Vyrobeno v Dagenhamu

Pohodový, vcelku vesele laděný, příjemný film o boji dělnic u Forda za rovnost platů. Pěkně natočeno, Sally Hawkins mě tady bavila, narozdíl od Tváře vody, kde jsem nad výběrem herečky kroutila nevěřícně hlavou, byla tady skvělá. Odlehčené, pěkně obsazené, odsejpalo to, ráda jsem film viděla. Možná časem hodnocení zvednu. Oceňuji, že ženské byly ryze ženské, že nebyly vyobrazeny jako androgenní feministky s obočím Brežněva, byly to baby všech věkových i váhových kategorií, které rády tancovaly, smály se, v práci šily v podprdě, protože bylo horko, některé byly parádnice a velké drdolové fešandy, jiné úplně běžné maminky nebo babinky, ale pokud šlo o červené šaty, měly jasno všechny. Včetně strhující Mirandy Richardson v roli ministryně. Sympatické pojetí, které se dnes už moc ve filmu nevidí. (04.12.2020)

"Šičky a stávka? Vůbec tomu nemohli uvěřit." Tak nám ženy přestaly pracovat, vařit, prát a uklízet, začaly stávkovat a hodily starost o domácnost na bedra svých manželů. Já to tedy nechci moc zlehčovat, ale hrdinčin manžel Eddie by si rozhodně zasloužil svatozář. Jinak považuju stejnou mzdu za stejnou práci za samozřejmost, ale v tomto boji mě asi víc než ženské stávkování zaujala bezpáteřnost odborových předáků. Ta se nezměnila a krysy typu Montyho Taylora stále stejně odhodlaně bojují za mé zájmy v řiti mých nadřízených. (19.04.2018)

Britská sociální komedie má hluboké kořeny a dlouholetá tradice se proměňuje v pozoruhodné mistrovství. Britové dokáží zprostředkovat historické události a společenské procesy zábavným způsobem, působí na diváka jemnou ironií, chytrým humorem, vtipnou nápaditou scénou bodují tam, kde by si jiná kinematografie pomáhala emocionálními střety, patosem a tragikou. Vyrobeno v Dagenhamu líčí jeden ze zásadních konfliktů, které se odehrávaly v rámci tzv. druhé emancipační vlny ženského hnutí. Protest továrních šiček z Fordových závodů přerostl v boj za zrovnoprávnění žen v oblasti platů a pracovních podmínek a posléze vedl ke změně britské legislativy a měl ohlas po celém světě. Akce pár desítek žen dokázala proměnit společenskou atmosféru a změnit zavedené vzorce myšlení v tom nejširším měřítku. Celkový dojem: 90 %. (02.10.2013)

Jako filmového nadšence mě především zaujalo herecké obsazení - výkvět mladé anglické herecké ženské generace v jednom filmu (speciálně Sally Hawkins, Andrea Riseborough a Rosamund Pike) se jinde jen tak nevidí. Jako ženu mě zaujal jejich boj a to, že se nedaly odbýt a nakonec opravdu dosáhly svého. A v neposlední řadě mě jako Češku zaujaly (nebo spíše naštvaly) některé zdejší komentáře, jejichž autoři si myslí, že celý svět si z nás sedne na zadek jen proto, že u nás se v létě 1968 řešilo něco naprosto jiného než práva pracujících žen v Anglii. Poznámka na konec - v závěrečných titulcích byly ukázány dobové fotky a je zajímavé, že žádná z Fordových šiček nebyla tak sexy jako těch pár v tomhle povedeném filmu. (11.05.2013)

Milujem Sally Hawkins. Ja viem, že to hovorím vždy, ale ona neni ani mladá, ani pekná, ani sexi, a aj tak vždy keď ju vidím chcem, aby ma zabalila do deky a spravila mi horúci čaj ❤️. Jo a tiež som feminista. Vždycky som bol. Lebo ak tomuto svetu urýchlene nezačnú vládnuť ženy, čoskoro skončíme v prdeli, niekde naspäť v 30.tych rokoch. A ten film je tiež dobrý, také milé retro. Celý čas som sa usmieval. Robilo mi to radosť, ten film mi robil radosť. 85% (18.11.2019)