Bůh masakru

Ve většině případů mě filmy zaměřující se specificky na dialogy moc nebaví, ale zde to bylo odlišné. Roman Polanski vytvořil skvělý film, kde panují brilantní dialogy. Líbilo se mi to, neboť napětí mezi rodiči obou dětí s přibývajícími minutami gradovalo. Ani vlastně nevím, kdo z herců zahrál nejlépe. Všichni byli skvělí, ale kdybych musel přesto jednoho vypíchnout, tak by jím byl Christopher Waltz. Jeho momenty s telefonními hovory byly skvostné a jeho proslovy ještě lepší. Na tomto filmu je přesně vidět, že aby byl film úspěšný, tak stačí výteční herci, Ani vysoký rozpočet není potřeba. Za mě dávám 80% (05.06.2016)

Znáte divadelní hru Za zavřenými dveřmi (=S vyloučením veřejnosti) od Jeana-Paula Sartra? Je to o třech mrtvolách (dezertér, sebevražedkyně, vražedkyně svých dětí), které jsou zavřené v hotelovém pokoji a vyčítají si navzájem svoje hříchy, z čehož se pro ně pak stává peklo. No, tak Bůh masakru je něco podobného, akorát je to ze současnosti, jsou tam čtyři a jsou živí. A bylo to peklo i pro mě, neboť slova létala takovou rychlostí, že mi z toho šla hlava kolem a brzy se dostavil pocit odporu. I když nejspíš postavy měly co říct, chvílema ta jejich "konverzace" byla o rozum. Totální psycho, ještěže to má jenom 76 minut, víc už bych asi nemohla, nebo bych šla s hodnocením ještě víc dolů. Je mi jasné, že mnozí to budou pokládat za geniální dílo, já však zůstanu v tomto případě na opačné straně barikády. Jednu hvězdičku dám hercům, přestože mi Kate Winslet poslední dobou začíná lézt na nervy. Možná, že jestli to někdy uvidím ve slow-motion, změním názor. 2/10 (17.12.2018)

Bomba (08.01.2020)

Krásné překvapení. Mám tyhle konverzačky v lásce a když v nich navíc hraje Christoph Waltz, mistr vedlejších rolí John C. Reilly a duo Winslet Foster a vše je vedeno taktem Romana Polanskiho, není co řešit. Divadelní hra a tudíž i film je stavěn na postupné transformaci jednotlivých postav, které se povahově divákovi opravdu vybarví. Na žádného z rodičů si nemůžete udělat názor, že je zrovna on ten "správný" a ona "ta pitomá semetrika". Diskuze o vyřešení rvačky svých synů se nakonec zvrtne ve velmi vtipnou a místy dost štiplavou konverzačku, kde si každý z postav šáhne na své dno. Z herců jsem se těšil nejvíce na Ch. Waltze, který mě v žádné roli nikdy nezklamal a jeho "excuse me" bylo k popukání. Těším se na druhou projekci. Vřele doporučuji. (07.01.2012)

To maloměšťácké pokrytectví, iluze, ego, nadutost a průběžné vystřízlivění jsou dost fajn a v tomhle komorním one-flat podání fungují slušně. Herci jsou samozřejmě perfektní, režie profi, ale něco nehraje, to minimalistické pojetí filmu úplně nesluší, nějak v tom postrádám divadelní jedinečnost a okamžitost. Proto ve mně Carnage nedokázal vzbudit žádnou opravdu silnou emoci, ačkoliv kvalitní samozřejmě je. (15.06.2012)

Herecký koncert, avšak co dál? Nemohu porovnat s divadelním představením, nicméně takto ve filmové podobě je to takové vlastně o ničem, Polanski nePolanski. Herecká rozcvička v tom nejlepším obsazení ale nic víc, nic míň. Na ploše necelé hodinky a půl to ale projednou je poměrně snesitelná zábava. Zvláště když vyeskaluje atmosféra. (27.07.2013)

Zase Frantíci: něco, co funguje jako divadelní hra, prostě nafilmujeme v jednom pokoji. Úžasný scénář, bezva charaktery. (04.11.2017)

Excelentní! Polanski je mistr na podobný typ filmů už od Nože ve vodě a Slepé uličky - a todle je prostě lahůdka! Jedinou "chybou", kterou to má je krátká stopáž, Já bych se na to vydržel dívat ještě déle. Ale jinak bezchybné. (21.01.2012)

I na divadelní hru je to podle mě trochu chabé..uznávám, že může být vtipné naživo vidět herce jak se pitvoří a žertují a za deset minut jsou z "dobrých přátel" 4 lidé co po sobě ječí, ale na film to podle mě nestačí. Obávala jsem se, že jedna z těch obřích žilek co má Jodie Foster na čele když se rozčiluje a křičí praskne - tímto trochu vytýkám její podivně hysterickou roli a vůbec její způsob hraní mi v tomto snímku nejde moc po chuti. Zatímco Kate Winslet je naprosto skvělá - to jak hraje upjatost, opilost, nevolnost... Jméno Roman Polanski je zárukou kvality, jelikož film byl dobře zrežírovaný a vůbec rozhodně musel být hodně levný(jeden byt, jeden kostým pro každého a honoráře). V levném duchu se to ale bohužel nese až do konce a s tím se ve filmovém měřítku nehodlám smířit. Akorát tedy nechápu ten český název - Bůh masakru? (19.02.2013)

Ze začátku to vypadá všelijak, člověk čeká, co se jako bude dít. Jak film postupuje, je to ale čím dál tím větší sranda, všechno se vyhrocuje a všechny charaktery a situace jsou k smíchu. (15.05.2013)

Polanski upozadil svoji kvalitní režii a spolehl se hlavně na text Yasminy Rezové, který je i na divadelním jevišti přijímán rozporuplně. Všichni čtyři hlavní protagonisté nepříjemně přehrávají a veškeré problémy "s přesahem" jsou do jejich dialogů montovány tak, že působí neuvěřitelně šroubovaně. Pointa vzniklá rámujícími záběry dětí je originální, ale zbytek filmu bohužel nezachrání. Jak dokazuje třeba Nicholsovo Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), konverzační divadelní hra, která se odehrává téměř v jediné místnosti, může být skvěle adaptována do podoby filmu...Polanskimu se to ale tentokrát bohužel nepodařilo. 5/10. (13.08.2013)

Vskutku úsměvná konverzační taškařice, které k dokonalosti chybí jen dotažení do konce. Vidím to tak, že film končí tak ve 3/4 přerodu postav, a proto bohužel nedojde k projekci jejich skutečných a absolutních představ a názorů. Velmi pěkně je vykreslana názorá, hodnotová a morální rozrůzněnost, rozdílné žebříčky priorit (jednotlivé žebříčky jsou geniálně schématicky zachyceny u každé postavy v jedné věci, kvůli které daná postava ztrácí zcela hlavu a nadhled - whiskey, katalog, mobil, kabelka) a samotná radikalizace názorů a životních perspektiv. Klíčová je z pohledu snímku lidská hrdost, která nedovoluje ani jedné z postav ustoupit ani o píď ve svých postojích. Reflexivita vědění a poznání zde tudíž nehraje prakticky žádnou roli a jak civilizovaně setkání začne, zrovna tak absurdně skončí. Paráda! 8/10! (17.01.2012)

jako konverzační komedie celkem podařené, jako satira ale strašně bezzubé a jako filmový zážitek chabý průměr... ale Waltz je dokonalý (17.01.2012)

Fanousci Polanskiho dobre vedi, ze vedle masterpiecu typu 9th Gate, nebo Repulsion si mistr semtam strihne i naprosto prisernou zhovadilost - presne tenhle pripad. Neni to nejhorsi Polanskiho film, tenhle prim stale drzi tragicti "Pirates", ale rozhodne jeho nejzbytecnejsi kousek. Divadelni blbost postradajici absolutne jakykoliv smysl pro zfilmovani, jako komedie to nefunguje, herci teatralne prehravaji, jsou nesympaticti, hudba krome credits zadna, inovace a napady na nule, strasne otravny a repetitivni gag s mobilem. Po predchozim excelentnim Ghost Writerovi je tohle hodne neprijemne zklamani. 2/10 (30.01.2012)

3,5* Verim, ze predloha musi byt vynikajici, ale tohle je skutecne nekde na pul cesty, divak uz totiz ocekava, ze se zacnou odkryvat i karty, ktere jinak clovek nechava zakryte...a bohuzel uz dopredu tusite/vite, jake kdo dostal karty, takze zadne prekvapeni, jen mila konverzacka, ale urcena tak na jedno shlednuti. (04.01.2012)

Čtyři skvělí herci předhánějící se v dialogovém sprintu o vzájemné i divákovy sympatie. Že z toho nemůže vzejít nic dobrého je jasné už od přehnané civility prvních momentů. Ačkoli právě zde excelující hvězdy na plátně přímo nevyhledávám, ba většinu z nich nemám rád, jejich osmdesátiminutová hra na kočky a myši mě pobavila jako už dlouho žádná komedie. A že celé to řádění boha masakru nakonec přežijí všichni, i můj oblíbenec Walter, přitom nikdo z účastněných nevyvázne bez šrámů je krásná tečka ve stylu "I'm finished" z Až na krev. (27.01.2012)

Výborná konverzační komedie, která nabízí skvělé herecké výkony všech zůčastněných, ale postupem času začne ztrácet dech. Je to v podstatě divadelní hra převedená do filmové podoby. Film: 80% (31.03.2012)

Čtyři různé povahy, čtyři různé pohledy na svět a jedna dětská nehoda, která je svedla k jednomu stolu. Každý se chvíli brání, každý je chvíli v útoku a každý divák si ve filmu najde tu svou oblíbenou postavu, ty své oblíbené vtípky a ta svá oblíbená životní moudra - přesně podle toho, jaký pohled na svět je ten jeho. Skvělý nápad a ještě lepší Christoph Waltz. (12.07.2012)

Velmi kulhavý partner přepisu tak úžasně úderné hry Yasminy Rezy. Vše působí velice sterilně a režisérova přidaná hodnota je nulová. Jediná hodnota, která tu funguje, je hodnota odebraná. A to v případě nechutně seškrtaného scénáře. Výsledek působí velice chabě a zachraňuje ho jen umění Reillyho a Waltze. O ženských hereckých výkonech radši nemluvím. Pozn.: Myslím, že režírovat to někdo jiný, tak do toho tyhle hvězdy ani nejdou. No a vida, hvězdy se spálily. (30.12.2011)

Celkom vydarená konverzačná dráma, s ktorou ale mám jeden zásadný problém. Hoci som nevidel jej divadelnú predlohu, pripadalo mi, že v tomto prípade ide o priveľmi doslovný prepis dramatického textu a ten funguje na odlišnej interakcii s divákom ako filmový scenár. Preto je divák okamžite vrhnutý do diania, postavy sa celý čas hašteria (nesmierne vychutnávkovým spôsobom), stavajú sa k odchodu a znova vracajú do bytu, v ktorom sa snímka odohráva, striedajú svoje postoje a vzájomné vzťahy akoby podľa dejstiev a film vygraduje do totálne mŕtveho bodu, takže som mal pocit, ako keby šlo len o hodinu a 16 minút krátky výsek z nejakého rozsiahlejšieho celku. Ale popri tom je to výborný kus filmárčiny, ktorý nemohol byť lepšie zrežírovaný ani zahraný. Tá štvorica je proste excelentná a je radosť sledovať ich herecký koncert, to ako sa z ich postáv pod náporom udalostí odlupuje jedna falošná škrupinka za druhou a dostávame sa až na dreň ich skutočných osobností. Vidieť to v divadle, s Kate, Jodie, Johnom a hlavne Christophom v hlavných úlohách, išlo by o znamenitú lahôdku, takto je to žiaľ len chuťovečka na jedno zahryznutie. (6/10) (05.01.2012)