Sherlock Holmes: Hra stínů

Druhým dílem mi přijde ještě více než kdykoliv předtím, že Ritchie říká sice na oko divákům "pojďte se bavit semnou", ale za oponou je to pouze brutální kalkul na peněženky diváků, kteří jdou téměř automaticky do kina na garantovanou zábavu. Tedy film, kde je všechno to klišé, na co lidi na jednu stranu nadávají, ale na druhou to stejně sledují tupě dokola. Holmes mne nebavil téměř v ničem. Snad jedině technicky je to film velmi nadprůměrný a některé záběry (ano uchcávací scéna v lese) stojí za to. Jinak nuda, klišé a pár vtípků. Instantní rychlokvaška, která zastará rychlostí zvuku. (15.05.2012)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)

Sherlock Holmes: Hra stínů je dost specifický film. Sherlock v podání Roberta Downeye Jr. je taková kombinace solidní britské solidnosti a Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku. Celé je to pak hozené do naprosto brutálně naklipované akční zábavy, která má hromadu, ale opravdu hromadu akce, která je natočena tak zvláštním způsobem, že někomu vysloveně sedne a někdo z ní bude maximálně otrávenej. Já ale musím říct, že jsem si to neuvěřitelně užil. Robert se mi potvrdil jako skvělý herec, který v sobě má glanc humoru a vážnosti...a umí britský akcent :) Jude Law také nezklamal a stejně tak Noomi Rapace, která mě docela překvapila, jak rychle se po úspěchu trilogie Milénium dostala za hranice Švédska. Jediná chyba, kterou tento film má je pak příběh, který vlastně vůbec není zajímavý. Vlastně je o ničem. To podstatné v tomto filmu je hlavně ta akce, kterou jsem si ale já osobně v kině naprosto užil. (16.01.2012)

Robert Downey Jr. a jeho nejlepší role vůbec. Nezapomenutelné akční scény, skvěle vybraný záporák a neuvěřitelně propracovaná zápletka. Také jsem nadšený z úpravy role a celkové úlohy Dr. Watsona, který v prorovnání s knihou a tajé v každém filmu v minulosti hrál ňoumu a poskoka a zde je to plnohodnotný parťák. Moc se těším na další pokračování 100% (08.10.2018)

Škoda mírné zdlouhavosti příběhu, možná šlo film o dvacet minutek zkrátit a zachovat vysoké tempo po celou dobu. No, i když termín "vysoké tempo" je docela na zvážení, Holmes zde cválá na poníkovi. Mimochodem tohle společně s jeho převlekem za "cokoliv" jsou nejlepší scény ve filmu. Pokud jsem si myslel že jsem se Roberta Downey Jr. přežral, tak mě utvrdil v opaku. Stále je vynikající. Vévodí svému Holmesovi ještě více než v minulém díle. Mimochodem první díl se mi líbil přecejen více. Ale na druhou stranu tomuhle rozhodně dám šanci při opakované projekci. Zatímco první díl se odehrávál jen v kulisách Londýna, bylo trošku jasné, že Londýn by při pokračovaní mohl začít být trošku těsný. Takže se cestuje po Evropě. Při podobných dobrodružstvích mi vždy vytane na mysli jedno jméno Indiana Jones. Ano, již při sledování Tintina bylo jasně vidět, jak nám všem hrdina s kloboukem a bičem moc chybí. Nové pojetí Sherlocka mi nevadí, je zábavné, nesmí se brát nějak přehnaně vážně. 70% (09.01.2012)