Serge Gainsbourg: Heroický život

Osoba Serge Gainsbourga se dá pojmout třikrát a pokaždé jinak a pokaždé přesně, ano mě tady chybělo některé jeho provakce např. , ale tohle bylo zase takový něžný, citlivý, možná až moc na to o kterou osobu se jednalo. Já byl spokojen, ty známý holky byly trefený dokonale Laetitia Castu nepovažuji za herečku, ale BB dala dokonale a Lucy Gordon Jane Birkin rovněž no a hlavní bonbonek příchází s výkonem Eric Elmosnina ten vysloveně září. Já mám pro Sergeho velkou slabost, takže jsem si film užíval hodně a hodně i když bych mohl zrovna tak vyčítat, tohle tam nebylo, tohle zase hodně, tohle málo, ale Joann Sfar si šel za svým pojetím a zvládl ho dokonale. (21.01.2020)

Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic. (11.09.2010)

Joann Sfar zde předvedl své vizuální schopnosti a natočil životopisný film, který má ale i hodně fabulovaného a specifického o jednom z největších francouzských hudebníků. Krásné herečky byly vybrány pro role svých starších kolegyň, s nimiž měl Gainsbourg románky nebo i něco víc. Nejzajímavější je ale stejně ten pohled dovnitř, do nitra. (28.03.2017)

Postava Serge Gainsbourga fascinuje obrovským tvůrčím potenciálem utápěným a rozpouštěným v alkoholu, cigaretovém kouři a vůni ženské kůže. Film je v tomto směru velmi přesvědčivý, ale zároveň je dobré vědět, že není určen pro diváka, který o Gainsbourgovi nic neví. Nepodává mu po lopatě jeho životopis, nesděluje, kde umělec ku slávě přišel či které skladby jej proslavily. (Nepoučený divák se pak po filmu ptal: A ta Charlotta Gainsbourg je nějaká slavná?) Ani Je t´aime nezazní ve filmu celá, takže divák může i nadále žít v domnění, že jde o milostnou píseň, přestože to není pravda. Ani já nejsem znalec Gainsbourga a až po filmu jsem se dozvěděla, že ta pasáž z Dvořákovy Novosvětské nebyl režisérův výmysl, ale citace Gainsbourgovy písně Initals BB, do níž si část Dvořákovy 1. věty půjčil. Mně osobně moc neseděly Gainsbourgovy obsese a představy ztvárněné figurami s papírovými hlavami, ale i tak pozitiva filmu jednoznačně převážila. (05.05.2010)

Zábavná hudební revue plná opravdu krásných žen, výlet na přehlídkové molo ozvučené hudbou velkého génia, o jehož životě se ale v tomto filmu dozvíme prakticky kulový. Jako malý neměl rád klavír, ale byl nadaný kreslíř, brzy začal kouřit a nepřestal ani po infarktu, a ano, uměl na sebe lepit nádherné ženy, z nichž jedna vyniká - Laetitia Casta v roli BB. (29.03.2012)