Ranař

Film o tom, že nemusíte vedieť hrať hokej, aby ste boli hokejovou hviezdou, stačí len trochu krčmového „umenia“, a to sa najmä v Amerike nosí, ja nie som fanúšikom. Ešte, že tam bola zakomponovaná osobná línia, ktorá bola celkom zaujímavá, inak je pointa úplne plochá, a to je poukázanie na to, ako dôležití sú takíto hráči pre tím. Nesúhlasím. Hokej by sa bez nich úplne obišiel. (12.11.2020)

Tak tohle je něco pro fandy technického hokeje hraného vesměs bez rukaviček. Sice si užijí víc krve, než puků zatoulaných do sítě, ale toho hodného, slušného a krvelačného kluka je třeba povzbudit, aby byl připraven na to, až se mu před bušící pěstičky postaví rolba nebo nějaká ještě zákeřnější obluda. Musím se studem v oku přiznat, že jsem se bavil, ač si z hokejových utkání obvykle pamatuji spíše výsledky než počty vyražených zubů. (10.05.2012)

The underdog story of the year. "Goon" není nic nového pod sluncem, ale funguje famózně právě díky tomu, že dobře pracuje s léty prověřeným rámcem filmů o outsiderech, kteří objeví svůj potenciál pro nějakou výstřední oblast lidských činností a postupem času si získávají sympatie nejen svého pochybovačného okolí, ale i diváků. Příznačně současné době, kdy už coming outy nejsou nic neobvyklého a všechny myslitelné cílové skupiny již našly místo v našem srdci, je načase, abychom opět s otevřenou náručí přijali tupého heterosexuálního bouchače. "Goon" je principielně "Rocky" přesazený na led, který hledá své místo v post-apatowovském světě. Není nikterak prostořeký, ani rozšafně vulgární, a už vůbec není žádný smart hošík, který dřepí u compu a vyjadřuje se popkulturními citacemi. Stejně jako Italský hřebec i tahle javorová mlátička je prosťáček k pohledání, který s upřímnou bezprostředností říká věci o oddanosti týmu a i on má právo se realizovat, byť neumí nic jiného než krvácet, rozdávat rány a nepadnout na kolena. V současnosti, kdy jsou bitky v hokeji zakázané, tak může být "Goon" opravdovým hrdinou své doby. Ukazuje totiž, že někomu nabančit nebo ustát několik ran, je také talent hodný uznání. "Goon" okouzluje samozřejmě díky tomu, že svého hrdinu nedělá machem, nýbrž dobrosrdečným ňoumou; prostě méďou, u kterého se může dívka dobře schoulit a k němuž můžou ostatní vzhlížet. Hrdinovu roli v dnešní post-feministické a post-comingoutové společnosti stvrzují právě vedlejší postavy. Typicky apatowovský (prostořeký floutek s košatým slovníkem) kámoš ho obdivuje a hlavní ženská postava z něj ovuluje (příznačně opustí svého smart přítele, typického zástupce vyšší střední třídy, ve svetříku, s upraveným vzhledem, a dokonce řekne, že když je s hrdinou, necítí potřebu spát s jinými chlapy). Ve výsledku "Goon" vlastně představuje podvratný snímek, protože v době politické korektnosti, emancipace, kultivovanosti a krize maskulinity prezentuje jako crownd-pleaser až gladiátorsky barbarskou podívanou plnou krvavých kontaktních rvaček, flusání, excesivní slovní vulgarity, nahoty a nevázaného sexu. (12.02.2012)

Je to taková nenáročná sportovní ptákovina, která spíš působí chvílema až jako parodie. Sice je to údajně inspirovaný skutečností, ale to bude tak 10% skutečnost a 90% výmysly. Já jsem se u toho pobavil, takže účel byl splněn. Navíc tam padlo několik opravdu brutálních hlášek (např. "Buď tvrdej jako teploušský porno.") a překvapivě mi ani moc nevadilo nějaký to řešení vztahu hlavní postavy a jeho čubky, co měla xicht jak meloun. To třeba ve filmu Slap shot s Newmanem to tahle vedlejší dějová linie dost pohřbila... (10.04.2012)

Jakožto člověk, který hokeji už dávno a beznadějně propadl, respektuju vše, co k němu patří (ať už si to užívám více či méně). A Goon mě tak svým tématem dost lákal. Co se týče samotného zpracování hokejových zápasů, film působí místy naivně, ale tvůrcům evidentně nešlo o nějakou autenticitu jako spíš vystihnutí atmosféry (navíc nahlížené značně uvolněnou optikou), stejné je to v případě onoho skutečného příběhu, kterým se snímek opravdu jen inspiroval. Ale dění při zápasech mě bavilo, strhávalo (komentátorovy glosy zas rozesmávaly) a maximálně jsem fandil hlavnímu hrdinovi (i když bylo jasné, jak vše skončí). Ovšem mnou zmiňovaný sport či konkrétněji šarvátky dostávají v tomto filmu jen zhruba půlku prostoru. Odvrácenou stranou snímku je pak vše mimo led. Od Dougova vrcholně trapného kámoše přes 2 ruské (?) spoluhráče (kteří za ním byli co do nevtipnosti v těsném závěsu), pochybnou rodinu až po násilně vsunutou (a nefungující) romantiku. A všechna tato negativa sráží jinak slušně rozjetý film až k průměru. (09.09.2015)