Nowhere Boy

Hohoho, Mr. Johnson vypadá mnohem víc jako mladý Elvis než jako mladý John, kdyby se někdo ptal na můj názor. K filmu později, až se smířím s tím, že můj oblíbený buřič byl přetransformován do jakéhosi podivného Oidipa bez patřičně rozhňahňaného nitra. --- A když jsem si to nechala chvíli rozležet v hlavince, tak musím uznat, že přece jenom ten film něco do sebe má. Pár momentů je střihově skvělých. (02.07.2011)

V klasicky pojatom životopise by udalosti tohoto filmu boli skresané do prvých dvadsiatich minút a po zvyšok by sme sledovali vzostup najslávnejšej kapely všetkých čias. Johnson sa ale vydala omnoho menej komerčným smerom a ukazuje nám mladosť chlapca, ktorá zaujme neortodoxnými vzťahmi v rodine a frivolnejším (podporujúcim) prístupom oboch matiek ku svojmu synovi, čo sa týka jeho lásky k hudbe. Žiadna z nich nie je ukázaná ako tá lepšia, pretože syna vo všetkom podporuje a ani tá horšia, pretože mu predá gitaru a je na prvý pohľad menej citlivá. Takže ako v živote. O Lennonovej mladosti som nič nevedel a aj preto ma v tomto filme zaujalo v deji úplne všetko. Možno by to chcelo voľné pokračovanie (a potom ešte ďalšie) o slávnych rokoch The Beatles, určite by to malo vačšie opodstatnenie, ako tony stále horších a horších sequelov mainstreamovej produkcie. Samozrejme s tými istými výbornými hercami. (16.09.2013)

Beatles jsem nikdy nemusela, nicméně fakt, že životopisné filmy dobře trávím, sliboval obstojnou zábavu s rozšířením obzorů, zvlášť, když mně John Lennon býval z celé formace nejsympatičtější... no, musím říct, že onen dojem dvakrát neposílil, tenhle pomníček pro velikána nevyzněl zrovna jako důvod k oslavě člověka, myslím, že pokud by kostrbaté rodinné vazby opravňovaly dospívající k výkyvům nálad, vypointovaných pravým hákem, chirurgům by brzy došly nitě... I magoři se totiž dělí na dobré a ty druhé... Z ustálené hladiny nezájmu mě vytrhla až poslední třetina, Aaron Taylor-Johnson nijak neoslnil (ne tak režisérku, viz její biografie ;-)), Kristin Scott Thomas odvedla svůj standard a překvapila snad jen Anne-Marie Duff, která dokázala, že role, kde ji to fakt sluší, mohou existovat. Ale tak, nakonec lepší, než číst suchá konstatování na Wiki, a ještě to mám s muzikou. (17.03.2015)

Nowhere Boy předčil v mnohém má očekávání. Dle zdejších komentářů jsem začala ještě před zhlédnutím přilnávat k myšlence, že se bude jednat o průměrný snímek. Já ho za průměrný či dokonce slabý rozhodně považovat nemohu. Aaron Johnson je jako legendární muzikant skvělý a dokonce i jeho podoba se skutečným Lenonnem mi přišla více než "věrohodná." Skutečně jsem v něm viděla Lennona a ne jen kluka, co ho hraje. Tom Sangster se nehorázně vytáhl a když se objevil na scéně, říkala jsem si, že ten vysoký, hubený chlapec přece nemůže být Paul McCartney:) Naštěstí se potom ukázalo obsazení jeho charismatického charakteru i ztvárnění jako výborná volba. Líbil se mi celkový styl filmu i příběh, jakým bylo dospívání a muzikantské začátky toho, jehož legendární brýle se později začaly nazývat jako "Lennonky", podáváno. (21.12.2011)

Film o začátcích hudebního génia, jakoby to byla jen otázka kombinace chvilkového vzdoru a okouzlení matčiným zápalem pro hudbu, nikoli něčeho, co je dlouho v přetlaku a musí to ven. Jakoby stačilo jen včesat si pomádu a koupit kytaru a jsem během týdne muzikant, který se zapíše do dějin. Hodnotnější a zajímavější mi tady naopak přišlo podání charakterů dvou sester - tety Mimi a Johnovy matky. Jedna pedant, druhá pábitel, obě po svém milující, hereckými představitelkami navíc špičkově zahrané. (14.12.2010)