Víkend

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Před deseti lety, když jsem Weekend viděl poprvý, jsem mu dal pět hvězdiček. Teď jsem se na něj podíval znovu - a pořád je to výborný, jsem překvapenej a potěšenej, že obstojí. Ta realističnost, syrovost, jakoby všednodenní příběh, plus jak zejména Tom Cullen hraje, to člověka nemůže nechat chladným. (05.04.2021)

Typická romanca. Je jedno, či ide o mužov, ženy, muža a ženu a čo ja viem čo... V podstate sa tam nič originálne nestalo. Mám rada minimalistické filmy, lebo dávajú viac priestoru a času venovať sa detailu. Štýlom réžie mi to pripomínalo Oslo, 31. august - mapovanie situácie na hranici dokumentu. Bolo to výborne zahrané, keby tam bola nejaká väčšia zápletka, dala by som aj päť. Ale dej bol asi taký, že keby som dala susedom kameru do obývačky, pobavila by som sa viac. (09.08.2020)

Realistický a velmi otevřeným způsobem zpracovaný příběh setkání na jednu noc, které se trochu protáhlo přes víkend. Úžasný Tom Cullen a Chris New. Mezi nimi to funguje parádně a není v tomto směru asi nic lepšího, než když se v gay filmech herečtí představitelé nebojí dát do toho všechno a "odhalit" se před kamerou, jako by tam žádná nebyla. Ta přirozenost a uvolněnost jde totiž hned poznat, a pokud to takto funguje, začíná pracovat ten nejsilnější prvek. Chemie. K tomu tu máme ještě úžasný scénář, který se nevyhýbá otevřeným diskuzím o sexu a vztazích. Žádná cukrlátka, ani patos. Jenom realita. V závěru filmu při scéně na nádraží jsem se neubránila slzám, a když spustil John Grant nádhernou skladbu Marz, mé slzy se protáhly i do závěrečných titulků. Víkend přináší jeden z nejsilnějších a nejotevřeněji natočených gay filmů posledních let. (06.07.2015)

Pěkné, autenticky zahrané a hodně konverzační. Ve Víkendu se střetávají v názorech dva různé pohledy na svět, ale nelze se k některému z nich přiklonit. Oba hlavní hrdinové mají svou vlastní pravdu, životní směr a cíl, čímž se nabízí otázka, jestli spolu i přes četné odlišnosti mohou být. Dynamický, ale krátký vztah dvou náhodně se potkavších lidí, kteří mají na to, aby se lépe poznali a prožili krásné chvíle pouze jeden víkend. Zkrátka velmi dobře natočený a do jisté míry i hodně komorní snímek, který vyniká univerzálním tématem a hereckými výkony obou hlavních herců. (14.04.2013)