Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    ***

    Představte si ten paradox. V roce 1968 nám do země vtrhnou ruské armádní síly a v Anglii to nejdůležitější, co tam řeší, je rovnoprávnost žen v jejich zemi. Neřikám, že je to málo, ale v porovnání s naší zemí je to pořád docela dost podstatný rozdíl. O to více mě štve, že Angláni tenhle film vzali s noblesou a komediální grácií jim bližší, takže to vlastně v onom filmu tak hrůzně, jak to vypadá v nadpisu zde na čsfd, nevypadá. Sexuální diskriminace pak vypadá tak, že šičky šijí a aby se jim líp šilo, tak si prostě rozepnou blůzy a jednou za čas jim tam někdo skočí s nějakou zprávou a oni se z toho můžou potrhat. Tak oni tam řeší takovou sexuální diskriminaci a u nás se řeší otázka cti, nacionality a přežití? No prostě mě to zarazilo, protože jsem si uvědomil, jaké problémy ten rok jednotlivé země měly a docela by mě zajímalo, jak by Angláni prožívali to, co se v těch letech dělo u nás.(20.12.2011)

  • Vančura
    ***

    Tohle je takový ten miloučký film, který si poklidně spěje ke svému předem známému závěru. Žádné velké drama se nekoná a VYROBENO V DAGENHMAU je v první řadě příjemnou oddychovou komedií, která neurazí - ale ani nenadchne. Hlavní hrdinky jsou ryzí sympaťačky a člověk jim samozřejmě v jejich stávkování za rovné platy fandí, ale celkově se nemohu ubránit pocitu, že kdybych si tenhle film nechal v telce (pochopitelně v příšerném českém dabingu, jak se už stalo na ČT2 normou) ujít, o nic bych nepřišel. Tohle je námět, který se měl zfilmovat už tenkrát, dokud to ještě byla velká věc, dnes to působí spíš jako povrchní retro vystavěné hlavně na efekt.(24.8.2013)

  • pakobylka
    ****

    Nemůžu nevzpomenout na drama "Norma Rae" (1979), třebaže mezi oběma snímky existují nepřehlédnutelné rozdíly. Už jen samotný přístup k tématu je jiný. "Norma Rae" je vážnější - postrádá onu vtipnou, lehkonohou satiru, která i v nejtěžších chvílích věrně doprovází šičky z Dagenhamu. Mimo to: "Norma Rae" bojuje za vznik odborů, zatímco v automobilce Ford v osmašedesátém roce minulého století odborová organizace dávno není v plenkách - stala se silou, se kterou se musí počítat. Ovšem na druhou stranu trpí neduhy, s nimiž se potýká každé hnutí i každá partaj, jejíž funkcionáři si začnou žít nad poměry. To se potom horko-těžko hledají čisté, neposkvrněné ideály, které kdysi stály u jejich zrodu. Takže nezbývá nic jiného nežli iniciativa zdola. Nečekejte žádné pikantnosti, neboť sexuální diskriminací se rozumí nerovnost platových podmínek - nic víc ... a nic míň. Leč dějová linie je sama o sobě dostatečně atraktivní, aby vás dokázala zaujmout. P.S.: 1) Pravda, my jsme toho roku měli trochu jiné starosti. U nás Sověti svou demonstrací síly chtěli dokázat, že mají všechny své satelity pod kontrolou ... že žádnému z nich nehodlají trpět jakékoli výstřelky - a svým zásahem ve všech přihlížejících jen vyrobili či posílili averzi vůči své zemi a vůči společenskému řádu, který reprezentovali. A zatím ve Velké Británii necelé dvě stovky šiček bez použití tanků a palných zbraní přinutily svět, aby začal přehodnocovat svůj přístup k ženské práci; 2) V současném digitálním věku je svět zahlcený informacemi a událostmi, které musí den co den vstřebávat ... a někdy se mi zdá, že už to dost dobře nezvládá - že začíná být mírně sklerotický. Možná by neškodilo mu občas připomenout akci těch napohled něžných a křehkých, leč ve své podstatě neústupných a tvrdohlavých emancipovaných stvoření.(15.11.2013)

  • LenkaAK
    ****

    Zpracovaný příběh si beru osobně. Toto jsou ženy, které se nebály a zasloužily se o nepopiratelné právo poloviny lidstva na stejnou mzdu (ovšem stále je zde prostor pro další boj, protože i když se firmy tváří, že jsou platy stejné, tak nejsou, ženy jsou stále brány na hůl a mnohdy jsou výkonnější než muži!). Mám ráda filmy o hrdinkách a citlivé britské zpracování tomu vychází vstříc.(11.3.2020)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Šičky a stávka? Vůbec tomu nemohli uvěřit." Tak nám ženy přestaly pracovat, vařit, prát a uklízet, začaly stávkovat a hodily starost o domácnost na bedra svých manželů. Já to tedy nechci moc zlehčovat, ale hrdinčin manžel Eddie by si rozhodně zasloužil svatozář. Jinak považuju stejnou mzdu za stejnou práci za samozřejmost, ale v tomto boji mě asi víc než ženské stávkování zaujala bezpáteřnost odborových předáků. Ta se nezměnila a krysy typu Montyho Taylora stále stejně odhodlaně bojují za mé zájmy v řiti mých nadřízených.(19.4.2018)