Birdman of Alcatraz
Vtáčnik z Alcatrazu
Režie:
John FrankenheimerScénář:
Guy TrosperHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Burt Lancaster, Karl Malden, Thelma Ritter, Neville Brand, Betty Field, Telly Savalas, Edmond O'Brien, Hugh Marlowe, Whit Bissell, Leo Penn, Raymond Greenleaf (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Burt Lancaster znovu spojil síly s režisérem Johnem Frankenheimerem a zahrál si hlavní postavu v autentickém příběhu vězně Roberta E. Strouda. V roce 1909 byl Robert Stroud odsouzen k deseti letům vězení za zabití člověka. Později ztrácí veškeré naděje na propuštění, protože bodne jiného vězně. Uvězněný v Leavenworthu, zpečetí svůj osud zabitím vězeňského strážce, když jeho matce (Thelma Ritterová) není dovolena návštěva. Tehdy je odsouzen k smrti. Jeho matka prosí manželku Woodrowa Wilsona o přímluvu a prezident nakonec zmírní Stroudův trest na doživotí v izolaci. Bezútěšné přežívání mu ztrpčuje krutý dozorce Harvey Shoemaker (Karl Malden). Jednoho dne se však cosi změní, Stroud najde na vězeňském dvoře poraněného vrabce, ošetří ho a pečuje o něj dokud se neuzdraví, dokonce vrabčáka naučí i pár veselých kousků. S odchodem Shoemakera, je Stroudovi dovoleno mít v cele více ptáků a tak začne studovat jejich chování. Jak míjí roky, stává se expertem na chov ptáků v zajetí, nakonec napíše knihu o nemocech, ke kterým jsou náchylní. Poté co získá cenu v časopisecké soutěži, ho návštěví nadšená ornitoložka Stella Johnsonová (Betty Fieldová), která mu navrhne rozjet společné podnikání a vyrábět léky pro ptáky. Skvěle obsazené drama, ve kterém Burt Lancaster podává jeden ze svých nejlepších výkonů, je příběhem člověka, který díky pevné vůli a intelektuálním schopnostem znovu nachází smysl života a fascinující svět i v prostoru malé cely. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
Oscar 4 nominace: Herec HR - Burt Lancaster, Herec VR - Telly Savalas, Herečka VR - Thelma Ritter, Kamera ČB. . . . Zlatý Lev - výběr ()
Úžasné, co dokáže lidská vůle dokázat i v nelidských podmínkách. Místo, co by shnil nečinností ve vězení, si Stroud v žaláři postupně vybudoval významné postavení , o jaké by stála většina svobodných občanů mimo zdi věznice. A díky získanému vzdělání a tím i kapky moudrosti také postupně mění svůj vztah k okolí. Bravurní výkon Burta Lancastera. Trailer: http://www.tcm.com/mediaroom/index.jsp?cid=2510 ()
Mam rád filmy z prostředí vězení a taky už pěknejch pár let pěstuju okrasný ptáky, takže na tenhle film jsem byl hodně zvědavej. Navíc Robert Franklin Stroud mě svym osudem doslova fascinuje. O svejch oblíbenejch zebřičkách a chůvičkách jsem nastudoval všechno možný i nemožný a stejně jsou pro mě ty ptáčci naprosto záhadný a nevypočitatelný. Kdybych si o Stroudovi něco nepřečet, asi bych si myslel, že ten film je pohádka z vězení ve stylu třeba Zelený míle, kde měl vězeň ochočenou myš. Sice to bylo asi poněkud idealizovaný, ale v jádru pravdivej příběh. Takže jsem se dozvěděl něco o velice zajímavym člověku (aspoň teda pro mě), viděl jsem v akci ochočený kanárky a vrabce, což mě velice překvapilo, že se takový malý ptáci daj takhle vycvičit a ještě jsem viděl Kojaka se zbytkama vlasů :-) 85% ()
Skvelá sfilmovanie skutočného príbehu muža, ktorý našiel vykúpenie z tvrdého väzenského života a zo svojich prehreškov v štúdiu vtáctva. Pozoruhodný a nesporne zaujímavý osud človeka, z ktorého veda dokázala urobiť iného človeka. Miestami dojemné, ale prevažne napínavé a priam dobrodružné sledovanie zmien väzenského systému, kde sa postupom času prakticky stále menil pohľad na väzenského génia. Skvelá réžia a neúnavne skvelí herci v autenticky takmer dokonalej biografii. 85%. ()
Tohle měl být oskarový film. ()
"Viete ako kedysi volali Alcatraz?...Vtáčí ostrov..." Vždy je nejaké filmové prekvapenie v zálohe. Filmy z väzenského prostredia sú lákavé a Lancaster bol v tých časoch veľká hviezda. Rok výroby 1962 napovedal, že film by mal byť vo farbe, ale nie je. Tá čiernobiela mu však pristala ešte viac. Film sa nikam nenáhli, rozpráva zaujímavý príbeh v príjemnom tempe a v istom momente sa sám seba pýtam. "Ako to, že som ten film neobjavil skôr?" . Výborne zrežírované, všetky postavy sú výborne obsadené i zahrané. Pri prvom vyliahnutí kanárika som ani nedýchal. Vzťah matky a syna bol jednou z niekoľkých dejových liniek, ale malo to tie správne emócie. Je úžasné, čo tento človek dokázal. Otázka je čo všetko mohol dokázať keby sa k nemu zachovali inak. Je to jeden z mála filmov, ktorý popri skvelom filmovom zážitku rozdáva životné múdra na všetky strany a človek sa často zamyslí. Určite jeden z najlepších filmov na tému väzenie a rozhodne stojí za to ho vidieť. Videné na STV2 s titulkami. 90%. ()
Váhám mezi 3-4 hvězdičkami... Film z vězeňského prostředí o proměně jednoho člověka mě vlastně ničím nepřekvapil. Příliš jsem nechápala počáteční zaťatost a z mého hlediska bezdůvodnou zuřivost hlavního hrdiny, jeho divný vztah k matce. Zmoudření vlivem vztahu k ptákům se událo příliš skokově (byť v reálu uběhly celé roky), všechno mi to přišlo příliš idealizované a nevěrohodně, zkratkovitě podané (navzdory dlouhé stopáži). Na druhou stranu jsem se nenudila, snímek je relativně příjemně koukatelný, punc skutečného příběhu není na škodu... nicméně ve srovnání s jinými filmy, kterým jsem udělila 4*, mě tenhle zas tolik nezaujal, stopáž je zbytečně dlouhá a zpracování mi úplně nesedlo... Takže zas takové dilema to není: na čtyři puntíky to prostě nestačí, ne v dnešní době. 68% ()
Krásný příklad člověka, který byl sám, opuštěný, zavržený, poněvadž nikdy nesešel z cesty své svobody..! ()
Skvělá studie o smyslu a významu vězeňství zabalená do tak zajímavého příběhu, že člověk ani nepostřehne, že se jedná o studii. Je spousta filmů, kde mi Burt Lancaster vadí, ale zde mu role sedla, jako by krejčí přemýšlel nad každým stehem, pro koho šije. Nakolik je tento údajně pravdivý příběh skutečně pravdivý nevím, ale tak, jak se odehrává v Ptáčníku z Alcatrazu, je ve své kategorii možná nepřekonatelný. ()
Lancaster zde dokonce i hrál. Již tato informace by mohla stačit jako zdůvodnění plného počtu. Ale já přidám další, hrál zde velmi dobře, podařilo se mu proplout desetiletími své postavy, od mladého muže, až staršího pána. Navýsost příjemně zrežírované, žádné zbytečné kudrlinky, přesto místy dojemné a značně lidské. Po Lovci jelenů je tohle druhý nejsvižnější ubíhající film s na první pohled lehce děsivou stopáží. ()
Ako zabiť nekonečný čas vo väzení a zároveň sa ľudsky rehabilitovať"? Bob Stroud našiel recept počas prechádzky na väzenskom dvore za hustého lejaku. Čo je to rehabilitácia nám perfektne vysvetlí a stavte sa, že je to niečo iné, ako si myslia dozorcovia a vedenie. Dôležitou súčasťou jeho života boli ženy, mal značnú charizmu a výrazne mu dopomohli s prenášaním jeho myšlienok na verejnosť. Zároveň boli aj jeho prekliatím. Stroud dokázal spoza mreží pretvárať veci vonku a myslím to inak, ako to robia Černák a spol v súčasnosti. Frankenheimer vie, že sa môže spoľahnúť na trio Lancaster, Malden a Salavas a že mu stačí ich iba sledovať a dodať celku vďaka čb farbe oldschool nádych. ()
Tak som si obnovil spomienky na vtáčnika. Voči vyššiemu hodnoteniu tohto, nesporne kvalitne nakrútenému, filmu mám v sebe zabudované ochranné bariéry. Nemám rád a neverím filmom, v ktorých sú zločinci vykresľovaní ako skvelé bytosti, ktoré sa iba nešťastnou zhodou okolností stali zločincami. A keď sú to fešáci, začnú vo väzení študovať alebo si nájdu zaujímavého koníčka, tak sviečkové baby sa idú zblázniť od šťastia, demonštrujú pred väzeniami a domáhajú sa ich prepustenia. Ako sa spomína vo filme "Ľudia majú krátku pamäť." Nikto nemyslí na obete, na napáchané škody, veria iba rozprávkovým schémam o polepšení sa hriešnikov. A s tým sa ja nestotožním, aj keby išlo o Oscarový film. ()
,,Jenom jedno jsem se naučil, nemrhat časem." Tak tohle je cela vězně č. AZ 594 a v ní jistý pan Robert Stroud. Sám před celým světem, s vlastní nezapřetelnou povahu a také se svou vybudovanou vlastní neoficiální rehabilitací záslužnými počiny. Klobouk dolů! Totiž nejlépe klobouky dva, protože jeden stejně musím smeknout před filmovými tvůrci, ti rovněž mají zásluhu na tom, že mne PTÁČNIK po celý dlouhý čas naprosto přikoval k obrazovce. Ano, dokonce i podruhé, když jsem předem věděl, jak se příběh bude vyvíjet dál. Režisér Frankenheimer si tímhle postavil svou laťku hodně vysoko a skvěle zužitkoval své dosavadní zkušenosti z televizních inscenací na rozehrání komorního dramatu. Zvolit si (v době natočení ještě pořád aktuální) skutečný příběh obecně neznámého člověka s poutavým osudem, dokonale vykreslit psychologii nejednoduché postavy, postihnou příběhem oblast jistého vědeckého objevu (konkrétně v biologii), ještě se kriticky vyjádřit k společensky závažnému tématu, jakým je vězeňský systém... a všechno podat se silným myšlenkovým přesahem, například o tom, jak člověk přichází díky nařízení a omezení ze stran nadřízených o svou vlastní identitu, tak to je panečku FILM s velkým F! Burt Lancaster předvádějící v hlavní roli jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů je osobitou devizou navíc. Samozřejmě nechybí výborná černobílá kamera využívající temné prostředí vězeňských cel k vizuálním efektům se světlem a stínem, a občas i pěkné tematické detaily (přímý přenos vylíhnutí ptáčka). Dojmy, které ve mne snímek vyvolal, jsou silné a pestré, chvilkové deprese naštěstí vyvážila fascinace, radost a dobrodružství po poznání. Poznání duchaplných příběhů o tomto světě, o lidech z něj, i poznání lidské postaty. Celkový dojem: 100% ()
Minimalisticky natočený komorní příběh plující na vlně významného režijního umění a nesoucí v sobě tolik předností, že ho lze bez nadsázky porovnávat s kterýmkoliv dílem s vězeňskou tématikou. Každá minuta v tomto filmu je maximálně využita, čili o poutavost tu skutečně není nouze. Burt Lancaster zde znovu potvrdil své mimořádné herecké schopnosti, díky čemuž se naskýtá skvělá příležitost sledovat měnící se charakter jeho postavy. Zprvu se divák seznamuje se vznětlivým a vzpurným vrahem, aby se s sním v závěru rozloučil jako s nesmírně vzdělaným vyrovnaným člověkem, který nalezl smysl života ve chvíli, kdy zachránil život mláděti vrabce. Během těchto sekvencí je divákovi servírováno určité poselství, hezká řádka životních hodnot, včetně oddanosti a seberealizace. Bernsteinův hudební podkres je znamenitý, i přesto, že hudba zde představuje nepříliš výrazný doplněk. Finální (historicky přesná) vzpoura v Alcatrazu je pestrým akčním dobarvením tohoto skvělého dramatu. Poctivý snímek, jehož nesporné kvality zaručují odolnost vůči zubu času. 85% ()
Sledujeme patos nebo je to sebekritika? - "Máte úplnou pravdu, obdivuju vás, že jste to vyslovil!"___Další smutná ukázka, kterak české dabingové studio Bear dokáže totálně zmršit dobrý film, v originále to musí mít úplně jinej náboj. Libor Terš = 18 rolí... (to opravdu nemůžou obětovat pár stovek pro několik lidí, kteří jim tam štěknou jednu dvě věty?). Zabte ho už někdo, ať se netrápí. Grrrr. ()
Rozmáchlé životopisné drama s fantastickým Burtem Lancasterem, které se na první pohled tváří jako klasický mnohokrát viděný vězeňský film ale přejde do dramatu o muži, který je připraven o svobodu a později možná i o rozum. Rozmáchlé, zajímavé ale hodně ukecané a zbytečně dlouhé. ()
Čo vie robiť človek v base, keď má toľko voľného času, že akékoľvek hobby je lepšie, ako zízať na stenu, z čoho by sa zbláznil... Robert Stroud prežil vo všelijakých väzniciach viac času ako na SLOBODE, to sú dekády a dekády strávených hodín, dní, mesiacov, rokov , keď mať akú takú chuť pre niečo žiť, býva takmer nemožné... Všetko sa zmení jedného dňa pri hromoch a bleskoch, keď spadne zo stromu malý VRABEC, a od tohoto momentu sa začne oň starať a býva to tak, že začínaš od piky a potom sa, ak chceš vypracuješ tak VYSOKO, že sa staneš rešpektovaným odborníkom, t.j ornitológ, že Ace Ventura, zvierací detektív by mal veľkú radosť, keď by videl, čo Robert po týchto intenzívnych rokoch zmákol, študoval, vzdelával sa, pracoval na tom, aby bol borec vo svojom obore, a veru, že bol... Som v tzv. nemom úžase s vynikajúceho výkonu BURTA LANCASTERA, kde vás fascinuje ako sa fantasticky ponoril do svojej úlohy, pričom tento väzeň neplánuje zdrhnúť, vziať nohy na plecia, chce len bojovať pre svoj zápal, koníček, ktorému venuje veľmi veľa času, ale vedenie mu strpčuje podmienky, ale aj so základným vzdelaním dokáže človek na sebe zapracovať a zamyslieť sa, čo by dokázal, keď by bol VONKU...? Ťažko takto povedať, vôbec netuším, kam by ho nohy zavliekli, ale osud to chcel zrejme presne takto, nič sa nedeje náhodne, všetko je vopred napísané... Opäť bravúrna réžia Johna Frankenheimera, kamera je väčšinou u Johna excelentná a majstrovská, a je tomu tak i v tomto prípade, herecké výkony sú nadštandardné, samotná dĺžka filmu až tak nebije do očí, možno by sa patrilo strihať, fascinuje ma to, že film ako celok vôbec nenudí, a pritom sa odohráva v cele Roberta Strouda, kde na mále priestoru sa dejú obdivuhodné zázraky... Nedávam plné hodnotenie len preto, že ubrať zo 20 minút by neuškodilo i napriek tomu sa jedná o vynikajúci zážitok, pričom zabudnite na klasiky typu: Útek z Alcatrazu, alebo Vykúpenie z väznice ShawShank... ()
Správca väznice: "Pýtam sa vás ako odborníka, má tá jeho kniha aj vedeckú hodnotu, alebo sú to len kecy?" Doktor: "Je v nej vidieť presne 3584 hodín práce a odriekania. Nie je to len kniha, je to ojedinelé dielo v histórii literatúry. Ten chlap je najväčší génius na svete." Dialóg zhruba v tomto znení ma trochu sklamal. Téma je silná sama o sebe, netreba byť za každú cenu patetický. ()
Ten typ filmu, ktorý vás po piatich minútach napriek pomalému tempu buď strhne a bude si priať, aby trval minimálne dvakrát toľko, alebo ho znudený hneď vypnete. Mňa príbeh hlavného hrdinu hneď zaujal a bolo fascinujúce sledovať jeho zážitky a postupný prerod od odporného divokého vraha k niečomu užitočnému. Najviac ma bavila prvá polovica, ktorá sa odohráva v Leavenworthe, kde na samotke sa Stroud z nudy postupne začne zaujímať o vtákov a stane sa na nich špičkovým expertom. No a popri tom sa trochu ukľudní a začne byť prístupnejší aj k ľudom. Okrem famózneho Lancastera v hlavnej úlohe, tu vynikne ešte vlasatý Telly Savalas ako väzeň z vedľajšej cely, ktorý tiež prepadne vtákom. No a treťou výraznou postavou je Karl Malden ako prísny a nepríjemný riaditeľ väznice. Ale našťastie to tiež nie je čiernobiela postava a bolo zaujímavé sledovať jeho vzájomný vzťah so Stroudom. Rovnako zaujme Stroudov zvláštny vzťah s matkou. Po presune deja do Alcatrazu ale príbeh začne prešľapovať na mieste a už sa nikam poriadne nevyvíja. Mohli niečo vyťažiť z tej Stroudovej ďalšej knihy v ktorej kritizoval väzenský systém alebo mohli viac vyhrotiť jeho vzťah s riaditeľom. Proste čokoľvek. Ale nakoniec aj tá epizódka so vzburou pôsobí len tuctovo. No a definitívne vyvrcholenie je také vlažné. Prakticky bez pointy. Veľká škoda. Prvá polovica je za 5* a druhá za 3*, takže celkovo je to za kvalitné 4*, ale finále proste sklame, čo je horšie ako keby mal film len slabší rozbeh. Možno stačilo počkať ten 1 rok kým skutočný Stroud zomrel a potom by to mohlo mať výraznejšiu pointu o premrhanom talente kvôli svojej blbosti z mladosti a následne systému, ktorý radšej nečakane objavený potenciál umlčí akokeby ho nejak podporil. 8/10. ()
Úžasný snímek... Životní příběh Roberta Strouda zaujal i filmaře, ti se rozhodli v roce 1962 natočit film Ptáčník z Alcatrazu. Vrah, násilník a psychopat. Také ale jeden z mála odsouzených, jehož vězeňské prostředí dokázalo od základů změnit v lepšího člověka. Až tam totiž zjistil, že rád bádá a přemýšlí. Jeho hlad po znalostech ukojil v mnoha oborech, ale jeden mu učaroval nejvíce, ornitologie. Proto si vysloužil přezdívku „Ptáčník z Alcatrazu“. O jeho práci s ptáky se zajímali jak běžní chovatelé, tak vědecké kapacity. Světlé stránce jeho osobnosti ale předcházela brutalita a násilí. Za mřížemi ubodal k smrti dozorce a vícekrát použil násilí i proti spoluvězňům. Psychopat s IQ 134, jak prokázal psychiatr Romney Ritchey, však i přes svou nápravu strávil za mřížemi více než 50 let svého života. Psal se rok 1890 a do rodiny poznamenané násilím a alkoholismem přišel malý Robert Stroud. Pro neshody a vypjaté sociální prostředí utíká v třinácti letech z domu a životem se protlouká, jak se jen dá. Svou pouť nakonec končí v roce 1908 na Aljašce, kde si padne do oka s mnohem starší prostitutkou Kitty. Jak to tak už bývá, přátelství přeroste v partnerský vztah, ale kromě toho se Robert stane i jejím pasákem. Až do roku 1909 vychází všechno podle plánu. Jednoho chladného lednového dne však přítelkyni Kitty zbije a okrade místní barman, který zřejmě netušil, že jeho osud je už zpečetěn. Po incidentu ho totiž navštíví Robert a kriminálníka zbije do bezvědomí, bezvládné tělo nakonec v afektu rozstřílí. Pro Strouda to znamená jediné, několikaletý pobyt za mřížemi. Soud nakonec trest ustanovil na 12 let, ale tím vězeňský příběh jednoho z nejznámějších trestanců měl teprve začít. TENTO ČLÁNEK ZAUJAL MNOHO LIDÍ Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Neprávem seděl 17 let za mřížemi. Soudkyni držel po osvobození za ruku se slzami v očích Příběh Johna Bunna je nejlepším důkazem toho, jak rychle umí selhat spravedlnost. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/United States Federal Government Ocitá se ve vězení na ostrově McNeil ve státě Washington, kde si pomalu zvyká na nové prostředí a zejména nová pravidla. Zpočátku se snaží konfliktům vyhýbat, ale dlouho to nevydrží a postupně se mění v bezcitného agresora, který nemá problém pobodat spoluvězně i za nejmenší hloupost. Útoky však směřoval i na nemocniční personál, protože vedení podávali informace o Stroudovu vynucování si morfia. Soud mu za hrubé porušení pravidel a opakované útoky trest bez milosti navýšil, ale kromě toho ho také poslal do nového vězení s nejvyšším stupněm střežení. Leavenworth Federal Penitentiary ve státě Kansas se tak stává Stroudovým novým domovem. Právě tam objeví svůj neutišitelný hlad po znalostech nejrůznějšího charakteru, o kterém dosud neměl, jak vědět, protože vychodil jen tři třídy základní školy. Ve vězení se zapsal do několika přednášek počínaje astronomií a konče teosofií. Jakoby mu to ale osud nepřál a „obdaroval“ ho Brightovou nemoc, onemocněním ledvin, které ho psychicky velmi ničilo. Bylo to zejména ze strachu, že nemoci podlehne ve vězeňské nemocnici a už nikdy neuvidí svou mámu. Touto skutečností byl frustrován a stačilo mu k výbuchu agrese skutečně málo. Konkrétně ho podráždily posměšky od jednoho z dozorců. Za napadení mu nakonec soud udělil trest smrti oběšením, ale rozsudek se na poslední chvíli změnil na doživotí. Do konce života měl být přitom vystaven úplné izolaci. Žádné návštěvy, žádné vícelůžkové cely. Svůj hněv i přesto neplánuje dusit v sobě. Výbuch zloby se nakonec projeví v jídelně před zraky všech. Poté, co se jeden z dozorců ohnal po Stroudovi obuškem za nepřiměřené výrazy, začala bitva. Stroud byl však na útok dobře připravený a zpod košile vytáhl ostrou čepel, kterou zapíchl dozorci přímo do srdce. Byl si totiž vědom faktu, že už nemá co ztratit. Následoval sled událostí, které přetvořily nebezpečného kriminálníka v uznávaného ornitologa. Na jedné ze svých rutinních vycházek našel ležet na zemi poraněné vrabce, které si neváhal vzít do cely, aby se o ně mohl starat. Péče o ptáky se mu však zalíbila natolik, že si nakonec opatřil kanárky. Ty chtěl chovat na prodej a ze získané tržby finančně pomáhat své matce. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/The U.S. National Archives A nový ředitel věznice Stroudovi plně důvěřoval. Otevřený novým myšlenkám mu dal k dispozici klece, krmivo a další potřebné věci na plnohodnotný chov ptáků. Aby ukázal nové vězeňské metody, k Stroudovi dokonce vodil i širokou veřejnost. Díky tomu se vytvořil i široký okruh zájemců a byznys tak mohl růst. Stroudovi však o peníze velmi nešlo. V ptácích objevil svůj smysl života. Vytvořil si koníček, který v něm podněcoval obrovský zájem a zvědavost o vědu. Do vědeckého světa dokonce přispěl vlastními objevy. Respekt a uznání si vysloužil například za studii o patologii ptáků a hemoragické infekci krve. Za mřížemi proběhla obdivuhodná transformace osobnosti z nebezpečného psychopata na lidskou bytost zajímající se o vědu a zvířata. Už to nebyl ten násilný kriminálník, který vás bez mrknutí oka ubodal k smrti. Pracovní úspěchy pokračovaly i nadále. Po seznámení se s Dell May Jonesovou se Stroudův byznys ještě více rozrostl. Začal totiž vyrábět a prodávat léky pro kanárky. Stále stoupající zisky se však nelíbily Federálnímu vězeňskému úřadu. Kromě toho se vynořovaly i další problémy. Úplná změna Stroudovy osobnosti znamenala pro vězení více škody než užitku. Díky jeho zanícené vědecké činnosti dostával kvanta korespondence, která musela být pokaždé kopírována, archivována a schválena. Tato práce si nakonec vyžádala samostatnou pracovní pozici. Vedení věznice už toho mělo dost. Chtěli se ho proto zbavit. O přesunu do Alcatrazu se dozvěděl pouze pár dní před samotným přesunem. Ze všech sil se mu však chtěl vyhnout. Našel proto zastaralý zákon, který říkal, že ten, kdo je vdaný či oženěný ve státě Kansas nemůže být uvězněn v jiném státě. Narychlo se tak oženil s Dell May Jonesovou, na což vězení reagovalo obrovským rozhořčením. Nakonec se však ukázalo, že Storud ve své vězeňské laboratoři potají destiluje alkohol, což znamenalo jistou cestu do Alcatrazu. Robert Stroud: Vrah a násilník, který až ve vězení objevil lásku k vědě a zvířatůmzdroj: wikipedia.org/Ralf Baechle O transportu se dozvěděl pouze pár minut pro odjezdem. Na rozloučení se s ptáky mu tedy mnoho času nezbývalo. Alcatraz znamenal pro Strouda konec chovatelství. Povolené však měl nejrůznější magazíny o ptácích i dopisování si s chovateli. Několikrát se pokoušel o podmíněné propuštění, kdy argumentoval svou hlubokou nápravou, ale dozorčí rada to viděla odlišně. 6 let tak strávil na samotce v bloku D a dalších 11 let na nemocničním oddělení. Pokusil se také o sebevraždu, avšak bez úspěchu. Svou zatrpklost vůči společnosti nakonec proměnil na psaní, ze kterého vzešla kniha pojednávající o dějinách vězeňství. Robert Stroud se tak již nikdy nedostal na svobodu a z vězení ho vysvobodila 21. listopadu roku 1963 až smrt. () (méně) (více)