The Hero Is Afraid
Režie:
František FilipKamera:
Jan RothHrají:
Rudolf Hrušínský, Ladislav Pešek, Jiří Sovák, Rudolf Deyl ml., Ilja Prachař, Blanka Bohdanová, Vladimír Šmeral, Marie Glázrová, Jaroslav Moučka (více)Obsahy(1)
Honza Vavřinec (R. Hrušínský) je jeden z těch nenápadných úředníků pracujících v investičním odboru, na kterého je velmi jednoduché zapomenout. Jednoho dne se mu ozve stavař jeřábů František (J. Moučka), co si jej splete s poslancem, a žádá jej o pomoc. Byl totiž neprávem vyhozen za pochybení svého nadřízeného, který potřeboval na někoho hodit vinu za spadlý jeřáb. Honzovi se skutečně podaří vedoucímu domluvit a takové „spravedlivé“ jednání jej uspokojí a namotivuje k podobným činům. A v jeho práci se v tu dobu stane skutečně něco obdobného – za spadlou halu v Brodě nikdo konkrétní nenese přímou odpovědnost, ale viník se najít musí, a tím má být ustrašený vedoucí Hofmánek (L. Pešek). Právě Honza se jej jediný zastane a jako hrdinný rytíř pak začne bojovat za spravedlnost, až situace na odboru připomíná absurdní frašku a Honzu vedení nakonec dosadí na místo Hofmánka... Divadelní hru Jaroslava Dietla s názvem "Nehoda" převedl na filmové plátno začínající režisér na Barrandově František Filip. Vzhledem ke své satirické kritice socialistické společnosti se dostal po roce 1969 do tzv. trezoru a jeho obnovené projekce se dočkal až v roce 1990. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem dal nižší počet, protože jeho nadčasovost tkvěla v systému, v němž se odehrával, přestože mnohé přetrvává. Docela odvážné dílo na tehdejší dobu, ale zcela v intencích českého filmového umění šedesátých let. A samozřejmě, jako scénáristé jsou podepsáni Filip a Dietl, kteří v té době už jako třicátníci byli hlavně v televizi mezi diváky velmi oblíbeni. Kritický a satirický film se obul do tehdejšího byrokratického aparátu, který je řízen systémem, kde se nikdy nic podstatného nevyřeší a kde vše nakonec vyšumí. V Brodě spadl strop haly, která se mohla opravovat už před dvěma lety, kdyby všechna dokumentace nemusela projít několikrát zespodu na ministerstvo řadou úřadů a zase zpět a pouze se na ní vršila schvalující a doporučující razítka... A tak tento systém vychovával z lidí ovce, kteří se báli do něčeho píchnout, až zlhostejněli a začali se chovat jako ovce. Důsledky si neseme doposud. Krásná byla postava člena stranického výboru, kterou sehrál Rudolf Deyl ml. Víte, že mi dokonce připomínal jednoho mého kamaráda? Na rozdíl od jednoho komentáře se však nedomnívám, že šlo o protirežimní film. Ne, ten film bojoval za opravdový socialismus, jaký jsme chtěli vytvořit v roce 1968. ()
Takže, Hrdina má strach? Scénář: Jaroslav Dietl, hlavní hráči: Hrušínský, Pešek, Moučka, Prachař, Sovák, Deyl ml., Blanka Bohdanová, Vladimír Šmeral. Režie: František Filip. Původně jde o divadelní hru, naprosto brilantně napsanou, zde i výtečně zahranou. Bohužel i za hranou, takže po bratrské pomoci film zmizel, bylo třeba normalizovat. S povzdechem nutno konstatovat, že k takové brutální (a přitom komediálně velmi zdařilé) reflexi se náš aktuální režim nikdy nedohrabal. Přitom by bylo možno tohle natočit z dneška, stále by to bylo aktuální, snad ještě víc! Takové to kličkování mezi eurodotacemi... Ale hlavně: Když spadl most ve Studénce, kdo za to mohl? Zjistlilo se, že nikdo. Rozumíte, přesně jako v téhle satiře od Dietla. Prošlo to všemi myslitelnými kontrolními mechanismy, udělalo si to kolečko po soudech... A? Předseda senátu zdůvodnil zprošťující rozsudek konstatováním, že soud neví, proč most spadl, neobjasnily to znalecké posudky ani doplňující výslechy znalců. Výborně, soudruzi, ještě si nakonec zatleskáme. Stopáž (74 minut) z tohoto dělá výbornou jednohubku, to se musí vidět. Divím se ale, že Dietl, který byl za normalizace televizní hvězdou, nebyl za toto (a asi i jiné věci z 60. let) zrušen. Sakra, to bylo holt dobré. Dietl to fakt uměl. ()
Jaroslav Dietl ve své divadelní hře „Nehoda“ pojal po generace typickou pracovněprávní vlastnost a tím je strach. Vlastnost, která je skutečně na každou dobu reálnější, než by si, kdo myslel. Ruku na srdce, kolik lidí se postaví za to správné a kolik lidí je, jak se jednoduše říká, mouchy sežerte si mě. Dietl se samozřejmě zaměřil na kancelářskou profesi vedoucího střediska, a to se vším všudy. Pro porovnání dané situace a řešení však neopomněl ani profesi dělnickou a vlastně i stejnou problematiku. Někde se něco postavilo a ono to spadlo. Zodpovědný člověk je potrestán, ale rozdílem je kdo. V kanceláři vedoucí kanceláře, v dělnické profesi ten, kdo to stavěl. No jo, ale co když je chyba úplně v něčem jiném? Má někdo odvahu se vzepřít a poukázat na chyby v systému? K tomu Dietl trefně použil i různé charaktery pracovníků. No, jak ale dnes víme, po politických událostech v roce 1968 to i tak vzalo za své. Snímek natočený na základě hry pod taktovkou režiséra Františka Filipa byl zakázaný. Kritika systému bylo prostě něco nepřijatelného. Obzvlášť po závěrečné scéně obrazně poukazující na fakt, že jsme jeden jako druhý, tudíž, že nikdo není neomylný a chybuje naprosto každý. Vyhazovem člověka s pracovního místa se tudíž nic nevyřeší. Celý příběh, byť zpracovává vážnou problematiku, je koncepčně pojat satirickou formou, a to hlavně takzvaným zcizovacím efektem. Ano, to jsou ty monology směrem k divákům. Dnes už tento prostředek divadelního i filmového vyjadřování bohužel nikdo nezná. Dává se tím jednoduše najevo, že příběh pouze vyobrazuje skutečnost, a nikoliv skutečnost samou. Plejáda vynikajících herců vzájemně si ve všem doplňujících, z nichž v hlavní roli opět předvedl svůj herecký um Rudolf Hrušínský. Své roli vždy dal takové kouzlo, že po divácké stránce si už místo něj nelze představit někoho jiného. Československá nová vlna šedesátých let a humornou formou kritika socialistické současnosti. Skvělý film plný hlášek a hlavně názorových přesvědčení, nad kterými není na škodu se zamyslet ani v dnešní době kapitalistické. ()
Politická satira z šedesátých let v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Ten se rozhodne postavit se za nespravedlivě potrestaného kolegu a poté si dokonce dovolí kritizovat socialistickou společnost. Namísto výpovědi je však povýšen. Film tak vyjadřuje absurditu tehdejšího společenského systému a ukazuje, že hrdina může být kdokoliv, kdo nejde s davem. Vedle výše zmiňovaného hereckého mistra ve filmu velmi dobře hrají I. Prachař, J. Sovák a R. Deyl. ()
Skvělý pan Hrušínský! ()
trochu presoudruhovano ne ()
"Já už jako dítě chtěl vědět, co udělá tygr, když se mu šlápne na ocásek..." Hvězda navíc za mistra Hrušínského, ale jinak mne tato paradoxní satira, která jistě byla zakázána, neoslovila. ()
„Jedině z Pána Boha mám strach, Jeníčku.“ „Ona má strach a je z toho šťasná.“ panu poslanci spadne brada. Poslanec pak začne porovnávat Pána Boha s náměstky. (to je ale záměrně špatný překlad Bible. Správně je: uctívat Pána Boha.) „Hofmánek to říkal. A často.“ „Jak je vidět, ne dost často.“ Sovák: „Nevíme dne ani hodiny.“ – to je citát z Bible: Matouš 25:13 Bděte tedy, protože neznáte ani den, ani hodinu. 22:03 – Prachař - skrytá ruka; 22:16 – potvrzení skryté ruky (z větší blízkosti); 23:38 – skrytá ruka do třetice (až do 23:55, tj. 17 vteřin!); 25:55 – démonický pohled Prachaře; 29:53 – Prachař – pyramida sign; 37:33, 37:37 – Pešek – merkel sign; 39:18 – Hrušínský – merkel sign; 45:14 – Hrušínský – převrácená pyramida; „Je na čase udělat u nás menší nukleární výbuch.“ – strašení neexistujícím bubákem; sakrování; 1:02:30 – podání ruky Prach. – Hruš. ()
Černobílá satira, p. Hrušínský, vnitřní hlas - zde dokonce mluvený na kameru, to se vždy rád dívám. ()
Zajímavej film. Ty komentáře na kameru byly někdy dobrý, i když občas jich bylo trochu moc. Ale kdyby je měl říkat někdo jinej než Hrušínský, tak by mi lezly krkem daleko víc. I jinak bylo celé herecké obsazení super... Nenudila jsem se... ()
Jsou jistá díla, ať už filmová, literární, či jakéhokoliv jiného uměleckého směru, která jsou absolutně nadčasová. A vůbec nezáleží v jaké době nebo režimu vznikla. Tento film je toho jasným příkladem! Osobně myslím, že se na dnešní dobu hodí snad ještě více než na tu minulou. Při pročítání komuentářů k němu jsem si hned vybavil Hrušínského frázi o lidech a myších. Je opravdu smutné, když má většina strach se podívat do zrcadla, aby v něm náhodou nezahlédla sama sebe. Jsme tak hloupí a nebo chytří, že to neuděláme? To je na každém z nás... . ()
Na svou dobu jistě odvážný počin, vždyť do pražského jara zbývaly ještě tři roky. Jak je ale vidět, pohyb na kulturní frontě předznamenával ten politický. Je vcelku logické, že se zadušením pražského jara se i tento snímek dostal do trezoru. Od té doby se sice již změnil režim a zmizeli soudruzi, nicméně pokud jde třeba o byrokratický státní aparát, je film naprosto aktuální i dnes. ()
Mě to moc nebavilo. ()
Ten, kdo to točil, neskončil v krimu? To se divím, tohle komáři moc rádi neměli. No, mne to nebavilo, bylo to furt nějakého kecání a kecání, ale nemohu tomu upřít nápad a myšlenku. To nejde. Na mluvení do kamery jsem alergický. Podruhé netřeba. ()
Politická satira celkem o ničem, ovšem Rudolf Hrušínský ji pozvedl téměř k dokonalosti. ()
Film Hrdina má strach je pro mě velkým překvapením. Není vůbec divu, že šel do trazoru neboť zcela otevřeně kritizuje tehdejší úřednický systém. Film má ale víc kladů. Například systém přenášení do kamery přímo k divákům svých myšlenek je doslova geniální. A nadčasový. V současnosti jej můžete vidět například v seriálu Miranda a ještě více to povýšili v Peep Show. To jsou seriály ze současnosti! Tudíž jasný důkaz o tom, jak novátorsky zajímavý, neotřelý, ale přitom nápaditý způsob byl použit. Děje se to přitom nedotkne a pokračuje se v něm dál. Dalším plusem je již zmíněná nadčasovost. Jestli se dnes smějeme, jací to byli za socialismu blbci, že tohle všechno byla pravda - a byla, pak dnes to platí též a mnohdy dvojnásob. Na všechno potřebujete mnohem více povolení, papírů, ve státě je mnohem více úředníků, lhůty se nedodržují a viníci se hledají těžko, ovšem pokaždé někdo pykat musí. Nic se tedy od dob socialismu nezměnilo a to je přitom komedie stará téměř šedesát let. Posun? Žádný. Tehdejší kritika je podle mě dnes ještě platnější. A pak jsou tu kvalitní herci a výborné Hrušínského herectví. Není to až tak dobrá komedie, jako spíše film o tom, kterak nefunguje systém a vůbec přitom nezáleží na tom, jaká je doba. Z tohoto pohledu mnoho lepších filmů natočeno nebylo a nejspíš nikdy nebude! ()
Krátká satirka, která funkčně boří čtvrtou stěnu směrem k divákům, stojí na Hrušínského charisma, a místo humoru nabídne spíš mrazení v zádech. Taková Kafkovská povídka ze socialistického podniku, zajímavé, ale mohlo to být ještě údernější. ()
Tak,jako vždy bezchybný R.Hrušínský.Filmová postava R.H.zcela dominuje celému filmu.Jeho projev na mne působil,jako bych viděl předsedu z Bílé paní a náznak Spalovače mrtvol v jednom. ()
Formou mi film hodně připomínal snímek "Alfie" (http://www.csfd.cz/film/134869-alfie/). Místo skvělého Jude Lawa však se skvělým Rudolfem Hrušínským. Právě ta forma nakonec rozhodla, že místo tří hvězdiček, dávám čtyři. Na svou dobu to asi muselo být vcelko originální a progresivní, toto pojetí. Ty nájezdy kamery jsou skvělé, klidně vše vysvětlující R. Hrušínský (stylem skoro a-la Spalovač mrtvol :) ) taktéž. Druhý aspekt, který musím zmínit, je nadčasovost. Když si odmyslím soudruhy a soudružky, tak mi to přijde, že poslouchám jednoho mého známého, kritizujícího chod úřadů v dnešní době. ()
Až na pointu, která se dá předem uhodnout, pokud tedy lidi pozorujete a vyznáte se v nich. Moc dobrý. Že film kritizuje komunistickej systém je jedno, protože lidi se nemění a to co platilo tehdy, platí i dnes. Vlastně platilo a bohužel platit bude. ()