Kawasakiho růže

Dějová linie s Vlasákovou a jejím manželem byla opravdu tragická, naštěstí skončila než jsem se rozhodl film nedokoukat a pak už mě to celkem zaujalo. Když přežijete začátek, je to slušný český film. (27.06.2010)

Po tom, čo na povrch vyplávali isté skutočnosti sa zdalo, že Kawasaki by mohol zo seba vyžmýkať oveľa viac ako to sprvu vyzeralo, no nakoniec predsa len zostal pri typickom česko-slovenskom filme prakticky bez deja, šmrncnutom socialistickou minulosťou. (Bažant Kinematograf 2010) (01.07.2010)

Film, který tu rozhodně chyběl a byl potřeba. Je to jednoznačně část historie, se kterou jsme se ještě nebyli schopni vyrovnat a pokud tomu tento snímek alespoň jenom trochu napomůže, tak je to jedině dobře. Už proto tento snímek hodnotím velmi vysoko, protože si nealibisticky zvolil pichlavé a mnohdy (pro někoho) nelíbivé téma na úkor toho, že přinese určitou výpověď. To je to, co očekávám od filmu. Po technické a herecké stránce jsem byl také spokojený. Zejména výkon pana Ladislava Chudíka (který byl naštěstí i doceněný...) mě uchvátil svou přesvědčivostí. 8/10 (07.07.2010)

Po delší době film, který se Hřebejkovi opravdu povedl. Skvělé herecké výkony, hudba i střih, zkrátka nelze nic vyčítat. Další povedené kousky: Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Horem pádem, U mě dobrý. (07.07.2010)

Kolikrát se budu muset ještě dívat na vyrovnávání se s minulým režimem. Nebylo už toho dost? Pořád stejné kecy a pořád stejná zápletka. Myslím, že nikdo není dokonalý tak proč se tím pořád zaobírat. (10.07.2010)

Na ceske pomery pomerne slusny film, ale stacilo videt jednou. (11.07.2010)

Opravdu působivé vyprávění, Hřebejk tohle prostě zvládá a vždycky to zvládně udělat tak nějak lidsky, škoda některých pasáží, kde se divák trošku ztrácí, ale to je ve finále jen drobnost. (14.07.2010)

Po dlouhé době mě pan Hřebejk opět oslovil. Jeho oslovení pro mě bylo spíš zahulákáním, protože jsem v jeho filmu našla tolik pravdy a životní moudrosti, až mě to překvapilo. Myslím, že není až tak důležité, kdo komu způsobil jakou křivdu, ale to, že nikdo ze všech postav na plátně nemá čistý štít, nikdo nemůže hodit kamenem. Důležitá je pokora a odpuštění. Můj dojem z filmu je takový, že v běžném životě by většina lidí upřednostňovala ukřivděného umělce, který musel kvůli zradě emigrovat, před člověkem, který je sice morálně na výši, ale v minulosti silně uklouzl. Pan Hřebejk sympatizuje víc právě s tím zrádcem, aby nám ukázal obě strany mince. Film ve mně posílil vědomí, že to, jací jsme, nezáleží pouze na jedné události, ale to, jak se dokážeme vyrovnat se vším, co nám život přinese. (23.07.2010)

Úžasná kamera, zvuk a herecké výkony. Prostě jsem tímto filmem uchvácen. Hřebejk - jen tak dál. (24.07.2010)

Složité a obtížné téma, které se stejně tak složitě a obtížně dá pojmout, Hřebejk zvládl elegantně. Výkony herců byly bravurní a silné. Tak i hudba podtrhávající složitou a matnou zápletku sehrála ve filmu důležitou roli. Možná jediné, co mohu vytknout je, že uběhla delší doba, než mě film stačil vtlačit do děje. Zpočátku jsem myslel, že půjde o další temný depresivní film z rádoby drsného pravdivého života...který je proset černým humorem. Díky bohu o film tohoto ražení nešlo. Oceňuji poprání se s tak složitým tématem. (25.07.2010)

Kawasakiho růže naprosto předčila mé očekávání, překonala předsudky, nechuť k dnešní české filmové tvorbě i prvotní dojem, že se jedná o další nudné, rádoby psychologické rozjímání nad nevěrou a komunismem dohromady. Film postupně nabírá obrátky, zejména díky skvěle a přirozeně zahrané postavě Bořka. Citlivé, něžné, bolestné, hluboké .... láska, zrada, zklamání, lítost, zadostiučinění... I přes ten trochu nezáživný začátek (Luděk/Milan Mikulčík se stáhl do ústrání právě ve chvíli, kdy už mi začínal být dost nesympatický), dávám plný počet, protože tentokrát mi český film vytřel zrak. (04.08.2010)

Nestyda a Medvídek jako by byl trénink k tomu natočit velký film, kterým Kawasakiho růže bezpochyby je. Rozvíjejícií se děj za asistence hudby diváka chytne. Mě osobně potěšilo to, že se takové dílo urodilo právě v Čechách. (14.08.2010)

Snad bude Kawaskiho růže pomyslnou cestou a nadějí pro českou kinematografii, kdy se vyplatí dělat snímky, jež mají smysl a donutí diváka o nich po zhlédnutí přemýšlet a uvažovat. A pokud můžeme film postavit na výborných a jistých hereckých výkonem (včetně A. Kratochvíla, nevčetně M. Mikulčíka), je to jen pozitivum do budoucna! (20.08.2010)

Pěkná kamera, skvělý pan Huba, silné téma, ale jinak klidně nedělní český film na ČT1. (25.08.2010)

Na televizní inscenaci by to bylo nadprůměrné, do kina tenhle film ani vyrážet nemusí, protože se v něm dá celý strávit se zavřenýma očima. Obrazové vyprávění jen podtrhuje rozhlasovost příběhu, veškerý pohyb děje nahrazují přemoudřele úmorné dialogy, v případě jedné z hlavních postav (sochaře) navíc naturščicky krkolomně odehrané. A téma filmu je pro mě příliš hysterické na to, aby mi k zážitku stačila celkem slušně dusivá atmosféra rodinného psychodramatu. Nemusím Hřebejkovy komedie, ale ještě méně, zdá se, jeho "zásadní" společenská dramata. (05.09.2010)

Velmi složité téma, ze současnosti vycházející z doby komunizmu a spolupráce s StB, které bylo potřeba velmi jemně a citlivě zpracovat. Takový film musel vzniknout aby poukázal na nejednoznačnost pohledu na lidí, kteří byli poplatni spolupráci s režimem. Komunističtí potentáti, měli svoje páky jak zlomit páteř lidem, které si chtěli získat nebo, u kterých byl nežádoucí jejich (např. umělecký) projev. Na postavě ztvárněné L. Chudíkem nevidíme ani smítko výčitek, užívá si roli hodného dědečka aniž by vnuci vůbec tušili jaké svini to vlastně přejí k narozeninám. Z jeho projevu jsou patrné rysy, člověka kterého režim potřeboval na špinavou práci - na první dojem hodný a společenský pán pro přijetí nepohodlných, když ovšem nepohodlný zůstavá nepohodlným - umí také ukázet zuby. (21.10.2010)

Totalita... ŠTB... hovorím si zaujímavá téma, bude aj zaujímavý film. Lenže taký impotentný snímok som už dávno nevidel! Utrpenie! (17.11.2010)

Rád bych dal 5*, ale vlastně nevím proč ji nedám.... asi protože jsem čekal a hledal Hřebejkovu "klasiku" a přišlo něco úplně jiného a vlastně i krásnějšího... jen jsem na to nebyl připraven.... "tohle všechno jsem chtěl napsat, ale už nechci". (09.01.2011)

Drama rodiny natočené ve stylu evropského filmu, s krásnou kamerou a úžasnými herci. Jsem velmi potěšen, že Hřebejk předvádí ve velkých hereckých rolích herce, které jsme už pomalu přestali vídat. Že ví o čem točí a ví jak to divákovi podat. Je příjemné vidět s jakou lehkostí se pustil do daleko vážnějšího tématu než co v posledních filmech točil a jak mu to evidentně jde. I tento režisér krásně dospívá do těchto filmů, na které si dává čas. Drama o vině a odpuštění, o bezmoci proti režimu a o tom, jak jsme slabí když se zmáčkne na citlivém místě. Jedinou výtku bych měl ke zcela zbytečným cca 15-ti minutám patosu ke konci - k nereálné zpovědi lékaře v emocionálním projevu ke všem, co se kolem něj sejdou. Zrovna tuto věc si jednak neumím představit, že by se mohla stát ( tímto patetickým způsem se věci nedějí, ať už člověk cítí vinu jakkoli velkou ) - tohle už je bohužel pouze filmová řeč, která nám ze zbytku syrového polodokumentárního stylu filmu vyskočila trochu mimo. I pro ty nejčistší emoce, největší zpovědi existuje jiná řeč - tahle patetická tomu moc neprospěla. Každopádně Hřebejk natočil výborný film a doufám, že v tom hodlá pokračovat ( myslím tím ve vážnější notě ) protože tento žánr filmů mu jde daleko lépe než to všechno, co točil v posledních letech. (04.02.2011)

Na mně trochu moc vážný film na téma zrady, (ne)odpuštění a o tom, jak ti největší mizerové se občas vesele baví nad tím, jak se jejich oběti, které se jim podařilo postavit proti sobě, pěkně perou. (04.02.2011)