Bůh masakru

Velmi dobre, trochu nudne, hlavne v strede, potom treba vydrzat do finale, vtedy dostane film grady. 70 % (11.10.2014)

Zajímavej počin vyšperkovanej silným obsazením se supr dialogy. To ano! I přes to se ve mě točila hrůzná nuda a skrz hodnocení jsem čekal daleko víc. Jinak Winslet Fosterovou strčila suverénně do kapsy a Waltz Reillyho taky, ovšem tam se to dalo čekat. Filmek okořeněnej i o krásně vyhozenou grcku, však za mě hodně přeceněnej! 60% (17.01.2019)

Sorry, ale ten film zoufale nefunguje. Chápu, co chce říct, chce strhnout masky "lepších" lidí, co se tváří inteligentně, sečtěle a vždy vyrovnaně, přičemž pravda je jiná a i tihle lidé se dokáží hystericky pohádat kvůli kravinám a chovat se jako zvěř. A možná i chce říct, že jsme takoví uvnitř všichni. Ano, s tím souhlasím, to je pravda. Horší je, že Polanski za těch 76 minut řekl jenom to, ale nikam dál to nerozvíjel, nijak si s tím nevyhrál a navíc celou tu myšlenku říká tak křečovitě, že se tomu chování postav dá sotva věřit. Všechny ty dialogy, všechny ty odchody z bytu (mimochodem první je už v nějaké desáté minutě, takže už tady je znát bezradnost scénáře, když ani tak krátkou chvíli neudrží všechny v bytě) působí nepřirozeně a postavy se chovají jak se chovají ne proto, že by to vycházelo z nich, ale z toho, že to tak scénárista prostě chtěl. Plus se to občas snaží o humornou scénu, třeba že Kate Winslet pozvrací vzácný časopis - a pak se asi 10 minut nic jiného neřeší. Jako, kdybych takovou konverzačku na takové téma nikdy v životě neviděl, tak jsem asi spokojený. Ale když znám Buñuela a obzvlášť jeho filmy Nenápadný půvab buržoazie a Anděl zkázy, které tohle téma nejen že mají, ale rozvádí ho perfektně do absurdna i do jiných témat, tak s tímhle ubohým pokusem "pro všechny" spokojený fakt být nemůžu. Možná ať se Polanski příště podívá na Sierunevadu od Cristiho Puiu, ať vidí, jak uvěřitelně pracovat s postavami v konverzačkách a v prostředí jednoho bytu, protože právě on to umí perfektně. Ale tak aspoň se mi líbila poslední scéna, kde vidíme SPOILER že si to kluci vyříkali mezi sebou, rodiče k tomu nepotřebovali a teď jsou zase kamarádi... KONEC SPOILERU 2* (02.02.2021)

Vtipná konverzačka, kde se každou chvíli přelévají misky vah se sympatiemi nejen diváckých k postavám, ale i sympatie postav k ostatním postavám. Odkrývají se skutečné vlastnosti, házejí se šavle, křičí se, chlastá se, aby se došlo k závěru, že je to každýmu u prdele a kluci na to hned druhý den zapomenou :) Polanski se v těchto skromných vodách cítí jako doma. (25.12.2011)

Neupřímně slušné chování dvou manželských párů v jednom pokoji vytvoří bublinu, která ale velmi rychle praskne. Je velice zábavné sledovat napjaté setkání, které se postupně mení na otevřenou obnaženou seanci. Opona padá a my vidíme duševní spodní prádlo všech přítomných. Ze začátku jsou jasné tábory zájmu, ale postupně se manželské páry trhají a přejde se na mužské i ženské části. Stále se měnící a vznikající spojenci jsou geniální. Stačil jeden byt a vzniklo mistrovsky vtipné dílo. Kate Winslet je dramatická, afektovaná a ve stresu. Jodie Foster je puntičkářská pacifistka, která musí mít i kondomy srovnané podle barvy. Christoph Waltz je stále v práci a mobil je jeho srdce. J.C. Reilly se zase snaží každého udobřit. Tyto charaktery se sejdou a je jasné, že každá vlastnost jednomu z nich bude lézt na nervy. Snaží se řešit klukovinu dospělým chováním, ale v podstatě jsou stále sobeckými dětmi s nasazenou společenskou maskou. Herecký i situačně zvratový koncert ! (30.12.2011)

Roman Polanski natočil další film jen s minimem herců a minimem lokací. Smrt a dívka je rozhodně lepší a nepůsobí někdy až moc násilně, kdy si scénáristé vypomáhají různými berličkami, aby herci měli důvod zůstat v tak stísněném prostoru. Ke konci už jsem to pozoroval jen na půl oka. (16.02.2012)

Ani čtyřka známých herců nezabránila tomu, aby se člověk samou nudou neunudil. To pak jeden povedený fór s poblitým Kokoschkou doslova vyrazí dech. Jinak samé žvatlání, plácání, plané tlachání. Carnage je film uřvaný, nejdoucí do hloubky, ale pozérsky se klouzající po povrchu. ~ Přitom prvotní idea ukázat obnažená ega / pravou povahu každého ze zúčastněných, poté co odhodí slušnost / takt / léta osvojované sociální návyky, je úžasná. Přitom ani nemohu říct, že bych podobná komorní dramata určená primárně pro divadelní prkna a situovaná tedy do malého prostoru apriori odsuzoval, viz o mnoho povedenější The Sunset Limited z produkce HBO. (27.04.2012)

Nádherný film podle divadelní hry, v němž ona divadelnost je silně vidět. Děj se odehrává v jednom bytě, kde spolu čtyři skutečně skvělí herci vedou zajímavé, inteligentní i vtipné monology. Občas se jejich maličkosti přesunou do předsíně či do chodby, ale jen proto, aby se posléze opět kvůli nějakému důvodu mohli vrátit zpět do bytu. Hezké dílko, akorát dlouhé, které by měl vidět každý, kdo má rád chytré komedie. 80% (18.06.2012)

Já jsem se u toho příjemně pobavila. na začátku nevíte, co můžete očekávat zdá se, že to bude jen nudná výměna dialogů, ale pak když se to rozjede, herci se trochu napijí, tak to začíná být ostřejší, zábavnější a zajímavější. Povedený film. (04.10.2014)

Bůh masakru krotký jako beránek. Filmu chybí nějaká myšlenková geneze, podvratné odhalování skrytých vrstev středostavovské psychiky. To, že na sebe lidi dokážou být hnusní a že se k sobě zcela cizí lidé chovají s falešnou uctivostí, není nic nového. Totálně to zabíjí moment, kdy se začne chlastat a kdy Reillyho postava prohlásí, že se rodíme sami a umíráme sami. Waltzovo potěšení z trapnosti druhých je pak sice pěkné, ale začne koloběh povrchního žvatlání o životních pravdách. Nemluvě o tom, že film skončí dřív, než začne. (17.01.2012)

Polanski se opět předvedl. Mistrně zpracovaná divadelní předloha. Hvězdu dolů dávám za Winsletovou, strašně přehrávala, což je škoda. (22.01.2012)

miestami to posobi trochu nasilu, ale inak sa to pozera celkom prijemne, a je to vitane pozretie v zanri komornych jednokulisovych filmov (30.04.2012)

Christopher Waltz dokazuje, že to je pan herec. Jeho mluva, jeho gesta, jeho obličeje. Už v Hanebných panchartech byl skvělý, tady byl famozní! Nesmím ani opomenout na Johna C. Reillyho, který mu zdatně sekundoval. Kate Winslet byla dobrá, dokud nebyla "opilá", pak to s ní šlo z kopce. A Jodie Foster? Kámen úrazu. Buď to tak strašně zahrála, nebo měla prostě nejhorší postavu v celým filmu, ale prostě musím říct, iritovala mě celý film. Vždycky když promluvila, doufal jsem, že jí někdo zavře pusu. A v tom začal mluvit Christopher. Chvála jemu! (09.07.2012)

Přepsáno v březnu 2020. Bůh masakru, filmová adaptace Romana Polanskiho divadelní hry Yasminy Rezy, je pohledem do obnaženého společenského soužití moderní doby. Satirické určení nemůže zapomenout ani na sarkastické zlehčování, ani na emoční dráždění, či osobní práva hystericky vyžadující individualismus. Sice lze vznést námitku proti afektovanému chování, ale i to svým charakterem pomáhá k demaskování společenského prostředí politické korektnosti. Bůh masakru je odvrácenou tváří civilizační nadřazenosti. Jde o masky přetvářek jednotlivých mezilidských vztahů, jde o úspěch i hodnoty kapitalismu a politické korektnosti, která s hysterickými výkřiky nastoluje svůj diktát řádu, byť je realita skutečným opakem proklamovaných a zběsile hájených myšlenek a honosně vznešených slov. Civilizační nadřazenost si vyhrazuje právo na pravdu, zaštiťuje se hlásáním politicky korektní rovnoprávnosti, byť často hájí pouze vlastní předsudky a nechá se táhnout doposud nepřekonanými traumaty. Světy žen a mužů budou i přes všechny vznešené snahy vykazovat rozdíly a vzájemné neshody, nakonec ani ušlechtilé hodnoty, svírající křečovitě v ruce křižácký meč jménem svaté války, nemohou dosáhnout svého bohulibého úsilí. Úspěch kapitalistického světa je založen na agresivitě, navzdory politicky korektním prohlášením, a tak úspěch a předsevzetí kulturní vyspělosti ve svém rozhořčení tvoří izolované ostrůvky osamělosti. Politicky korektní aktivistkou je tu Penelope Longstreet (příjemná Jodie Foster), matka oběti. Náprava klukovského sporu dostává státnické rozměry, nekompromisně se vyžaduje dodržování politicky korektních norem, neboť pevná víra přesvědčení i vysoké hory přenáší, navzdory skutečnému stavu. Situací nejvíce sužovanou postavou je Michael Longstreet (příjemný John C. Reilly), manžel Penelope a spokojený obchodník domácích potřeb. Ale ani pečlivě nasazená maska není zárukou dlouhodobého setrvání přetvářky, nitro se začíná bouřit a pomaloučku vyplavuje na povrch své frustrace. Nejcyničtější postavou je Alan Cowan (zajímavý Christoph Waltz), úspěšný právník farmaceutické firmy. Na jedné straně stojí uvědomění si absurdního stavu přehnané reakce, na té druhé je jednostranné zaměření na profesní kariéru, důležitý doklad vlastního finančního i společenského úspěchu. Nejsmířlivější postavou je tu Nancy Cowan (zajímavá Kate Winslet), Alanova manželka a matka útočníka. I smířlivost se utahá, pokud stále naráží na neústupnou zeď hystericky útočné nápravy. A soukromé bolesti se v gejzíru valí mezi ostatní až ze samotných útrob člověka. Film, i jeho divadelní předloha, Bůh masakru je demaskovaným stavem zvrácenosti politické korektnosti. Pokrytectví, to je, oč tu běží. Já jsem velmi spokojen s formou i obsahem. (13.09.2012)

Takhle asi chtěli komouši nastavovat zrcadlo západní civilizaci. Nepopírám, že se dalo z tématu vytěžit víc, především jsem čekal nějakou větší gradaci, k čemuž možná napovídal ten název....Ale i tak se zas z dalšího skupinky lidí, které Polanski zavřel do jednoho baráku, vyklubalo velmi zajímavé dílko s příjemnou stopáží. Mým favoritem je zde Christoph Waltz, který si z celé čtveřice zachoval svou již od počátku mile sarkastickou tvář. (31.01.2013)

Příjemná konverzačka, která pravděpodobně lépe vynikne na divadelních prknech, ale ani filmové plátno/obrazovka jí rozhodně neškodí. Vynikající čtveřice (pro mě asi nejlepší Ch. Waltz) a výborný scénář. 80% (02.05.2013)

Napadá mě jen slovo "NUDA" ale "SRAČKA" by bylo taky výstižný. (06.08.2013)

Carnage jsem dlouho odkládala i přes domnění, že přicházím o skvělý film. Nakonec to není tak úplně pravda. Je to sice herecky velmi dobře obsazený konverzační snímek, ale scénáristicky je to ještě docela slabé kafe. Na místě režiséra bych si asi taky dokázala představit někoho jiného, možná někoho, kdo má přeci jen větší praxi v komediích, než Polanski. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nezasmála. Hudební doprovod Desplata byl taky opravdu výjimečný, ale prostě bych ty dialogy snesla ještě mnohem hlubší, paradoxnější, vtipnější a šmrncovnější. Takže zas až taková bomba to nebyla. (26.08.2016)

Ano, dospělí řeší sračky, dětem je většina věcí u prdele a na příkoří rychle zapomínají. Poselstvím mě to trochu minulo (nejsem cílovka), ale filmově to byla paráda. Nemluvě o scénáři, který úžasně míchal s motivacemi postav a vzájemným ztotožňováním se s druhými. K tomu jsem se i docela zasmál, takže nakonec spokojenost. 85% (11.01.2017)

69. Zlatý glóbus (za rok 2011) - nominace (3) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Jodie Foster, Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Kate Winslet (21.12.2011)