Čtyři lvi

Absurdní satira, parodie na terorismus nebo jen černá komedie. Těžké se rozhodnout. Divák sleduje partičku "skoroteroristů", kteří mají velký plán zahrnující to co můžeme od teroristů očekávat. Všechny přípravy i konání sledujeme s nadhledem a humorem ale když vše končí, uvědomí si divák, že to vlastně taková legrace nebyla a rozhodně nešlo o to ukázat terorismus jako něco vtipného. Je zde řada povedených scén, které převážně svou absurditou dokáží rozesmát ale jako celek už film bohužel tak zábavný není. Rozhodně však stojí za vidění už jen kvůli těm pár scénám, které opravdu stojí za to. (03.06.2011)

Jedna hvězdička je takový kompromis. Taková tečka za nejnudnější britskou komedii, kterou jsem doposud viděl. Nepomohla tomu ani pohyblivá kamera, ani to, že jeden z nich měl stejnou Nokii jako mám já. Zasmál jsem se jednou, jinak jsem nechápal, usínal, a divil se, že to je tak dobře hodnocený film. (29.05.2011)

| Scenár: Chris Morris, Jesse Armstrong, Sam Bain, Simon Blackwell | Hudba: Phil Canning | Produkcia: Mark Herbert, Derrin Schlesinger | Distribúcia: Optimum Releasing (UK), Drafthouse Films (US) | Štúdio: Film4, Wild Bunch, Optimum Releasing, Warp Films | Rozpočet: 2.5 miliónov £ | Tržby: 2,932,366 £ | (02.03.2011)

Tento film má vlastnú tvár. Tá spočíva vo veľkej dávke kontroverzie a sarkazmu. Na jednej strane vyznieva šialene až absurdne, na strane druhej pravdovravne hovorí o pálčivom súčasnom fenoméne. Morris je borec, rozum a odvaha mu určite nechýba. Zamýšľam sa len nad tým, či chcel primárne natočiť komédiu ku ktorej hľadal priliehavú a nevšednú tému alebo naopak - serióznu tematiku mal v pláne pretaviť do satirického šatu. Nech už to na počiatku bolo akokoľvek, oceňujem hlavne originalitu. (28.03.2011)

Černočerná komedie britského střihu coby příspěvek do vznětlivé celoevropské debaty na téma dánské karikatury proroka Mohameda, to je skutečně kontroverzní spojení. Stejně jako humor, při kterém místy hořkne úsměv na rtech, neboť za ním je až příliš konkrétních zkušeností. Proč ale vlastně v postmodernu dneška nenatočit komedii, jejímiž hlavními protagonisty budou islámští mujahideeni, proč nearanžovat situační humor ve scénách sebevražedných atentátníků, proč se nezasmát lidské živé náloži explodující při zakopnutí, proč nekoukat na tuhle vzdálenou celovečerní sestřenici britcomů? Ale ano, proč ne, zvláště když humor funguje a komedie má zřejmý hlubší satirický a etický přesah. Jde tím demonstrovat právo na svobodu slova, v arabském světě také pěstují antizápadní propagandu (viděl jsem třeba stejně kontroverzní turecké agitky), politická korektnost jde protentokrát stranou. Buňka prostoduchých atentátníků je vykreslena s velkou mírou nadsázky, někdy je ale humor nahrazován pokusem šokovat až přes míru popisnými narážkami na homosexuální či jiné praktiky, většinou však spíše než vtipný je obsah snímku angažovaný, a to i přesto, že do velké míry jde jen po stereotypech západních představ o teroristické činnosti. Třeba u scény vkládání masivních šroubů a matek pro větší sílu třaskaviny (přičemž každý šroub je jmenovitě někomu věnován) spíš trne někde v zádech, než že by se člověk uvolněně zasmál. Čtyři lvi jsou vůbec především politikum, než jenom pouhá filmová zábava. Celý snímek vypadá místy hodně nízkorozpočtově, což ale není na škodu, posiluje se tím jeho pseudodokumentární charakter - roztřesená kamera snímaná z ruky, hudební podkres je minimalizován, stejně jako akčních trikové scény, důraz je kladen především na konverzační stránku, navíc autenticky působí i neznámé herecké tváře, přičemž casting byl zvládnut skutečně na jedničku. (11.09.2010)