Hačikó - příběh psa

Jednoduchý, ale přesto neuvěřitelně nádherný film o lásce a oddanosti psa k pánovi(obzvlášť, protože je film natočen podle skutečného příběhu i když rasa Akita Inu nebo také Japonský Akita byla Japonci vyšlechtěna jako zápasnická-v některých zemích se řadí do skupiny pracovních psů- a jeho povaha je hodnocená jako odvážná a panovačná, vyžadující pevné vedení a nehodící se jako rodinný pes). O to je celý tento příběh dojemnější, taková absolutní věrnost psa téhle hrdé rasy. Navíc vše podtrhuje výborná hudba. Brečeli jsme u toho celá rodina. (29.10.2010)

Hezkej pejsek je na film zkrátka málo. Tím neříkám, že to bylo špatné, ale 5* můžou dát snad jen ortodoxní čoklisti. (16.11.2011)

Pánové, pozor - demaskulinizační terapie! Vždycky jsem byl pejskař, zrovna čtu How animals grieve (kde se Hačikó samozřejmě taky mihne) a tak se mi to všechno hezky spojilo - já, starý kůň, jsem si zaslzel u filmu jako devítiletá holčička. Na rovinu - je to exemplární citová vydíračka s unylým Kaczmarkovým klavírkem a naprosto všemi žánrovými klišé, které sem šlo narvat, ale ... funguje to. Třetí hvězda je pro psí herce, čtvrtá pro původního Hačikó. (17.12.2013)

Když jsem film "Marley a já" ocenila pěti hvězdičkami, tak na Hačika stupnice nestačí. Nehodnotím objektivně, protože se směle řadím mezi pejskaře a v každém filmu, kde vystupuje nějaké zvíře a nemusí to být nutně pes, vidím něco víc. Plácám se ve hloubce příběhu, kterou jsou schopni postřehnout všichni pejskaři a nestačí mi papírové kapesníčky. Držím svého psa na klíně a mám pocit, že ho musím v náruči umačkat. Vidím a hlavně cítím, že se mezi námi vytvořilo silné pouto, které by mohlo i hory přenášet, kdyby na to náhodou přišlo. Znovu říkám, že nejsem objektivní a nikdy v takových případech nebudu. (18.10.2010)

Lasse Hallström je můj nejoblíbenější režisér a tak mohu snad zasvěceně tvrdit, že právě u Hachika mě překvapila jakási nehallströmovst. Vzhledem k rozsáhlému partu psích "herců" je film zejména o režii a ta je (jak to jen říct) - no zkrátka velmi zkušená. Sice si Hallström dost často pohrává s kýčem a určitým druhem klišé (zejména tok času odrážející se v koruně stromu, černobílý psí pohled atp.), ale i tak ze všeho vyšel důstojně. Takovým damoklovým mečem je filmu stopáž, ale i ta je nakonec stravitelná (možná mohla být i kratší, ale to už by asi nestrávila produkce a distribuce). Pochvala míří i k hercům, kteří předvádějí úžasné civilní a minimalistické herectví s citem pro detail a dávají tak nesobecky šanci svým psím kolegům, kteří s ní naložili výborně. Velkým pomocníkem je Hallströmovi i výborná hudba (jako obvykle). Důležitým faktorem, který strhává tu jednu hvězdičku z plného počtu je určité televizní vzezření, které působí trošičku lacině. (12.01.2011)

Konečná sumarizácia po dopozeraní filmu? Balík vyničených vreckoviek a opuchnuté oči. Asi som slaboch, ale mňa tento krásny príbeh o mimoriadne silnom pute človeka so psom (alebo psa s človekom?) neskutočne dojal. Komorný snímok je natočený veľmi citlivo a sprevádzaný príjemnou klavírnou hudbou. Plemeno Shiba inu som si po tomto filme priam zamilovala. Za fúru emocií, ktoré vo mne Hachiko a jeho príbeh vyvolal menej ako 5* dať nemôžem. (17.05.2011)

Hachi? Hachi? Oh, old thing! You're still waiting. That's right. If it's all right, could I wait with you for the next train? Yeah? Thanks. 1) První třetina snímku je únavně nudná. Druhá třetina je nudná. Až ke konci se objeví klasické slzobudičské atributy, které sice nudu nezlomí, ale zaženou ji pod zvlhlé oči. 2) Skutečný příběh je nesporně zajímavý a hodný zaznamenání. Ovšem unylý 60letý Richard Gere (kterého jinak mám rád) ba ani milý akita-inu Hači (věk protagonisty nezjištěn) pod chladným vedením 63letého švédského režiséra Lasse Hallstroma mě za srdce nevzali. Poameričtění celé story filmu rovněž nepřidalo. 3) Výstižný koment: Judy24, Dudek (05.01.2015)

Malý chlapec vypráví příběh jednoho psa. Jmenoval se Hačiko, a protože se po cestě z Japonska do USA ztratil na vlakovém nádraží dopravní společnosti, ujal se ho hodný Richard Gere, hned si padli do oka. Hachi vyrostl. Proč já se na to vůbec dívám napadlo mě? Hačiko si hraje, Hačiko kouká na pána atd..... Nebaví mě to. Tipuji, že Hachi umře. Ztráta času s příjemnou hudbou. (31.10.2011)

Příběh o psu, který je svému pánovi věrný až za hrob, je vyloženě okatě, až kýčovitě a samoúčelně vystavěn, že takhle na mě emoce nefungují a nemají šanci mě dojmout. Navíc Richard Gere pro mě nikdy nebyl favoritem a nikdy ani nebude. Záběry na pejska a to, jak se chová prostě čpí sentimentem a přehnaným melodramatem. Klavírní hudba, to je taky kýč jak bič. (16.02.2023)

Nemám ráda filmy o psech a všech těch mazlíčkách, a proč? Protože u nich brečím jak malá. Film nenabízí akci, drásavou zápletku...nic. Jen krásnou hudbu a čistou oddanost. Už v půlce filmu, kdy začne Hatchiko štěkat a odmítá jít páníčka doprovodit mi bylo jasné co dopadne, tak první co bylo ... vzít si dostatek kapesníků. A byly potřeba. Nechcete na něj jít do kina? Běžte a nebojte se si poplakat, stoprocentně nebudete jediní. Ihned jdu shánět originál a druhá věc, jdu pomazlit svého psa :'-) (09.02.2010)

Hachiko. Nádhera, která se nedá popsat, to je potřeba vidět! Jeden z nejkouzelnějších filmů, jaký jsem kdy viděl! (30.11.2010)

Povedený remake japonského filmu. Pravdivý příběh o přátelství psa a člověka. Jednoduché, pěkné a hrajíci na city a přitom tak prosté. (27.11.2010)

Mám pro podobné filmy slabost a v případě, že jsou citlivě natočeny, dokáží mě celkem spolehlivě dojmout. V takovém případě mi nevadí ani velmi jednoduchý děj a třeba konkrétně u tohoto filmu ani Richard Gere, kterého bych rozhodně přívlastkem "oblíbený" neoznačil. Zkrátka a dobře trochu slabších 5* hlavně a především pro Lasseho. (14.01.2011)

Když nad tím tak popřemýšlím, tak by kdekdo mohl říct, že ten film je celkem o ničem a že se tam ani nic moc nedělo. ALE ten film mě dokázal totálně rozhodil. Brečela jsem jak malé děcko. Už si ani nepamatuji, kdy jsem u nějakého filmu takhle fňákala. A to jsem si ho pouštěla na dvakrát a i když mi z druhé části zbývalo posledních deset minut, zase tekly potoky slz. Uf, ještě že už to je za mnou. Ale film, který mě dokáže takhle rozbrečet si rozhodně zaslouží 5 hvězdiček. (19.04.2015)

K 30.12.2016, 181. nejlepší film, kde se to jako vzalo? Celý film je na bedrech krásného psíka Hače, který film silně vyzdvihuje o několik pater nahoru. Všichni herci včetně Gere mi přijdou jako statisti, kteří se snaží sekundovat Hačovi. Film je svým dějem velmi silný a hraje na city, u mě se to míjelo účinkem a nemohu jinak než dát průměrné hodnocení. (30.12.2016)

Predvídateľná gýčová citová vydieračka ako prasa. Ale funguje. (14.08.2017)

Nikdy jsem neměl psa a ani jsem o tom nesnil jako dítě. Kdyby se někdy něco změnilo tak o výběru je rozhodnuto. Tak jak si mě získal Hachiko tak si mě získal i film. Náááádhera! (09.05.2010)

Preplakala som koniec Bima, koniec Marleyho a samozrejme aj koniec Hačikó. Zostáva mi len súhlasiť, že film neskutočne hrá na city a zároveň pohladí dušu a ako psíčkarka nemôžem hodntiť inak. (25.06.2011)

Pokud se právě připravujete na zhlédnutí tohoto filmu, kupte si velkou krabici kapesníku a ženám/dívkám radím, vážně si nedávejte řasenku! Riskujete rozmazání make-upu, plný koš kapesníků, který potom budete muset vynést a pokud se díváte na Hačika v zimě, při vynášení vážně zmrznete. A mužskému pohlaví radím, nedělejte, že se vám nechce plakat. Vážně. A teď už mě nezdržujte, jdu si totiž koupit pejska! (25.11.2011)

Nejzajímavějším je fakt, že je film podle skutečné události. (03.12.2011)