Jezero smrti

Spíše než horor mi to přijde jako zdařilé soukromé drama osamělých lidí kdesi v lesích. Místo drsné přírody, s kterou by si neporadil ani Bear Grylls, ale mají co dočinění s partičkou vycválaných spratků. Situace je takříkajíc nezáviděníhodná a je nesmysl čekat happyend. Snímek je jinak filmařsky dobře zvládnutou podívanou. (22.05.2012)

No, s filmy totoho typu (laicky je označím za "vyvražďovačky") nemám moc zkušeností, protože je obecně považuju za ztrátu času. Ale jak vidím, možná nebude na škodu nějaký takový občas vyzkoušet. Ne, nebál jsem se, ale napětí a atmosféra plná zoufalství a beznaděje, diváka čeká. Realičnost a naturalismus mě rozhodně zaujaly, zvláště s ohledem na žánr (ale dlouho jsem vydejchával "běh" ženy po jejím zranění nohy, když jak laň vyklusala kopec od "ohně", přestože se jen chvíli předtím ani nemohla vyplazit do stráně; ikdyž se to pak snažila maskovat pajdáním). Sociální a morální podtext by zde rozhodně měl být cítit (že je chování těch puberťáků přehnané? a jak dlouho si ještě budeme říkat, že tohohle přece nejsou schopní, vždyť jsou to jen děti?!). Docela mě ale zaráží v řadě komentářů slova "nelogičnost chování postav" (ok, zřemě tu jsou jedinci, kteří by si dokázali zachovat chladnou hlavu, když by jim šli po krku nevyzpitatelní spratci, ale já sám si nedokážu odpovědět na otázku, jak bych se asi choval v té a v té situaci být v jejich kůži). No, závěr byl docela síla, ale nemůžu jednoznačně říct, jestli jsem s ním byl spokojen nebo ne (akorát ty sluneční brejle si už mohli tvůrci odpustit). Původně jsem přemýšlel jen o průměru, ale tenhle film si zaslouží 4* pozornosti. (12.02.2010)

„Ešte môžete prestať.“ Nebudem to sem ani vypisovať, taký som znechutený, každopádne tucty spoilerov sa nachádzajú v mojej dole linkovanej recenzii. Dodám snáď len toľko, že si nepamätám, kedy som posledný raz videl film s takým nelogickým scenárom. Ani „zvyšok“ nie je „nič moc“: výprava pozostáva z jedného jazera a päťdesiatich stromov, gore vyložene na efekt (zvlášť smiešne sú komiksové zvuky, aké vydáva nôž, režúci človeka), poslednou scénou pred zrkadlom skutočne neviem, čo chcel kto povedať... no vrcholom je práve doslova a do písmena nelogický scenár. Snáď KAŽDÚ MINÚTU niektorá z postáv (kladných aj záporných) urobí niečo, čo nemá logiku a čo by za daných okolností nikto normálny v lese nerobil. Aj keď mám rád hixploitation, žiadny zázrak som pre istotu nečakal – ale až takýto malér tiež nie. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/hixploitation/323-jazero-smrti-20- (02.07.2010)

Loštomilý dětičky. Skoro jako pětiletá dcerka jednoho mého kamaráda, kterou jsme jednou spolu s klučíkem z mého příbuzenstva vzali s sebou ven. "Teto, až vyrostu, tak si tě vezmu, jo?" flirtoval se mnou Péťa s rafinovaností předškolního věku. "A co ty, taky si mě vezmeš, až budeš velká?" zeptal se kamarád své ratolesti. Adélka, vyrušená z házení placáků, mu věnovala pohled, jaký má většina lidí vynahrazený pro osoby s IQ pod hranicí mrazu a tónem, jakým obvykle učitelka žákům s obdobně mraženou inteligencí vysvětluje elementární fakta, odvětila: "Ne. Až já budu velká, tak ty přece umřeš." (30.01.2009)

Britská verze, obsahující v menší či větší míře spoustu populárních amerických klišé, a směs všech těch road psychotických hororových thrillerů. Aneb jeden z příkladů, jak se může ve svém volném čase bavit zhovadilá a zkažená mládež, zde v podobě bandy pubertálních hovad. Zvláště pokud jsou poblíž rozlehlé lesy a jeden pár, který se zkrátka ocitl ve špatný čas na špatném místě, netuše, že se jim zakrátko tato idylická dovolená promění v noční můru. Příběh o tom, jak krutě, zběsile a zvráceně se taková zábava může zvrhnout. Kelly Reilly, která byla ve výměnném studijním programu Erasmus pilnou studentkou, se u Jezera smrti stává zoufalou, prchající dívkou, schopnou pro záchranu svého života čehokoliv. Dynamická a efektivní podívaná, která s postupujícím dějem nabírá na intenzitě a místy občas lehce sklouzne k hranici nesmyslnosti. Závěr filmu mi připomínal Texaský masakr - rodina, která vytvoří poněkud špatný druhý dojem, po zjištění jistého nepříjemného faktu, jemuž bude muset hlavní hrdinka čelit. Při takových filmech mě vždy napadá ta stejná otázka a myšlenka. Pokud by člověk prožil něco tak šíleného, dokázala by se s tím jeho mysl vyrovnat? Byl by schopen se opět zařadit do běžného života? Nejspíš není ani možné, aby člověk něco takového prožil, a nezůstalo něco z toho v něm. Něco z těch šíleností a nemyslitelných hrůz se v něm usídlí, aniž by si to sám uvědomoval. Jiní jsou si toho možná, třeba jen z části, vědomi, a je to o to horší, že ví či tuší, že všechny ty myšlenky a události mají ve své hlavě a budou se rozpínat, dokud zcela nepohltí zbytek zdravého rozumu. (20.12.2009)