Polski film

Mystifikačni film, jemuž chybí jediné - na pozici scénáristy Charlie Kaufman...takhle tam namísto něj píše někdo jako Petr Zelenka...jak by trefně řekli Poláci...anebo spíš Robert Sedláček ...jak bych nejspíš řekl já...kdybych to byl skutečně já...ale on to spíš říká Emil Havlát uvnitř mě...neboť platí ,,Kolik rolí hraješ, tolikrát jsi člověkem..."...a já tu na čsfd hraju roli komentátora...což je taky pěkná komedie... :-) (21.07.2012)

Jamáci, damáci, famáci, poláci...všechno to jsou čuráci! Ironie, nadsázka, humor, mystifikace, sebereflexe...pořádně hutný koktejl nápadů v jednom experimentu s hereckým ansámblem Komediografu. O kterém českém filmu lze říct, že má v sobě tvůrčí a stylistické postupy Charlieho Kaufmana, Petra Zelenky a Davida Lynche? Od Karamazových nejinteligetnější domácí počin. [Přesná stopáž: 109 min] (23.02.2013)

S těmi čtyřmi musela být za jejich bezstarostných let studií na JAMU úděsná, ale fuckt úděsná legrace a věřím, že se tehdá ti čtyři tomu všemu šíleně nasmáli, až se za svá bezstarostná břicha popadali a hurónsky se plácali do svých absurdních kolen, ale jinak nikdo. Smiřte se s tím, že ve Sklepě nikdy nebudete, hoši. Být tehdejším děkanem JAMU, mlátím teď hlavou o stůl, co že to ta alma mater produkuje za čuráky. A tak si reklama na zbytky jídla mezi zuby, zkrachovalý, fešácký neherec z debilního sitcomu Planety opic, katalogový, kůl sociopat a nějaký naprotektorovaný nýmand z Brna střihli pásmo kokotích etud, při jejichž sledování se mi sama od sebe smíchy vymačkala zubní pasta, vychechtali se mi baterky v ovladači, na gauči řehtal pes, i když normálně štěká a já jen s kameným výrazem ruského, optimistického komsomolce pokýval znechuceně hlavou a suše pronesl: "Dada." Jo, a Polášku, příště zkus šprcky. Na takové to domácí píchání. Budeš hvězda! (18.04.2013)

Shlédl jsem v archivu kina Aero www.aerovod.cz V domácí branži se říká, že existují filmy dobré, špatné a z Brna. V Polsku má zase výraz "český film" týž význam jako u nás "španělská vesnice": něco, v čem se ztrácíte. A z propojení obou průpovídek lze složit přibližnou představu, jak vypadá premiérový Polski film. Těžko se popisuje, ještě hůř posuzuje. Liší se. Spíše než film připomíná televizní sérii Partička; nakažlivou energií, kdy se herci baví leckdy víc než divák, i střídáním vskutku geniálních žertů s vatou. Ostatně i Polski film stvořila herecká partička a jeho žánr nazvala reality film, což značí něco mezi kabaretem, hraným dokumentem a mystifikací zároveň. Aktéři se představí ve stylu Dobrý den, jmenuji se Tomáš Matonoha, jsem herec, má žena je taky herečka.V něčem přiznají barvu, něco nadsadí, něco si vymyslí úplně. Načež se pustí do společného projektu, ve kterém se potká trocha recese, trocha besídky, trochu zpovědi, hodně legrace a hodně nesmyslu. To vše ve tvaru plném zcizujících vstupů, jenž se rozpadá jako hokejový zápas na třetiny. Úvodní "rádoby" dokument se rozjíždí pomaleji, než přijdou vtipné, ač do zahraničí hůře přenosné motivy televizní soutěže AZ kvíz či nepoužitelné navigace, již namluvil "šumlující" Pavel Liška.Ani výrok "To bude film jako Brno" asi kina na západ od Aše nezboří, zato lesk karlovarského festivalu vytěžili tvůrci do mrtě od médií po módní přehlídku s Johnem Malkovichem. Do stylizace videodeníku se vejdou i rodinné kapitoly o rozvodu a bulváru či kouzelná domácí modlitba "u Polášků". Místy je smích na hraně vulgárního trapasu, místy vůbec na hraně, při předstírání smrtelné nemoci, ale pokaždé se dostaví. Polski film připomíná nastavovaný sraz spolužáků po letech, kdy se ne a nechce jít spát. Hra na provinční ztracence dobývající velký svět zabírá vždy spolehlivě, ale sama nestačí. Tady dostane vzpruhu ve druhé, nejlepší, třetině, kdy se děj přesune do Polska. Jiskří to mezi českou a polskou kráskou i mezi oběma kulturami, výtečně účinkuje motiv filmu ve filmu, pobaví odkazy na polskou oblibu děl Petra Zelenky či umělý smích vypůjčený ze sitkomu a vrcholné kouzlo nekorektního humoru zařídí urážka víry. Na hodinku by to byla příjemná zábava. Jenže rozsah tvůrci přepálili a zjevně nevěděli, kdy a čím skončit. Jinak se nedá vysvětlit přilepená závěrečná třetina, která legraci potápí rychleji než Titanic, umolousaná absurdita pro absurditu. Polski film zkrátka posbíral silné detaily do slabého celku. Ale za to, že párkrát opravdu od srdce rozesměje, má ode mě hvězdu navíc. (28.05.2020)

Věčný svit neposkvrněné české mysli. Film s přesahem a příjemný experiment, v kterém si tvůrci tak dlouho hráli s fakty a fikcí až se ucho utrhlo a vznikl z toho neskutečně zábavný guláš. Polski filmu se nedá upřít hravost a nečekaná zábavnost, která na konci sklouzne do hororových vod až to celé překvapivě vypadá jako by za kamerou stál Michel Gondry. (05.07.2012)