Nanking! Nanking!

Na místo realistického zpracování jednoho obrovského válečného zvěrstva se člověk dočká příběhu točícího se kolem "bezpečné zóny" a různých lidí s ní spjatou. Problém je v tom, že postav je příliš mnoho a tak místo živoucích osob zůstávají jejich povahy a motivace jednání pouze načrtnuty a zejména v tom, že kromě působivých a naturalisticky natočených scén toho, co Japonci prováděli, se film často posouvá dál pomocí odporně patetických scén, kdy se postavy spolu dlouze plačtivě loučí, kdy ženy dobrovolně vystupují za doprovodu sentimentální hudby z davu pro záchranu kolektivu a zajatci tváří v tvář hlavním kulometu veřejně deklamují nesmrtelnost vlasti. Navíc předčasné vyvrcholení filmu nastane už zhruba ve 2/3 v podobě osudu tajemníka Tanga a zbytek je v podstatě do nikam vedoucí sestřih tu brutálních, tu uslzených záběrů bez závěrečné katarze. Slabé 2*. (07.12.2009)

Černobílá podoba je OK a docela tomu přidává na realističnosti. Zobrazení násilí (na to, co se v údajně mělo všechno v Nankingu dít) je sice drsné, ale někdy jako by se tvůrcům až do "echt humusu" nechtělo - což je pro film škoda, protože Nanking je učebnicový příklad válečného zločinu. Dokud jsou zločiny anonymní, je film obrovsky působivý. Jakmile se děj ale přesune do bezpečné zóny, ztrácí dost na tempu a uvěřitelnosti, někdy je to až křečovité (byť v pro mně nejsilnější scéně, kdy japonský voják zabije jedno z dětí z banálního důvodu a vlastně mimochodem, jsem tomu věřil naprosto). Paradoxní je, že nejzajímavější individuální postavou filmu je japonský desátník Kadokawa...... Vizuálně fantastická je i scéna japonského vítězného tance. Celkově je to ale docela povedený film a už kvůli pro Evropana neobvyklému námětu stojí za zkouknutí. Čistě pro dokreslení jeden dialog z filmu, který mi dost připomněl Společnost mrtvých básníků. Berte pls s rezervou:"Nyní potřebujeme sto dívek, které půjdou a nechají se tři dny brutálně znásilňovat Japonci. Vím, že je to kruté, ale není zbytí." "Tak já půjdu." "Tak já bych taky šla." "OK, já taky." (09.01.2010)

Nikdy jsem netusil, ze Japonci byli az takhle kruti - kazdopadne vyborny film, ze ktereho jsem se toho hodne dozvedel; ktery byl vyborne natocen (a cernobily material mu spise pomohl nez uskodil) - vse je doplneno minimem hudby a dialogu; zabery vseho toho japonskeho zversta na nevinnych lidech; tohle vsechno nenecha nikoho lhostejnym. (23.07.2009)

Pro mě zatim asi nejvěrohodnější a nejzajímavější filmové zpracování ( ještě jednou podotýkám, že hodnotim v rámci ryze filmového zpracování ) nankingských masakrů... Černobílej kolor, ruku v ruce s ruční, roztřesenou kamerou, v mžiku přecházející do předlouhých ( možná až moc ), téměř statických záběrů..., minimální ( pokud ano, tak značně strohé ) dialogy..., kombinace, která jednoznačně dodává na celkové působivosti a autenticitě. Jo..., tohle filmové dílko mě docela dostalo a lidem, kterým téma masakrů v Nankingu ( nebo jiných válečných zvěrstev ) neni zas až tak úplně volný, mohu CITY OF LIFE AND DEATH jedině doporučit. Tady bych šel i vejš, takže spíš 4,5* P.S. Můj původní záměr srovnávat s T.F.Mouovým BLACK SUN : THE NANKING MASSACRE, filmem, zpracovávajícím to samé téma, jsem nakonec opustil ( čehož se možná s veškerou vervou za mě zhostí Mojmír, nemám pravdu .-)?), obě verze jsou totiž úplně někde jinde..., každopádně Mouův přímočarej, explicitně-exploatační přístup mi taky vůbec nevadil ( a asi nejen mě, soudě dle červeného, 80ti procentního hodnocení ) a ke shlédnutí doporučuji rovněž. (12.12.2009)

Zpracování Nankingu je podle mě daleko od dokonalosti, a právě to ho tlačí na stupnici dolů. Jsou tu neochvějné klady, silné okamžiky, úplný závěr s fotkami, naturalističnost některých scén. Ale jsou tu i ty zbylé věci, nějaké ty samoúčelné scénky, ale hlavně to, že ve filmu se sice mluví jen o Nankingu - a přitom se o něm nic nedozvíme. Vskutku, historii 2. světové války v Číně mám celkem zvládnutou, a tak mě přímo 'uchvacovalo', že, krom pár vět na začátku, ve filmu není nic. Jediná zobrazená souvislost je, že 'je válka', a tak vidíme jen choulící se uprchlíky a ďábelské Japonce bez duše. Je to sice příběh zaměřený na osudy konkrétních lidí, ovšem je to snad první příběh nějakého masakru, který diváka nutí, aby po filmu šel do knihovny a sám si zjistil, o co že ve filmu šlo - kromě toho, že jedna parta vyvraždila druhou. Řeknu to takhle, to, že Japonci dobyli město a popravovali, se stávalo pořád; dozvíme se ale ve filmu, proč koukáme právě na Nanking? :) Ten konec hodně přidal dopadu, jinak bych šel níž, ale tohle tomu doopravdy odpustit nejde. (10.07.2009)