poster

Bílá stuha

  • Rakousko

    Das weiße Band

  • Rakousko

    Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte

  • Německo

    Das weiße Band

  • Německo

    Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte

  • Francie

    Le ruban blanc

  • Itálie

    Il nastro bianco

  • angličtina

    The White Ribbon

  • Slovensko

    Biela stuha

Drama / Mysteriózní

Rakousko / Německo / Francie / Itálie, 2009, 138 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sobis87
    *****

    Michael Haneke je krutý vypravěč. Ten odosobnělý a chladně akademický způsob vyprávění (a snímání), který zvolil pro Bílou stuhu, je stejně sadistický a beznadějný jako samotné události, o kterých film vypráví. Absence nediegetické hudby, černobílá kamera nového realismu prostá jakékoliv stylizace, dlouhé tiché záběry, emocionální prázdno – to vše jsou v Hanekeho rukách velmi silné zbraně vyvolávající u diváka záchvaty deprese, zhnusení, nevolnosti a strachu…strachu ze samotné podstaty člověka. Bílá stuha je stejně tak odosobnělá a prostá emocí jako samotné postavy v ní, díky čemuž vyznívá celé vyprávění ještě naléhavěji a diváka doslova emocionálně vyčerpá. ____ Haneke je trpělivý vypravěč-sadista, který neužívá zaběhlých filmových postupů a vypravěčské rutiny, aby divákovi usnadnil zážitek (uchlácholil ho) – nebudí emoce pomocí hudebního podkresu, místo toho se hudby vzdal úplně a je jen objektivním pozorovatelem-historikem bez empatií a právě tahle absence emocí –u postav a i v samotném vyprávění – je tím nejděsivějším, co Bílá stuha nabízí. V roce 2009 dali o sobě hlasitě vědět dva z předních představitelů německé kinematografie a v obou případech to stálo za to. Werner Herzog ukázal Hollywoodu pravou podstatu remaků se Špatným poldou a Haneke nám všem naservíroval akademický majstrštyk krutější než ten nejkrvavější slasher. 100%(14.5.2010)

  • charlosina
    *****

    Mistr Haneke a jeho syrová černo-bílá poetika. Jeho odosobnělý přístup má své drásající kouzlo - nenajdeš viníka, nedostaneš odpověď, nezjistíš provinění. Jsi jen pozorovatelem, nezúčastněným pozorovatelem, a nemáš nic než jen domněnky. A tak s tím musíš žít... // Haneke se dotýká temnoty, diváka do ní stahuje, ale nechává ho tápat, nenabízí klíč, jen nastíní dveře. Bílá stuha jistě patří k těm snímkům, které zaujmou svým obrazem a rozdráždí nedořečenou větou, absencí emocí a chladným popisem. Zkoumání temnot lidské duše je, jak vidno, pro Hanekeho stále aktuálním tématem, a snad i tématem nevyčerpatelným.(22.7.2013)

  • Brouk
    ***

    Vcelku vydařená kamera, nadprůměrné herecké výkony, černobílá kompozice podtrhuje atmosféru, velmi zajímavá časová linie..... Ale otázka zní: "stačí to?" Mně ne, film skončil na půlce cesty, to ovšem neznamená, že to je hloupý nebo špatný film. Vůbec ne, jen měl vyšší potenciál výtěžnosti z tématu....(11.6.2010)

  • pepo
    ***

    Na jednorazove pozeratenie nestravitelne. Ten film prvu hodinu v tempe cuva, cuva a cuva. Az kym nenarazi na tlacitko stop na prehravaci. Je to neskutocna nuda, pretoze pribeh neexistuje. Nema myslienkovu silu Bergmana, vizualnu virtuozitu Tarkovskeho ani filmarsku posobivost Vlacila. Vyborna ar*ova picovina tak ostava bez pochvalneho pridavneho mena. V druhej polovici to roztahane (velmi slusne povedane) rozpravanie vsak konecne zacne dostavat hlbku a vo vysledku z toho vylezie velmi zaujimava zalezitost, pri ktorej som si dokazal vyrobit tak diabolsku interpretaciu, ze sa mi to nakoniec az skoro pacilo. Skoro. Keby to malo o tristvrte hodinu menej, mohla to byt parada. 6/10(20.11.2018)

  • troufalka
    *****

    Otcové se snaží vtlouci do svých dětí ctnosti, matky mlčky přihlížejí, mezi partnery panuje navenek respekt, v soukromí to kypí pohrdáním, po ulicích chodí vzpříměně upjatě děti, které zdvořile leč chladně odpovídají dospělým. Spory se neřeší otevřeně, ale dobře promyšlenou pomstou, vina se stíhá i na dětech a dětech dětí. Nečekejte vroucí slova ani vřelé objetí, city se projevují velice skromně, skoro neznatelně. Film, ze kterého mrazí, ale který ledacos vysvětluje.                                     NABÍZÍ SE SROVNÁNÍ SE DVĚMI FILMY:                                                                                                                               Prvním je Fanny a Alexandr od Ingmana Bergmana. Je tu podobná chladná askeze v domě duchovního, ale ovzduší široké rodiny je příjemné, vládne tu radostná uvolněná atmosféra, hýří to barvami. Postava přísného duchovního je v řadě prvků podobná otci rodiny, který je také přesvědčen, že páchá dobro, ale na své děti se ani jednou neusměje.                              Druhý snímek, který řeší viny otců předávané na syny pochází z Čech. Je třeba zabít Sekala Zde je uzavřená komunita malé vesnice, kde si všchni vidí do talíře, krom každodenní dřiny zbývá chvíle jen na skleničku. O panchartech se ví a opovrhuje se jimi i jeich matkami, zatímco otcové se těší vážnosti. Všichni chodí do kostela, což jim nebrání v nenávisti jednoho k druhému. Rozdílnost v náboženství se řeší vyobcováním, ten kdo škodí se likviduje nájemnou vraždou. Sama likvidace ovšem v důsledku nic nepřinese, protože systém pohrdání zplodil dalšího dědice. Všechny tři filmy mají něco společného. Ukazují, že násilí plodí násilí a není snadné se z takto vygenerovaného společenství vymanit. Odpověď, kdo spáchal všechny nepravosti v obci je pouze jedna - zloba v lidských srdcích.                                                                                  Zajímavé komentáře: charlosina(2.11.2014)

  • - Původně mělo jít o televizní minisérii. (Elisebah)

  • - Festivalová ocenění:
    - Vítězný snímek, držitel Zlaté palmy a ceny FIPRESCI – Cannes 2009
    - Vítěz Evropské filmové ceny za rok 2009 (nejlepší film, režie a scénář)
    - Cena FIPRESCI pro film roku – San Sebastián 2009
    - Zlatý Glóbus za rok 2009 - Nejlepší cizojazyčný film (Německo) (mi-ib)

  • - Hlavní roli učitele (ve filmu Christian Friedel) měl původně stvárnit Ulrich Mühe. (Elisebah)