• gogo76
    *****

    "Viete ako kedysi volali Alcatraz?...Vtáčí ostrov..." Vždy je nejaké filmové prekvapenie v zálohe. Filmy z väzenského prostredia sú lákavé a Lancaster bol v tých časoch veľká hviezda. Rok výroby 1962 napovedal, že film by mal byť vo farbe, ale nie je. Tá čiernobiela mu však pristala ešte viac. Film sa nikam nenáhli, rozpráva zaujímavý príbeh v príjemnom tempe a v istom momente sa sám seba pýtam. "Ako to, že som ten film neobjavil skôr?" . Výborne zrežírované, všetky postavy sú výborne obsadené i zahrané. Pri prvom vyliahnutí kanárika som ani nedýchal. Vzťah matky a syna bol jednou z niekoľkých dejových liniek, ale malo to tie správne emócie. Je úžasné, čo tento človek dokázal. Otázka je čo všetko mohol dokázať keby sa k nemu zachovali inak. Je to jeden z mála filmov, ktorý popri skvelom filmovom zážitku rozdáva životné múdra na všetky strany a človek sa často zamyslí. Určite jeden z najlepších filmov na tému väzenie a rozhodne stojí za to ho vidieť. Videné na STV2 s titulkami. 90%.(5.1.2017)

  • Aky
    *****

    Skvělá studie o smyslu a významu vězeňství zabalená do tak zajímavého příběhu, že člověk ani nepostřehne, že se jedná o studii. Je spousta filmů, kde mi Burt Lancaster vadí, ale zde mu role sedla, jako by krejčí přemýšlel nad každým stehem, pro koho šije. Nakolik je tento údajně pravdivý příběh skutečně pravdivý nevím, ale tak, jak se odehrává v Ptáčníku z Alcatrazu, je ve své kategorii možná nepřekonatelný.(12.6.2010)

  • sator
    *****

    Úžasný snímek... Životní příběh Roberta Strouda zaujal i filmaře, ti se rozhodli v roce 1962 natočit film Ptáčník z Alcatrazu. Vrah, násilník a psychopat. Také ale jeden z mála odsouzených, jehož vězeňské prostředí dokázalo od základů změnit v lepšího člověka. Až tam totiž zjistil, že rád bádá a přemýšlí. Jeho hlad po znalostech ukojil v mnoha oborech, ale jeden mu učaroval nejvíce, ornitologie. Proto si vysloužil přezdívku „Ptáčník z Alcatrazu“. O jeho práci s ptáky se zajímali jak běžní chovatelé, tak vědecké kapacity. Světlé stránce jeho osobnosti ale předcházela brutalita a násilí. Za mřížemi ubodal k smrti dozorce a vícekrát použil násilí i proti spoluvězňům. Psychopat s IQ 134, jak prokázal psychiatr Romney Ritchey, však i přes svou nápravu strávil za mřížemi více než 50 let svého života. Psal se rok 1890 a do rodiny poznamenané násilím a alkoholismem přišel malý Robert Stroud. Pro neshody a vypjaté sociální prostředí utíká v třinácti letech z domu a životem se protlouká, jak se jen dá. Svou pouť nakonec končí v roce 1908 na Aljašce, kde si padne do oka s mnohem starší prostitutkou Kitty. Jak to tak už bývá, přátelství přeroste v partnerský vztah, ale kromě toho se Robert stane i jejím pasákem. Až do roku 1909 vychází všechno podle plánu. Jednoho chladného lednového dne však přítelkyni Kitty zbije a okrade místní barman, který zřejmě netušil, že jeho osud je už zpečetěn. Po incidentu ho totiž navštíví Robert a kriminálníka zbije do bezvědomí, bezvládné tělo nakonec v afektu rozstřílí. Pro Strouda to znamená jediné, několikaletý pobyt za mřížemi. Soud nakonec trest ustanovil na 12 let, ale tím vězeňský příběh jednoho z nejznámějších trestanců měl teprve začít. TENTO ČLÁNEK ZAUJAL MNOHO LIDÍ Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Příběh Johna Bunna je nejlepším důkazem toho, jak rychle umí selhat spravedlnost. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/United States Federal Government Ocitá se ve vězení na ostrově McNeil ve státě Washington, kde si pomalu zvyká na nové prostředí a zejména nová pravidla. Zpočátku se snaží konfliktům vyhýbat, ale dlouho to nevydrží a postupně se mění v bezcitného agresora, který nemá problém pobodat spoluvězně i za nejmenší hloupost. Útoky však směřoval i na nemocniční personál, protože vedení podávali informace o Stroudovu vynucování si morfia. Soud mu za hrubé porušení pravidel a opakované útoky trest bez milosti navýšil, ale kromě toho ho také poslal do nového vězení s nejvyšším stupněm střežení. Leavenworth Federal Penitentiary ve státě Kansas se tak stává Stroudovým novým domovem. Právě tam objeví svůj neutišitelný hlad po znalostech nejrůznějšího charakteru, o kterém dosud neměl, jak vědět, protože vychodil jen tři třídy základní školy. Ve vězení se zapsal do několika přednášek počínaje astronomií a konče teosofií. Jakoby mu to ale osud nepřál a „obdaroval“ ho Brightovou nemoc, onemocněním ledvin, které ho psychicky velmi ničilo. Bylo to zejména ze strachu, že nemoci podlehne ve vězeňské nemocnici a už nikdy neuvidí svou mámu. Touto skutečností byl frustrován a stačilo mu k výbuchu agrese skutečně málo. Konkrétně ho podráždily posměšky od jednoho z dozorců. Za napadení mu nakonec soud udělil trest smrti oběšením, ale rozsudek se na poslední chvíli změnil na doživotí. Do konce života měl být přitom vystaven úplné izolaci. Žádné návštěvy, žádné vícelůžkové cely. Svůj hněv i přesto neplánuje dusit v sobě. Výbuch zloby se nakonec projeví v jídelně před zraky všech. Poté, co se jeden z dozorců ohnal po Stroudovi obuškem za nepřiměřené výrazy, začala bitva. Stroud byl však na útok dobře připravený a zpod košile vytáhl ostrou čepel, kterou zapíchl dozorci přímo do srdce. Byl si totiž vědom faktu, že už nemá co ztratit. Následoval sled událostí, které přetvořily nebezpečného kriminálníka v uznávaného ornitologa. Na jedné ze svých rutinních vycházek našel ležet na zemi poraněné vrabce, které si neváhal vzít do cely, aby se o ně mohl starat. Péče o ptáky se mu však zalíbila natolik, že si nakonec opatřil kanárky. Ty chtěl chovat na prodej a ze získané tržby finančně pomáhat své matce. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/The U.S. National Archives A nový ředitel věznice Stroudovi plně důvěřoval. Otevřený novým myšlenkám mu dal k dispozici klece, krmivo a další potřebné věci na plnohodnotný chov ptáků. Aby ukázal nové vězeňské metody, k Stroudovi dokonce vodil i širokou veřejnost. Díky tomu se vytvořil i široký okruh zájemců a byznys tak mohl růst. Stroudovi však o peníze velmi nešlo. V ptácích objevil svůj smysl života. Vytvořil si koníček, který v něm podněcoval obrovský zájem a zvědavost o vědu. Do vědeckého světa dokonce přispěl vlastními objevy. Respekt a uznání si vysloužil například za studii o patologii ptáků a hemoragické infekci krve. Za mřížemi proběhla obdivuhodná transformace osobnosti z nebezpečného psychopata na lidskou bytost zajímající se o vědu a zvířata. Už to nebyl ten násilný kriminálník, který vás bez mrknutí oka ubodal k smrti. Pracovní úspěchy pokračovaly i nadále. Po seznámení se s Dell May Jonesovou se Stroudův byznys ještě více rozrostl. Začal totiž vyrábět a prodávat léky pro kanárky. Stále stoupající zisky se však nelíbily Federálnímu vězeňskému úřadu. Kromě toho se vynořovaly i další problémy. Úplná změna Stroudovy osobnosti znamenala pro vězení více škody než užitku. Díky jeho zanícené vědecké činnosti dostával kvanta korespondence, která musela být pokaždé kopírována, archivována a schválena. Tato práce si nakonec vyžádala samostatnou pracovní pozici. Vedení věznice už toho mělo dost. Chtěli se ho proto zbavit. O přesunu do Alcatrazu se dozvěděl pouze pár dní před samotným přesunem. Ze všech sil se mu však chtěl vyhnout. Našel proto zastaralý zákon, který říkal, že ten, kdo je vdaný či oženěný ve státě Kansas nemůže být uvězněn v jiném státě. Narychlo se tak oženil s Dell May Jonesovou, na což vězení reagovalo obrovským rozhořčením. Nakonec se však ukázalo, že Storud ve své vězeňské laboratoři potají destiluje alkohol, což znamenalo jistou cestu do Alcatrazu. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/Ralf Baechle O transportu se dozvěděl pouze pár minut pro odjezdem. Na rozloučení se s ptáky mu tedy mnoho času nezbývalo. Alcatraz znamenal pro Strouda konec chovatelství. Povolené však měl nejrůznější magazíny o ptácích i dopisování si s chovateli. Několikrát se pokoušel o podmíněné propuštění, kdy argumentoval svou hlubokou nápravou, ale dozorčí rada to viděla odlišně. 6 let tak strávil na samotce v bloku D a dalších 11 let na nemocničním oddělení. Pokusil se také o sebevraždu, avšak bez úspěchu. Svou zatrpklost vůči společnosti nakonec proměnil na psaní, ze kterého vzešla kniha pojednávající o dějinách vězeňství. Robert Stroud se tak již nikdy nedostal na svobodu a z vězení ho vysvobodila 21. listopadu roku 1963 až smrt.(28.5.2018)

  • Gaskin
    *****

    Možná první černobílý film, který jsem doopravdy vnímal, určitě první film vůbec, co mne ještě jako malého chlapce uvedl v úžas a probudil ve mne nadšení ve stříbrné plátno. Znovu jsem ho viděl až po nějakých deseti letech, a seděl jsem stejně koncernovaně jako tehdy. Brilantní řemeslnost filmu a silný příběh zajistily tomuto filmu nesmrtelnost - a jistě ne jen pro mne.(24.3.2008)

  • Phobia
    ***

    Váhám mezi 3-4 hvězdičkami... Film z vězeňského prostředí o proměně jednoho člověka mě vlastně ničím nepřekvapil. Příliš jsem nechápala počáteční zaťatost a z mého hlediska bezdůvodnou zuřivost hlavního hrdiny, jeho divný vztah k matce. Zmoudření vlivem vztahu k ptákům se událo příliš skokově (byť v reálu uběhly celé roky), všechno mi to přišlo příliš idealizované a nevěrohodně, zkratkovitě podané (navzdory dlouhé stopáži). Na druhou stranu jsem se nenudila, snímek je relativně příjemně koukatelný, punc skutečného příběhu není na škodu... nicméně ve srovnání s jinými filmy, kterým jsem udělila 4*, mě tenhle zas tolik nezaujal, stopáž je zbytečně dlouhá a zpracování mi úplně nesedlo... Takže zas takové dilema to není: na čtyři puntíky to prostě nestačí, ne v dnešní době. 68%(13.8.2009)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace