Čert ví proč

Zvláštní pohádka, s dějem dlouho bez děje, která mě příliš nezaujala, ačkoli se tváří velice vznešeně. Navíc herci do hlavních rolí byli vybráni až snad na Jiřího Lábuse a Josefa Somra zvláštně a mně více sympatičtí herci se objevovali v roličkách, které by zvládl jinak v pohodě kompars. Takže obsazení vypadá na obrazovce převelice zajímavě, ale mnohé herce zvučnějších jmen jsem téměř nezahlédl či nepoznal. Nejvíc mě asi zaujalo, že pan kameraman měl v oblibě záběry shůry či přes lustr. Celkově se u mě jedná o načančané skoro nic. (20.12.2015)

Sice výpravná pohádka, ale dějově o ničem. Kassai si roli Lucifera evidentně užíval a byl asi jediným kdo mě bavil. jediné co nechápu, proč byl dabován O. Kaiserem. Táňa jako pricenzna pěkná, ale to tak vše. Z pohádky je nejlepší asi závěrečná píseň Zuzany Navarové, nazpívaná rok před její smrtí. * * (23.12.2016)

Původně jsem tuto pohádku komentovat nechtěl, ale po nejrůznějších vyjádřeních Romana Vávry mi to nedá. Takže něco málo k její genezi: Někdy v roce 1998 kdosi v ČT přišel na nápad spojit starého pohádkového barda s mladou krví a objednal si u Miloše Macourka scénář celovečerní pohádky. Macourek měl po českoněmecké trilogii Kouzelný měšec-Pták Ohnivák-Jezerní královna pohádek až po krk a radši by zase napsal něco komediálního, ale po ujištění, že nepůjde o žádnou koprodukci, která by ho nutila pihádku zachmuřovat jako ty předchozí, scénář napsal. Jmenoval se O princezně, která se nebála pekla a byly v něm komediální postavy, šité na tělo Lábusovi, Janžurové či Polívkovi (původně zamýšlený Lucifer). Obrat nastal, když text dostal do ruky Roman Vávra. Ten se sice nadchnul spoluprací s Macourkem, ale paradoxně ho nutil vyházet z textu všechny macourkovské fantaskní rekvizity a do značné míry i humor. Scénář procházel změnami v obsahu i názvu (Luciferův kuchař) a jasně si vzpomínám, že když jsem s Macourkem někdy v létě 2000 mluvil, říkal "Moc se netěšte, Vávra to chce lyričtější." Krátce na to se rozhodl na filmu dál nepodílet, popřál režisérovi hodně štěstí a pustil se do něčeho jiného. Ne z důvodu nemoci, jak dnes rozhlašuje Vávra. Ta přišla až později a M.M. do té doby (a dokonce i během ní) stačil napsat ještě Macha, Šebestovou a kouzelné sluchátko, další knížku a scénář crazy komedie Rošáda (ta se dodnes nerealizovala) a s F.A.Brabcem rozpracovat Broučky. V pohádce Čert ví proč zůstalo z původního scénáře velmi málo, jméno Macourek nakonec najdete jen pod titulkem námět, další verze scénáře napsal Ondrej Šulaj. No a výsledek vykazuje celou řadu nelogičností, děr v příběhu a žánrový posun z fantaskní komedie do zmateně romanticko-dobrodružného filmu. Vedení ČT se během těch pěti let několikrát změnilo, několik klíčových lidí zemřelo, jiní z projektu odstoupili, protože se zvrhl v něco docela jiného, než čím měl být na začátku. Proto mě zvedají ze židle režisérovy operetní nářky nad problémy, za které si z větší části může sám. 50% (04.11.2005)

Extrémně nesympatický princ a debilní scénář zcela potápí tuto jinak technicky dobře zvládnutou pohádku. Popravdě nechápu, proč se u nás točí tolik všelijakých pohádek, kde si spousta lidí dá práci s kostýmy, s interiéry, exteriéry, ale nejsou schopni dát dohromady trochu zajímavý děj a scénář....nj, holt kde nejsou kvalitní režiséři, scénáristi, tam ani dobré filmové řemeslo. Titulková písnička se však povedla :) 40% (25.04.2014)

Aniž bych chtěl nadměrně chválit či vynášet tuto postmoderní českou pohádku, nemohu nezdůraznit právě akcent na slovo postmoderní. Doba, která programově rezignovala na hodnoty, lumpeninteligence, jejíž hlavní přínos spočívá v nihilistické anihilaci jakéhokoliv kvalitativního hodnotícího rozlišování, se nemůže neprojevit ani v rázu zdařilé televizní pohádky. Zdá se, že ani scénáristé, ani režisér nedokázali - nebo také dokonce vědomě ani nechtěli - rušit původní půdorys Macourkova námětu. Je-li tomu tak, nalezneme v pohádce nejen karikující pohled na metrosexuálního Lucipera, hraného s mimořádnou bravurou Csongorem Kassaiem, (celé peklo doslova vrže postmodernou), ale především na praktiky, které posléze vedou ke kýženému vítězství dobra nad zlem; pozitivní tunelování pekla, které přitom vytane na mysli, je ovšem víceznačné a nese paralelně celou řadu konotací, jež toto zdařilé dílo vracejí do standardního řádu klasické české pohádky psané, divadelní i filmové, jež svůj dosavadní zenit prožila v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Teprve v tomto nazírání oceníme bravurní královskou kreaci Josefa Sommra, nadanou paralelou s osudem opakovaně dějinně zkrušovaných českých politiků druhé a třetí čtvrtiny minulého století, i pro svěží a pozoruhodný výkon slovenské herečky Taťány Pauhofové, jejíž osobité pojetí princezny-hrdinky nevylučuje okamžiky nejistoty a zárodky selhání; jakoby tu navazovala na velkolepou galérii princezen o generaci starší Libuše Šafránkové; buďjakbuď se tu před šesti léty divákovi prezentoval silný a původní talent, který už tehdy nebyl jen příslibem. Zralý výkon nestárnoucí ženy zralých středních let babího léta Ivy Janžurové je dalším přínosem otázkové pohádky ČERTVÍPROČ. Opomenout nelze ani pěvecký vklad Zuzany Navarové, která během natáčení filmu sváděla statečný, bohužel však i beznadějný boj se smrtelnou chorobou. České televizi se nesporně podařilo vytvořit pozoruhodné dílo, které je současně věrným obrazem naší doby. Patří jí za to, za její nezastupitelnou roli, srdečný, upřímný dík. (19.04.2008)