Rumah Dara

Asiati jsou prostě blázni a pro oko evropskýho diváka ještě o to víc, takže buď jejich hororovou tvorbu zblajznete i s navijákem anebo odmávnete. Když pomineme Japonce (jejichž horory už jsou přeci jen víc mainstream, ne nepodobný tomu americkýmu), tak asijské fláky... to je prostě peklo :-)) (vzpomínám si třeba na výborný Kuntinalak). No a tady Macabre... co dodat, pokud vám nevadí červeně vymalovaný interiér, směle do něj, po zhruba úvodních (a ukecaných) dvaceti minutách se rozjedou nefalšovaný jatka, ve kterých nezahálí ani stará dobrá motorovka. U mě spokojenost převeliká, takhle má vypadat současnej exploitation. (19.01.2015)

Singapurský cateringový speciál mastného průmyslu, zabývající se logistikou, pěstováním, bouráním, skladováním a přípravou druhu Homo Sapiens. Ukazuje zejména, jak lze v amatérských podmínkách maloměstského obýváku a s použitím běžného dílenského vybavení úspěšně připravit například Chilli con hombre, Indonézanku na pomerančích či šťavnatý McHuman. Dospělých a dobře živených jedinců je dostatek, tudíž odpadají u stolu hádky, kdo dostane stehno. (03.08.2010)

V rámci exploiterů toho už moc originálního vymyslet nejde, což si určitě řekli i kluci z Asie a tak se na originalitu vysrali a zaměřili se na další důležitý aspekt... Na brutalitu... A tady se kluci rozhodně neupejpali... Rozřezaní motorovou pilou, usekané ruce, uřezané hlavy, podpatky zaražené v oku a další a další lahůdky čekají na diváka v tomhle příjemném kousku... K tomu doslova hektolitry krve, poměrně velký počet slušně hrajících obětí a sem tam i napínavá atmosféra... Co více si přát? (19.10.2017)

Asijské horory někdy není lehké přijmout, ale když je přijmete, tak se vším všudy, i s pomalinkým rozjezdem, kdy přejete 'adrenalin' všem zúčastněným, jen aby se už něco začalo dít... a pak je najednou toho adrenalinu až moc, ale máte, co jste chtěli. Každopádně se tu snoubí dvě základní pravidla- nebrat stopaře + nechodit na návštěvu k cizím lidem, dokud se nepřesvědčíte, co přesně mají rádi k večeři. (20.01.2015)

V lidském těle se prý nachází 5-6 litrů krve. Kdo nevěří, ať si to přeměří, ideálním návodem jak na to, je film Darah. Nedostatek vlastních nápadů vyvažuje plýtvání výše zmíněnou tekutinou a to v nadkritickém množství, až je z toho většina účastníků úplně, ale úplně na maděru. Julie Estelle tu už zase (jako v Kuntilanaku) hraje sice oběť, ale v určité chvíli člověk (stejně jako v Kuntilanaku) dospěje k přesvědčení, že být tím, kdo jí chce ublížit, je vlastně hrozně špatný nápad. Mamá Darah je neuvěřitelná tlamóza a kdyby mě tahle paní domu přivítala na návštěvě, zdrhnu klidně přes zavřené dveře. Všem milovníkům krváků doporučuji. (03.10.2013)