Umírající zvíře

Skvělý film vykreslující psychologii stárnoucího muže, který ač duchem stále mlád, se stejnými touhami a pocity jako kdysi, moc dobře si svůj pokročilý věk uvědomuje. Jistě to nebyla jediná myšlenka filmu,ale pro mě tenhle prvek vystupoval do popředí. Film, který ve mě vyvolal znepokojení ze stáří, i když k němu mám ještě daleko. (21.01.2009)

Tady to není ani tak o žárlivosti jako o stáří, umění jej přijmout a o vlastní ješitnosti. Nechybějí vynikající momenty, které má na svědomí Kingsley a Hopper - chválím vyprávění příběhu v ich-formě i cynické a trefné dialogy. Znáte-li Penélope Cruz třeba z Allenova filmu Vicky Cristina Barcelona, ve Zvířeti musíte nutně nabýt dojmu, že to snad ani není ona. Vždyť tohle téma, totiž příběh lásky stárnoucího muže a krásné mladé studentky přímo volá po scénách, ze kterých vášeň a smyslnost jen prýští.. a ty Penélope umí zahrát. Ovšem tady nejsou. Dodaly by filmu švih a ubraly na nudě, která se chvílemi do příběhu nevyhnutelně vkrádá. Není to melancholie, kterou z toho snad měl divák cítit, je to prostě nuda...a to je škoda. Velká. (12.04.2009)

Přívěh vypráví o stárnoucím vysokoškolském profesorovi, kritikovi, znalci umění, a původně jeho krásné studentce. Tento úvod by mohl být oproti skutečnému ději poněkud zavádějící, protože přesto, že jejich vztah je láskyplný a vášnivý, film je hlavně o stárnutí a ztracení životních ceností spolu sním. Postava Kingsleyho má již v životě lecos za sebou, je považován za odborníka ve svém oboru, ale pesto se nedokáže vypoádat se svým přibývajícím věkem. Jak se sám na začátku ptá: "Proč se má tělesná schránka neustále mísí do této lidské komedie? Protože uvnitř, v mé hlavě, se ještěnic nezměnilo." Pro něho samotného je nemohoucnost vlastního vypořádání se sám se sebou a svým životem, který ho nemilosrdně popostrkuje kupředu, aniž on by ho mohl zastavit, či jen pozdržet, ještě horší, než stárnutí samotné. Film přináší skutečně mnoho témat k zamyšlení - pro toho, kdo je v něm chce hledat - jinak v něm můžete vidět romantické drama o dvou lidech, vzdálých od sebe 30 let, kteří to z nějakého důvodu nezvládli. Bohužel to ale degraduje výborně odvedenou práci režiséra(ky), herců, kamery a hudby. Způsob podání, bez zbytečných slz a přebujelých emocí, si mě na necelé dvě hodiny naplo získal. (21.08.2009)

Téma i trailer vypadali zajímavě, ale filmové zpracování mě nebavilo. Bylo to příliš pochmurné, depresivní a zdlouhavé. Jsem příliš mladá, abych tento film chápala. Takže toto je asi moje hlavní mínus. Každopádně herecké výkony byly užasné, akorát jsi nejsem úplně jistá, žda se Penelope na tuto roli hodila. Ale co už. Dávám tomu 3*. (15.01.2010)

Celý film je vycpán neuvěřitelně patetickými tématy - stárnutí, nevěra, nemoc, smrt... o hvězdičku lepší než Podzim v New Yorku je to pro mě jen díky Benu Kingsleymu (13.08.2011)

veľmi jemná dráma, ktorá ma unášala celým svojim dejom bez zbytočných zábran. Ben Kingsley na rolu starnúceho playboya sa hodil idealne a skvelá Clarkson tak isto... A hoci Cruz nemusím, tak v Elegy bola úplne v pohode (11.10.2011)

Dokonalá atmosféra s dokonalým Kingsleym. Coixet sa darí skvelo zachytiť vnútorné rozpoloženie človeka, ktoré je tak realistické, až vás miestami zamrazí. Pri tomto filme som sa na 107 minút stala starnúcim profesorom literatúry.... (21.11.2011)

Prišlo mi to ako snaha o zobrazenie umenia v osudoch sukničkárskeho deduška, ktorý sa na staré kolená zamiloval a mladej študentky, ktorá nevie, čo s načatým životom. Snaha bola, no chýbala mi tam určitá dynamika snímku, ktorý sa pomalými krokmi stával monotónnym, nudným, až vleklým a nezachránilo ho v mojich očiach ani Penélopine telo, ani povedzme, že nečakaný otvorený koniec. (11.11.2013)

Typická lovestory ozvláštnená vekovou nesúrodosťou hercov, niekoľkými podarenými a nepríjemne skutočnými pravdami a zaujímavo jednoduchou hudbou. Inak štandard americkej "predoscarovej" produkcie, na ktorý sa časom zabudne. 60% (03.12.2008)

Skvělé, struhující, ještě lepší než My life without me, minimálně po herecké stránce, kde Kingsley září, a ostatní mu zdatně asistují. (05.12.2008)

Nevím, co bych vytknul a nevím, za co bych pochválil. Pro mě absolutní průměr. (28.01.2009)

Umierajúce zviera (Elegy) **** 2008 Témy ktoré sa dotýkajú spoločnosti sa zobrazujú v tomto zaujímavom dramate no jeho hlavnou myšlienkou je hlavne Láska. K filmu sa priamo viažu témy ako nevera, vstah medzi zrelím mužom a mladou ženou, krása , odlúčenie , sex, strach z choroby, smrteľnosť. Film začína keď profesor David Kepesh –muž v zrelom veku spozná mladú a krásnu študentku Consuelu do ktorej sa ihneď zamiluje. V hĺbke duše cíti, že ide o jeho osudovú Lásku. Pomaly to zisťuje a prepadáva svojej „zraniteľnosti“. Ich osud sa s nimi pohráva a Consuela z jeho života odchádza. Zdrvený muž sa prekopáva životom, stretáva sa so svojim synom a skúša nájsť spoločné slovo. Utešenie nachádza vo svojom priateľovi, ktorý prekoná infarkt. Prichádza k dlhoročnej sexuálnej partnerke a zase odchádza. No v hĺbke duše cíti, že je niečo zle. Denne myslí na svoju Consuelu. Zvrat vo filme nastáva keď Consuela prichádza späť aj s nenávratnou chorobou rakovinou prsníka. Potýka sa s výčitkami o aký čas prišli a Láska opäť vyniká. Ich životy sa spojily cez všetko zlé. Film od režiséra Isabela Coixeta je romanticky ladené drama. Silne vyvinuté hlavné postavy uvádzajú diváka do skutočného sveta, medzi skutočné problémy. Režisér poukázal na to aký farebný vie byť život. Veľkú poctu si zaslúžia predstavitelia hlavných úloh :Penélope Cruz a Ben Kingsley. Je to bravúrny film. (19.07.2009)

Film o obyčejném osudu jednoho nestandartního vztahu. Zní to nudně, ale mě to opravdu velmi bavilo. Navíc Penelope.......... (09.02.2011)

Kdybych byl šovinistické prase (čímž neříkám, že nejsem... ale taky neříkám, že jsem), napsal bych tady něco ve stylu "ženská za kamerou znamená haldu sentimentu a procítěnosti, otravný scénář "ze života" a konečný produkt nudnější než gyros ze stánku (u kterého vás samozřejmě může čekat o mnoho zábavnější dohra na záchodě, tím spíš pokud nejste doma - humor jistě černý a na váš účet, ale rozhodně poutavější, než výše zmíněný produkt). Naštěstí jsou tady ženy-režisérky, které tuto teorii hravě posílají do kytek (taková Katka Bigelow, například - pozor, neplést s jistým striptérem!), ovšem Isabel Coixet mezi ně nepatří. Umírající zvíře (ať už ten český název má označovat kohokoliv, rozhodně mu nelichotí) je právě ona procítěná nuda, s občasnými sklony k filozofii. Hezky natočená, to ano, ještě lépe zahraná, to ano, ale zábavná nebo výjimečná? To ne. Ale je to provedením, s premisou problém nemám. A pak - co ten závěr? Nevím jak vy, ale něco takového jsem předvídal prakticky od začátku, jenom jsem čekal, kdy se s tím režisérka vytasí. Fakt, že si to předvídatelně nechala až na konec filmu zklame. Ne že bych se u Elegy vyloženě nudil nebo byl otráven... ale dvakrát nadšen také nejsem. Nic moc se neděje (jde přeci jen spíše o pocitový snímek než dějový) a na skvělého Kingsleyho se sice dobře kouká, jenže stejně to je spíš o jednom hlavním výrazu, od kterého se nejspíš ani nemůže moc oprostit. Možná ti, co se na čáře života nacházejí dále, ti by mohli dát vyšší hodnocení... přeci jen jde o pohlazení a soucit, o náhled do zamilovanosti stařešiny, přesněji zamilovanosti do mladého "masíčka". Já za sebe můžu říct jen to, že ačkoliv Elegy rozhodně není typicky "špatný" film, nakonec jsem se stejně nudil. (27.03.2012)

Přináším důkaz toho, že vnímám stejné umělecké dílo jinak po deseti letech. Tentokrát mě Umírající zvíře srazilo na kolena, byť je místy přeslazené, předvídatelné a klouže po povrchu. Otázkou je, jestli právě tenhle styl vyprávění není odrazem našich životů ve světě postmoderním. Protože přeci jen vypravěčem příběhu je David... Jako, kdyby se pod veškerou tou fasádou skrývalo něco podstatného, tušeného, ale nevytaženého na světlo, co se dere ven a co je stále přítomno v každém dalším vylhaném slově, v každém dalším zamlčení skutečnosti … v každé další romantické scéně, která je ale romantická jen zdánlivě. Při jakémkoli náznaku citu se David stahuje a začíná obelhávat sám sebe. Jeho vnitřní svět je v troskách – muž, který tolik let prosazoval sexuální volnost a pohrdal institutem manželstvím, je najednou v pasti. Veškeré jeho dosud prosazované teorie o nezávazném sexu jsou pryč. Pořád něco nehraje, protože se o pozornost hlásí city. Vše se bortí a získává takovou naléhavost, že už v sobě dál nelze pěstovat sebeklam a zavírat oči před realitou. David stojí před výzvou, na které může vyrůst, nebo pokračovat ve stagnaci. Nutkavá potřeba vystoupit ze své komfortní zóny s sebou nese jako stín strach z tohoto pohybu. Jenže výsledkem celého zápasu není žádné banální zamilování nebo happy end při západu slunce u moře s palmami. Consuela, jako kdyby vstoupila do Davidova života právě proto, aby došel vnitřní transformace. David má možnost podívat se jí do očí své animě, přijmout vlastní citlivost a integrovat tuto ženskou stránku do svého života. Může vnitřně dozrát a pohlížet na svět láskyplně a s úctou k životu. Ale není to jen Consuela, která konfrontuje Davida se životem, s odevzdáním se životu – je konfrontován se smrtí, s konečností života. David si uvědomuje, že „hra“ pomalu končí a možná už tu nezůstane nikdo, kdo bude stát u jeho smrtelné postele. David ale navzdory tomu šíří s jistou setrvačností svoje volnomyšlenkářské ideje – jako, kdyby neprošel sebereflexí díky vztahu ke Consuele. Jenže on ví, že žije ve lži – ona setrvačnost je pro něj přeci jen určitou jistotou, která ho utvrzuje v tom, že z komfortní zóny není třeba vystupovat. Davidovy sebeklamy jsou proto jen jakousi ochranou, bublinou, kterou si kolem sebe vytvořil právě proto, že ví, že realita je jiná. Cítí, že Consuelu miluje, že je nenahraditelná, ale o to víc by bylo bolestivější si tento cit přiznat. Jenže tohle není love story. Umírající zvíře je pro mě především zrcadlem krize mezilidských vztahů v postmoderní době. Individualismus dotažený do takového extrému, že jej lze bez okolků nazvat sobectvím. Je to doklad děsivého zpředmětnění lidí a důkladná instruktáž o tom, jak lze lidi používat. Jako, kdyby Rothovi pomáhal při psaní předlohy Zygmund Bauman, který se zaobíral tématem vyprázdnění morálních hodnot, rozšiřující se adiaforizaci – kdy se mezilidské vztahy zbavují smyslu právě proto, že nepodléhají morálnímu hodnocení. Moc smutný příběh. (18.04.2019)

Tak dlouho jsem to odkládal až toho teď lituju. Kladu si otázku, jak může žena tak dokonale rentgenovat mužskou duši? To do nás doopravdy tak vidí? Nezáleží na věku, každej chlap se tady mohl nějakým kousíčkem poznat. Tohle bylo o nás o lidech a vyslovovalo to za nás věci, které se sami sobě bojíme přiznat. Miluju filmy, které mě nějak naplní, které mě donutí ještě několik dní přemýšlet. Tohle je jeden z nich. Penelope Cruz je ztělesněním té nejtajuplnější ženské krásy, síly a přitom křehkosti, která nás vlastní, a vlastnila i charismatického Bena Kingsleyho. Jeden z nejlepších filmů, z toho mála co jsem viděl. (14.04.2010)

Krásný snímek o tom, jak je život nevyzpytatelný, plný ironie a jak málo ho můžete ovlivnit. Dívám se na něj zas a znova a stále mě nepřestává dojímat. (03.03.2011)

Když vidím Bena Kingsleyho brečet, chce se mi taky brečet... A když vidím svoje dva oblíbence tak krásně hrát v jednom filmu, chce se mi brečet štěstím. (15.07.2011)

Kingsley nemá cit, neumí ho projevit do kamery, pokud to byl záměr, je výbornej, pokud ne, je blbej, a herecky se mi nelíbí, koneckonců ani vzhledově, takže se m na něho docela špatně dívalo. Umřel u jeho nejelpší kamarád, a on neuronil ani slzu. Nejsem přecitlivělá, ale uznejte sami, je to zcela přirozená věc, když vám umře někdo hodně blízký.. No, ddalší stránka věci, Peny má krásný prsa. :D Já to musela napsat, prostě má! ale za tři, na můj vkus se to moc dlouho táhlo.. (30.08.2011)

Skutečně velmi, velmi, velmi vyjímečný film. Bezchybná geniální záležitost, kterou člověk nejspíš dokáže ocenit až v jistém věku a po jistých zkušenostech. Úžasná filmařina ve všech směrech. "Krásné ženy jsou neviditelné, jsme tak oslněni jejich zevnějškem, že se nikdy nepropracujeme k jejich nitru." (16.09.2013)