Občanský průkaz

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)

Zase další "hořká komedie". Mam pocit, že v ČR se točej už jenom hořký komedie a nejčastěji z období normalizace. Dá se z tohoto tématu vůbec ještě něco vyždímat? Kupodivu se z toho podařilo vyždímat film, kterej bych označil jako nadpůrměrnej. Čekal jsem sračku a musim uznat, že mě to docela bavilo. Ale bavily mě spíš vedlejší postavy jako fízl Kopta, tělocvikář Dulava nebo slizoun Macháček. Mladý (ne)herci se moc nepředvedli. Dneska jsem se díval taky na film Bastardi a musim říct, že tam mi neherci v rolích žáků připadali přesvědčivější. Mam takovej pocit, že tvůrci si dali víc záležet na tom, aby (ne)herce oblíkli do hadrů typickejch pro 70. léta, než na výběru samotnejch (ne)herců. A když už jsem nakousnul ty dobový reálie, tak jsem se musel smát, že v každý ulici je zaparkovaný bílý Volvo Amazon. Já myslel, že se to mělo odehrávat v Praze a né v Göteborgu. Co se týče samotnýho děje, tak ten je celkem o ničem. Parta mániček se schází na různejch místech, chlastaj nějaký hrozný patoky, nadávaj na komunisty a poslouchaj "stouny pyčo". Cartman by asi řek akorát "zasraný hipíci". Ale jakmile mě film začal nudit, tak v zápětí přišla nějaká ta lepší scénka, takže těch skoro 2,5 hod docela uteklo. Jak jsem napsal, považuju to za nadprůměrnej film a klidně se na to podívám za čas znovu. Ale dodávám, že žádnej zázrak to fakt neni a divim se, že to nabralo hodnocení přes 80%. (17.04.2011)

Ježiší já občanku úplně zapoměl ohodnotit, když jsem přišel z kina a to by mě hodně mrzelo. Takže to teď okamžitě musím napravit, protože stokrát radši chválím než vyčítám a tady je opravdu co chválit. Především bombáckou atmošku, protože ten kdo vyrůstal v tý době a kouká se na občanku musí mít pocit, že vrátil do svýho dospívání, tak moc je tohle autentický. Nejvíc se mě líbila postava učitelky fakt vynikající, na tý učitelský schůzi mě jí bylo hrozně líto. To bylo až neuvěřitelný. Já jsem se tak rozčílil že jsem vzteky málem sežral židli před sebou. Já bych tam všechny ty pokrytce co tam moralizovali nad Lenkou nejradši pochcal. Mimochodem Kristýna je přenádherná ženská, takže vážení tvůrci, koukejte jí víc obsazovat do filmů nebo vám rozbiju hubu :-). Hrozně se mě líbílo jak kluci přišli za Lenkou domu, to bylo fakt milý. Ze zátahů fízlů na máničky šel mráz a pokud se na film dívají tehdejší máničky jistě si vzpomenou na svoje vlastní masírky od kosmonautů. Čekal jsem komedii, ale dostal jsem brutálně upřimnou realku, která se vyvedla po všech sránkách. (23.12.2010)

No, od předešlého režisérova počinu Želary je to krok zpátky, přesto rozhodně nejde o zklamání. Hořká, úsměvná, dobře ohudebněná a herecky obsazená oddechovka, které se dá více vytknout snad jen rozvláčnost směrem k závěru a zbytečně dlouhá stopáž. Se čtveřicí mladých hrdinů jsem problém neměl, celkově mi postavy přišly dobře napsané, jen role Martina Myšičky mi přišla dost divná. Spolužačce: "Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláštně přihlédnem-li k tomu, že je nosíš pod trikem". (03.07.2011)

Velmi vydařená reflexe doby, která se opírá o naprosto špičkové herecké výkony (skvostná Geislerová, výborný Myšička) a představuje nejlepší film věnovaný době komunismu od... Pelíšků? Scéna v podchodu je každopádně hodně silné kafe... Škoda jen, že se občas dost stříhalo, postava Macháčka jde zcela do outu. Přesto ale jeden z nejlepších českých snímků za hodně dlouhou dobu a také jeden z nejlepších filmů tohoto roku. Dobře, Trojan! (16.11.2010)