Lake Mungo

Tento film bol natočený tak realisticky až som mal pocit, že fakt pozerám na dokument. Avšak nudný dokument. Od hororu chcem viac, chcem sa báť, mať aspoň sem tam husiu kožu, ale to sa nedostavilo. Všetky "strašidelné" zábery sú len na fotkách? Ten posledný záber sa snaží vykompenzovať celý nudný priebeh? Alebo si režisér uvedomil (príliš neskoro), že takou formou diváka neohúri, doslova znechutí a znudí? To sa mu podarilo na 100%. Fanúšikovia "dokumentárnych" štýlov ruky preč, alebo inak - Vy čo máte založený rebríček najhorších filmov je Lake Mungo vhodný kandidát na vysoké umiestnenie. (29.12.2012)

Lehce Laura Palmerovský příběh po australsku, který mě ale slušně strhl svou čistě dokumentární formou s velkým zastoupením tzv. talking heads a valnou částí celého příběhu vlastně jen zprostředkovaně odvyprávěného. A ač se celou dobu prakticky nic zajímavého a strhujícího neděje, funguje to, začnete se cítit trošku divně nepříjemně, nesví a to je přesně ta paráda. Velmi slušné vítězství (zajímavé) formy nad (ne zcela originálním) příběhem, tentokrát to ovšem velmi vítám, protože je to rána kladivem přímo na hlavičku. Ty závěrečně titulkové sekvence si film mohl klidně odpustit, jsou zbytečné a snad dokonce i celý ten dojem kazí. Ovšem hudba u těch titulků je parádní. Překvapivě zajímavý kousek. 3,5* (28.04.2014)

Bohuzel film je TAK nudny, ze za zadnou cenu neudrzi divaka v pozornosti. Jako pribeh je to klise, ale hratky s formou a pokus o inovaci je znat. Ta jedna hvezdicka je za jedinou scenu, ktera mi utkvela v pameti (asi bych kvuli tomu mobil taky zahrabal). Zadne vyusteni ani finale. Proste natahnuta nuda. (19.07.2013)

Po dlouhé době jedno povedené mockumentary, o kterém jsem předtím nikdy neslyšel. Každého už unavují pořád ty stejné duchařiny, kde duchové dělají bordel v baráku (posunují věci, hází robertkama o zeď apod.) ... navíc je zde i pár twistů, které jsem vůbec nečekal. Pro mě jednoznačně překvapení... pokud hledáte něco mírně originálního v žumpě found footage/mockumentary scény, budete spokojeni ! (16.10.2012)

Nízkorozpočtový australský „duchařský“ film (dokument) se ke mně dostal jakýmsi omylem, ale jelikož mám tvorbu od protinožců docela rád, nepohrdl jsem jím a to i přesto, že to není zrovna můj šálek čaje. Ač jde o fiktivní příběh, musím uznat, že na mě do jisté míry zapůsobil. Ani tak ne svou kvalitou, jako spíše celkovými emocemi, které se režisérovi podařilo během natáčení vytvořit. A to ještě většina dialogů byla čistou improvizací najatých herců. Ztráta dítěte je vždy pro rodiče hotovým knokautem, ze kterého se jen málokteří dokáží pořádně znovu postavit na nohy a „žít normálně dál“. Vždy jim bude prázdný pokojík, fotky a rodinné videa připomínat jejich milovanou osobu. O to horší je, když se náhle začnou dít ve vašem domě podivné věci a slyšíte děsivé zvuky. Mnohdy jde jen o vaši bujnou fantazii, ale ve filmech je potřeba většinou za vším hledat nadpřirozeno a tady tomu nebylo jinak. Což asi málokoho překvapí. Divák se dočká řady rozhovorů se známými, sousedy, experty a hlavně rodinnými příslušníky, kteří se nám pokusí detailně popsat, jaká že Alice vlastně byla. Jenže postupem času začnou vyplouvat na povrch i tajemství, se kterým se nikdy nikomu nesvěřila a i ty zřejmě vedli k její smrti. Smůlou však je, že ač se Anderson snažil vytvořit co možná nejponuřejší a nejdepresivnější atmosféru, jeho dílo mělo velké množství slabších míst, které dost nudili a některé zvraty nepůsobili zrovna nejvěrohodněji. To ale musí posoudit každý sám za sebe. Navíc kvalita obrazu byla vážně dost mizerná – což se dá přičíst na vrub malému rozpočtu, ale to jej v žádném případě neomlouvá. 50% (24.10.2018)