To

Tohle TO se fakt nepovedlo. Přepálený lekačky, samoúčelná brutalita, nulová atmosféra plus klaun co ve všech scénách koulí očima a čumí jak degeš. Kdyby neexistovala původní takřka perfektní verze, tak lecos přejdu, ale takhle ne. Tim Curry byl opravdu děsivý, tenhle klaun je jenom směšný chudák ze kterého strach opravdu nejde. Dětští herci se v mých očích ani zdaleka nevyrovnají původní partě a bylo mi smutno když jsem viděl jakýho trapnýho ubožáka udělali z Henryho Bowerse. Nicméně kino mě minulo a tak budu shovívavý.10% (05.10.2017)

S několikadenním odstupem to dozrálo. Jako adaptace přebujelé Kingovy předlohy výborné, jako horor o klaunovi se zálibou v mordování malých dětí o chlup slabší. Muschietti knihu osekal o ty nejkošatější větve, ale to nejpodstatnější, tedy děti, které se přestaly bát, a vydaly se vstříc zlu, vystihl bravurně. Skvěle vedené obsazení si sedlo a i přes mnohá zjednodušení to funguje. Graduje to výborně a finální střetnutí jde dokonce za hranici pečlivě, ale jinak vlastně velmi přízemně a uctivě zfilmované knižní imaginace. Každopádně tam zásadně postrádám To, jako takové. (spoiler!) Tedy jako těžce uchopitelné zlo, které se vtěluje do hluboce zasunutých strachů. V tomhle ale paradoxně může mít zásadní výhodu druhá, dospělácká, část. Pak je možné, že vznikne horové kombo, které si neoddiskutovatelně najde cestičku do žánrových učebnic. 4 a ½. (19.09.2017)

Myslím, že neznalost knižní předlohy se v tomto případě vyplatila. Film totiž začíná servírovat hororové pološílenosti nečekaně brzy. Žádné sáhodlouhé budování atmosféry, od počátku jsme vrženi do sympatického dětského příběhu okořeněného o pořádné zlo. Momenty hrůzy jsou poměrně zdařilé, nejedná se (jen) o lacinné lekačky, byť je pravda, že efekt strachu je z největší části založen na hlasitém zvuku. Oceňuji příjemnou propracovanost, nebo chcete-li barvitost charakterů. To je vlastně takové údernější Stranger Things. 7/10 (26.09.2017)

Jestli je film dvouapůlhodinová otravná pruda, nebo ne, se dá vcelku zdařile kriticky indikovat tím, jaxe vám chce v kině chcát. Mně se chce skoro vždycky, protože před tím do sebe zpravidla kopnu jedno až dvě lunga, a celou dobu pak intenzivně zapíjím přesolené čipsy, které sežeru ještě dřív, než začne spektákl samotný, abych tolik netrpěl, když mi zkuzvysynský Cinezmrd za mohutně přežiděných 160 kulí začne svévolně přerušovat parádní půlhodinový reklamní blok nějakým posraným filmem, ať chci, či nikoliv. Pardon, nepatrně jsem se opět nechal nadšením unést, ale cítím se vždycky jako bez předehry brutálně opíchaný do prdele dvoumetrovým černochem, když se tolik těším na skvostný komerční blok úplně zadarmo a někdo mi ho v nejlepším vypne. Ale zpět k tomu Tomu a sofistikované chcací determinaci. Takže, existují předlouhé filmy, u nichž, ač vám málem praská močový měchýř, sedíte přikovaný k sedačce, na hajzl ani nepomyslíte a radši si uděláte uzel na egu, jen aby vám z toho skvělého a napínavého děje něco neuniklo. A pak tu jsou ty, u kterých si celou dobu intenzivně přejete, aby už to, kurva, skončilo, a vy se konečně mohli jít vychcat, avšak nejdete, aby vám náhodou neuniklo to, proč z toho všichni ti přechytřelí gayxperti tolik cákají a ženou to do hrubě přeceňovaných výšin, až nakonec litujete, že jste si zbytečně uháněli problémy s prostatou, protože se u toho dalo chodit v pohodě chcát co deset minut. To „proč“ se u tohohle Toho dá vcelku jednoduše vysvětlit dvěma způsoby. Buď neviděli staré To či nečetli knihu, nebo jsou to prostě kokoti. Toto To a tamto To jsou totiž totálně totožné. Skvělá věta pro kokotavé, co říkáte? To nové To má akorát trochu více efixů, lépe hrající nesympatické děti, makabroznější rejtyng a pevnější režii, ale zase horší atmosféru, patinu i Penyvajse než to staré To. Ale jinak je to nachlup stejná časově přebušená nuda s otravnými fakany, plná obvyklých Štefanových midráků ze šikany a úchylných maloměstských rodičů, jež je jen grafomanskou overturou k famózní druhé polovině s dospělými, a kdyby byla o hodinu (300 stran) kratší, vaše hemoroidy (sítnice) by dozajista zaslaly panu Králi děkovný dopis. Můj měchýř říká „hnusná trojka“, nicméně je žádostiv, jak dopadne ta lepší část. (13.09.2017)

70% Potenciál v kvalitní předloze umlácený zbytečnou snahou strašit na každém rohu za pomoci vyhroceného audiovizuálního terroru. V některých momentech to bylo až příliš úmorné a vysilující. Palec nahoru za to, že se tvůrci nesnaží jet na 80. retro vlně a umí přitlačit i mimo vyjeté koleje (zdaleka nejstrašidelnější postavou je Henry Bowers a Pan Marsh). (26.09.2017)