Víkend

Civilní, citlivé a realistické drama s příchutí lehounké romantiky přistupující k tématu s lehkostí, která se jen tak nevidí. Závěrečné rozuzlení sofistikovaným způsobem boří veškeré hranice mezi realističností a filmem jako takovým a na místo toho tvoří vlastní pravidla na která pokud nepřistoupíte, budete nevěřícně vrtět hlavou. Obrovské festivalové překvapení. (22.09.2012)

Převážně konverzační záležitost, která nahlíží na gaye trochu jinak - tedy jako na dva normální milující lidi, kteří se cítí nepochopení okolím. Na nějaké úchyláky nebo homosexuální "stereotypy" zapomeňte. Je to inteligentní, je to příjemně romantické a přestože dost upovídané, divák se nenudí (pozn.divák, který není homofób!!). Neznámé tváře byly pro film jedině přínosem, přestože hlavní hrdina mi do oka úplně nepadl. Na jedno podívání dobré. (04.02.2013)

Je to nenásilné, nekonfliktní, bez hloupého patosu nebo do extrému dotažených citových výlevů, ale stejně mě to nevzalo. Mám dojem, že právě homosexuální vztah je téma, které téhle indii trochu škodí. Film vypráví o vztahu dvou lidí, přičemž nezáleží na jejich pohlaví. Univerzálnost tématu je skvělá, všudypřítomný závan odlišnosti mileneckého páru od zbytku světa se mi ale nelíbí. Heterosexuálové se zde, snad s výjimkou Jamieho, chovají jako skupina nechápavých homofobů, z čehož homosexuálové chtě nechtě vycházejí jako citliví altruisté, což je poněkud roztomilý mýtus. Glen prohlásil, že homosexuálové možná víc tančí, ale jinak dovedou být úplně stejná hovada jako ostatní. Takto nadtematický film by se toho měl více držet. 65% PS: Při pohledu na některé zdejší komentáře mě ale zamrzelo, že i takto jemný film dostává dementní, oplzlé nálepky - není potom těžké při tvorbě queer díla sklouznout ke šťouchancům do heteráčů. Vzpamatujte se, prokrista. (25.01.2013)

Víkend vás jednoznačně vtáhne - detaily tváří, herectvím (Chris New prohlásil, že Andrew Haigh ho nechal scény hrát zcela podle sebe - žádné "teď se rozbreč" nebo "tohle musíš zaječet") a jednoznačně špičkovým scénářem. Konečně se v jednom jediném filmu koncentruje všechno queer ve správém poměru - queer čtení, sex, strach z vlastní orientace, střet homosexuálního a heterosexuálního světa, "divno" a snaha překonat to "něco", co může být pro každého něčím jiným. V zásadě jeden dlouhý, nekončící, emocemi nabitý dialog dvou hlavních postav se snaží v 96 minutách udělat průřez vnímáním gayů (gay vs. gay, vs. společnost...) a opět otevřít lidem oči. Je to zatraceně dobrý dialog, ale vždycky se najdou lidi/diváci, kteří nepřenesou přes srdce jinou škatulku než "heterák". A přitom z "heteráka" by taky mohla být hezká nadávka... a že jsou ve Víkendu až příliš explicitní sexuální scény? Ve kterém hollywoodském škváru nejsou? Je jedině dobře, že se tomu Víkend nevyhýbal, protože je potřeba říct "tohle není divné", tohle je "normální". A co je "normální"? "Normální je všechno, co za normální uzná společnost". Co uznáváme my? (06.07.2011)

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)