí. „Zomrieme všetci?“ Ako detektívka vyvoláva otázky, no nedáva odpovede. Čo symbolizuje biela stuha? Je morálka v Eichwalde predzvesťou blížiaceho sa fašizmu? Správanie miestneho pastora je kritikou konzervatívnych hodnôt? Prečo je však vo viacerých scénach konzervatívna morálka glorifikovaná? Postmoderna? 10/10 (26.11.2013)

3,5 * Krásná práce, která mi byla emociálně u zádele. Dle oslavných komentářů jsem čekala, že mě to nějak dostane, a ono nic. Po hodině jsem se několikrát koukala na čas, kolik že ještě musím vydržet, kratší stopáž by neuškodila. (20.01.2016)

V žánru "kronika rodiny/panství/vesnice" stavím Bílou stuhu úplně nejvýš, i nad Bergmanův opus Fanny a Alexandr. Hanekeho rukopis je typicky soustředěný, hutný, nikdy nepřeroste v manýrismus. Každá scéna umocňuje tu předchozí, zároveň připravuje půdu pro další. Dohromady tvoří vrstevnatý obraz, ze kterého nic nepřečnívá. Dokonale přesné, ale ne studené. (12.05.2017)

Dedina kdesi v Nemecku. Do začiatku prvej svetovej vojny zostáva niekoľko mesiacov. Miestne autority, ktoré majú ísť príkladom, v mnohom zlyhávajú. Z ich rád, neraz protirečiacich si činom, a chýb si berie príklad mládež. Režisér Michael Haneke ponúka divákovi príbeh v čiernobielom vizuálnom šate nielen o bielej stuhe, ale najmä o komunite ľudí, ktorá je taká malá, až sa v nej dajú skryť tie najväčšie ukrutnosti. Pozoruhodný pohľad a poukázanie na skutočnosť, že zlým sa nerodí nikto, ale že zlým sa môže stať prakticky každý. Obzvlášť v prípade, ak zlo vída pravidelne, a je mu tvrdené, že ho možno ospravedlniť. Či už dobrými úmyslami, vierou alebo inak. Práve deti sú v tomto Hanekeho snímke zrkadlom dospelých, do ktorého sa síce divák nemôže pozrieť priamo, ale akosi tuší, že by v ňom nevidel nič pekné. Rovnako ako tuší, že to (a oveľa viac), čo dospelí do detí zasiali, sa naplno ukáže o necelé tri desaťročia, keď budú tieto deti vo veku oných dospelých. A vzhľadom na lokalitu, v ktorej sa príbeh odohráva, a neskoršie dejinné súvislosti, si nie je ťažké domyslieť, čo za ľudí mohlo z týchto detí vyrásť. Dôležitejšiu rolu než súčasnosť preto v tejto dráme zohráva budúcnosť. Hoci ju divák nemá možnosť vidieť, vedomosť, že príde, výrazne dodáva príbehu na sile. Jeho realizácia ako celku by síce mohla byť údernejšia a dynamickejšia, ale príliš ho kritizovať nemožno. To v konečnom dôsledku platí o filme všeobecne. Das weiße Band – Eine deutsche Kindergeschichte. Príbeh nielen o nemeckých deťoch. Príbeh aj o nemeckom zle. Príbeh o ľudskom zle ako takom. Herecky kvalitne obsadené. Veľmi dobrá kamera. Zaujímavá výprava. Citeľná atmosféra zvýraznená čiernobielymi odtieňmi. (19.03.2022)