Zažít Woodstock

Musím říct, že jsem měl větší očekávání. Přece jenom jsem čekal film prošpikovaný hudbou té doby, ale tady šlo o něco docela jiného. Děj celkem ujde, ale škoda, že působí tak "suše". Je mi jasný, že to byl záměr, ale nikterak mě Woodstock příliš nezaujal. Přesto bych film jako celek určitě nezavrhoval. (26.05.2010)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)

Ang Lee opět přidělává vrásky producentům, kterým se jeho filmy často nevejdou do běžných tabulek a pak nevědí, komu výsledný produkt zkoušet prodat. Pohled do zákulisí konání legendárního festivalu není ani vyhrocené drama (i když Imelda Staunton to zvládá) ani odlehčená komedie a už vůbec se nedá nazvat hudebním filmem. Navíc je v hlavní roli neznámý kluk a většina známých tváří se filmem jen mihne (trochu zapamatováníhodné role tu mají jen Emile Hirsch a Liev Schreiber). A navíc je tu i dost naháčů, takže v Americe je problém s přístupností. Ale výsledek rozhodně za vidění stojí (70%). (20.10.2009)

Kdybych měl stroj času, jedním z prvních období které bych navštívil by byly 60.léta v USA. Pár týdnu bych si prožít v komunitě, navštívil Learyho, se kterým bych si vyjel na pár výletů a všechno zakončil na půl-milionovém Woodstocků s kytarou Jimmiho Hendrixe. Jo jo, to by bylo... Stroj času ale bohužel nemám (zatím), přesto mi každý den umožňuje cestovat filmová páska (a proto ji tak miluju). Na Zažít Woodstock jsem se tedy těšil jako na nějaký free-hippie-lsd úlet avšak samotný Woodstock si člověk nakonec moc nezažijete. Vše je totiž podáváno z pohledu člověka, který s hippies komunitou nemá moc společného a jelikož se festival pořádá na jeho popud, řeší spíše jiné, technické věci. Tady se dá snímek rozdělit. Pokud ho člověk bude brát jen jako obrázky, které vidí, moc velké hodnocení mu, pravda, asi nedá. Z tohodle pohledu bych to možná nazval i nudou. Druhou věcí je pohled Anga Leeho - emigrant z Tchaj-wanu, jež se vyjadřuje k historickému (a tak klíčovému) dění v USA a nabízí jeho pohled. Ang v této nezaujaté postavě a jeho rodině řeší přístup ostatních lidí k hippies, vývoj mladého jedince, kterého to všechno prostě muselo sebrat, maloměšťácký život 60.let no a některé pravdy ohledně samotného festivalu. Tenhle svůj názor, nebo chcete-li někteří moralizování však dávkuje pouze v určitých momentech, které právě dobře doplňují ona ty hluchá příběhová místa, o kterých pak někteří mohou říct, že jsou pouze nudou. Na plné hodnocení to není určitě, popravdě mám trochu problém i s těmi 4 hvězdičkama, protože celou dobu jsem se těšil, že alespoň trochu mám Ang Lee dá ze samotného festivalu, ale nakonec je dám... Everyone with their little perspective. Perspective shuts out the universe, it keeps the love out. (06.12.2009)

Kedysi po hype Brokeback mountain Ang Lee povedal, že nechápe, prečo sú z filmu všetci mimo. Veď je to len taký normálny film. A tento sympatický prístup cítiť aj z Woodstocku. Akoby Lee narazil na fajn námet a so štábom si povedali, že zoberú kameru a zabavia sa pri jeho realizácii. Hlavný hrdina je skvelým prostredníkom dnešnému divákovi, pretože tiež nie je in vo vtedajšom hippies svete, ale nekritizuje ho, nakoniec si ho užije a berie všetko s nadhľadom. Dočkáme sa síce aj nejakých tých konfliktnejších momentov, všetko prebehne ale v rámci tej všeobecnej pohody, ktorou sa tento festival preslávil. (16.08.2014)