Dešťová víla

Mizérie. Patrně nejvíc zde překvapí jméno režiséra, protože od Milana Cieslara by jeden očekával mnohem víc. Dešťová víla je spíše vhodnou alternací k jednoduchým a divácky vděčným pohádkovým filmům Zdeňka Trošky nebo Zdeňka Zelenky, čemuž napovídá především forma. Hapkův líbivý hudební podkres, nevynalézavý scénář, přehršel efektních triků, zapouštějících v současných českých pohádkách pevně své kořeny, ne právě kvalitní herecké obsazení. Asi nejhorší je Donutilův lakomý sedlák, tupě šaržírovaná figurka, pitvořící se v každém druhém záběru. Škoda, mohl to být jinak zajímavý pokus o netradiční pohádkový příběh z tradičního českého prostředí. (22.07.2014)

V kontexte českej filmovej rozprávky posledného štvrťstoročia v podstate skvost, čo znamená, že sa človek k smrti nenudí, film z neho vyžmýka nejaký ten kus emócie a obsahuje istú dávku napätia, nápadu, originality v tradičnej schéme filmovej rozprávky ľudového typu. Zaujme osvieženie exteriérov nepozemskou islandskou krajinou a špeciálne efekty úmyselne balansujúce na hrane klasických kostýmov stvárňujúcich živly a modernej digitálnej podoby európskej úrovne - v pamäti utkvejú hlavne dažďové schody do nebies a prekvapivo nakrátko a jediný krát ukázaná živlami zalievaná a snehom zasypávaná zemeguľa. (13.09.2014)

Díval jsem se jen kvůli Vice, která se mi líbila i tady, stejně jako vtipní Miroslav Donutil nebo Petr Nárožný. Hudební složka není špatná, zpívané písně tolik nezaujaly, ale Petr Hapka složil příjemný doprovod. Rozhodně to bylo hudebně daleko stravitelnější než Tři bratři, které jsem viděl před pár dny. Trochu chybí napětí, mohlo to být v několika momentech daleko dramatičtější. Vůbec pak nechápu obsazení Jakuba Gottwalda, to byl krok hodně mimo. (20.12.2014)

Poměrně pěkná pohádka. Dominuje především nádherným prostředím. Má krasné záběry na přírodu. Vím, že je to tenhle výrok klišé, ale vážně se na to příjemně kouká. Co se týče vizuálu postav (ohně, slunce, vítru, dešťové víly) tak ten už není tolik ohromujicí, ale do očí vás to určitě nebije, což také není pravidlem. Scénář má určité díry. Úkoly jsou vyřešeny hrozně rychle a nesmyslně. Závěr jsem také tolik nepobral. Ale jinak mi to připadá jako poměrně obstojná hezká pohádka, ve které se nechci moc pitvat, protože by to bylo nezbytné, kruté a celkově necitlivé. Prostě fajn pohádkový počin, který rodinně zpříjemní večer. Už jsem Vílu dlouho neviděl, až teď po dlouhé době. Ale hodnocení není potřeba měnit. Čtyřku si to zaslouží. (16.06.2017)

Film si vzal evidentně příklad z Ladových pohádek naruby. Zatímco zlí lidé tu zůstávají až do konce nepotrestáni a žijí víceméně spokojené životy, nejvíc ze všech trpí hodná Květuška, která jako jediná poskytla přístřeší žebračce, z níž se vyklubala dešťová víla. Ovšem na druhou stranu, já se ani moc Donutilovi nedivím, že tu divnou osobu vyhnal od svého prahu... coby zkušený muž poznal, že si ta ženská na žebračku jen hraje, protože měla obarvené vlasy, a peroxid tehdy určitě stál celé jmění. Navíc zpracování pohádky siiiilně zavánělo kýčem, a to jak po stránce vizuální, tak hudební, takže co víc si člověk může nepřát? A to vůbec nemluvím o hercích... Kerekes mi dost nepříjemně připomínala Paroubkovou č. 2, Donutil zase Haničince v jeho nejhorších letech a rolích, no aspoň že tentokrát nepatlal a vyslovoval zřetelně, takže mu dokonce i bylo rozumět - nevím, jestli investoval do nové zubní protézy nebo prostě jen dospěl. Dejdar byl evidentně líný se přemaskovávat z jedné role do druhé (tj. z této a souběžně točené reklamy na Clavin), Gottwalda zase měla kamera zabírat pouze zepředu a nikoli z profilu, kde vynikal jeho silně konkávní nos. Ne, vlastně takhle: Gottwalda neměla kamera zabírat vůbec, nechápu, že si ho režisér do svého filmu vybral, když přeci musel vědět, že tenhle herec byl vyhozen i z konkurzu na oživlé dřevo do divadla Járy Cimrmana, protože splňoval pouze jednu půlku požadavků na tuto prestižní roli. (23.12.2014)