Občanský průkaz

Jako obraz doby, která nelítostně rozdrtila každého s nevymytým mozkem, "Občanský průkaz" docela funguje. Ale ti (post)pubertální smradi mi lezli na nervy, jak už to u smradů v tomhle věku bývá, herecké výkony mě kdovíjak nenadchly, deklamování vypravěče bylo příšerné a česká undergroundová hudba, takový ten uvřeštěný soul s harmonikou, mi kroutila uši do ruliček. Kromě toho nevím, v jaké společnosti jsem to vyrůstala (ač o nějaké to desetiletí později), ale Husákovy děti z řad mých spolužáků se až na řídké výjimky nesháněly po cigaretách ani nechlastaly. Neměli jsme na takové číčoviny čas ani peníze a co se mě týká, ani pomyšlení. Já šetřila na skateboard, kolečkové brusle, magnetofon... Taky považuju za vhodné se zmínit, že nejsem příznivcem černobílého vnímání - vždyť i ta nejhorší doba měla svá pozitiva: například by mi vůbec nevadilo, kdyby zasrané technaře ještě před příjezdem do krásného údolí pod našimi Prdelovicemi čekal početný uvítací výbor s přilbami a pendreky... nebo aspoň s pochodněmi a vidlemi! 65% (02.01.2013)

No, od předešlého režisérova počinu Želary je to krok zpátky, přesto rozhodně nejde o zklamání. Hořká, úsměvná, dobře ohudebněná a herecky obsazená oddechovka, které se dá více vytknout snad jen rozvláčnost směrem k závěru a zbytečně dlouhá stopáž. Se čtveřicí mladých hrdinů jsem problém neměl, celkově mi postavy přišly dobře napsané, jen role Martina Myšičky mi přišla dost divná. Spolužačce: "Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláštně přihlédnem-li k tomu, že je nosíš pod trikem". (03.07.2011)

Po šedesátkách (PELÍŠKY) a osmdesátkách (PUPENDO) uzavírá Jarchovský (podle Šabacha) tuhle volnou retrotrilogii sedmdesátkovým OBČANSKÝM PRůKAZEM. Ta stejná pohodová poetika a poselství, které se tentokrát obešly i bez Hřebejka a osobně nevidím moc rozdíl. Dost se mi líbilo vylíčení vztahu hlavního hrdiny a jeho otce (výborný Myšička) nebo postavička policajta (Kopta), který by se v jednu chvíli s hrdiny kamarádil a vzápětí je mlátí pendrekem. (29.08.2016)

Sedmdesátá léta očima máničky. Estébáci jsou do jednoho hloupí (někteří dokonce negramotní) a agresivní. Smysl má poezie, holky, chlast a revolta. Kdo nerevoltuje, nežije. Není-li vydáván za autentický obraz doby, nevadí mi, když film nahlíží na určité období jednostranně. U Občanského průkazu mi zároveň nevadí nahrazení solidní dramatické linie vrstvením lehce propojených epizod, jež pokrývají značnou část pojmů spojovaných s normalizací (tuzex, bony, Plastici, tesil…). Přítomno je zkrátka téměř vše, co naleznete i v tom nejpovrchnějším článku o daném období. Tvůrci si dávají hodně záležet, aby bylo vidět, jakou péči věnovali výpravě. Ano, takto budou mít normalizaci zafixovanou generace, které ji nezažily. Občanský průkaz zkrátka nic nemění na představě, jakou podporuje drtivá většina médií. Nic kriticky nepřehodnocuje, nabízí žádané. Ovšem bez křečovitého humoru, s dobrými herci i snaživými neherci a několika scénami, při nichž – jakkoli si uvědomujete režisérovo přehánění – mrazí. Odvážná délka není na obtíž, s postavami jsem chtěl trávit čas, s některými více, než kolik jim pro „exkurzivní“ charakter vyprávění bylo poskytnuto (Pivoňková), spíše mi bylo jedno, jestli OP skončí za třicet minut nebo za dvě hodiny. Po doběhnutí titulků jsem měl z filmu pocit velmi dobrý a ze sebe, že jsem někdy v průběhu těch stočtyřicetin minut ztratil odstup. Což možná značí, že Trojan natočil po Poutech druhý nejlepší český film roku 2010 a možná jen… že jsem ztratil odstup. Apendix: Proč jen mám pocit, že školství se z těch let zatím nevzpamatovalo? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Niktorius, NinadeL, J.Connor, fuckme, old_school (23.01.2011)

Druhá půlka snesitelnější než první. Celkově film nejvíce potápí odbytá práce s herci a koncept vykreslování normalizační společnosti jako skvadry buď naivisticky prozápadních spratků, konformistických idiotů nebo tragikomických figurek (a ničeho jiného). Formálně odnikud nikam, obsahově skoro bezcenné, ale dívat se na to dá docela slušně. Scény u hranic a na záchodě kvalitativně vybočují, škoda, že takových nebylo víc. (29.09.2013)