Přežijí jen milenci

Tak nevím, jestli si z toho upírského trendu dělá Jarmusch srandu, nebo chtěl taky prostě přihřát svou polívčičku, nicméně z toho vylezl uzívaný film. Uzívaný film plný poměrně nezáživných dialogů a nikam směřujícího příběhu. Pokud bychom to viděli tak, že i upíři vědí, že to celé tady jde do hajzlu, a dožívají to pomalu k Soudnému dni, je to kultovní vizionářský snímek. Ve finále tedy asi záleží na tom, jak to komu sedne do nálady. Mně to sedlo tak na těch 60% (22.08.2015)

Dámy a pánové, máme tu další kus smetí. Příběh sám o sobě je hloupost (nemluvě o dosti nudné hlouposti) a postavy jednají a mluví tak nereálně, že přemýšlíte, zda nemají poškozený mozek. Film se snaží evokovat emoce nikoli prostřednictvím příběhu, ale díky vizuální a sluchové stimulaci vašich smyslů. Komu to ale stačí?? Sorry lidi, nejsem emo a tenhle film byl demo. (23.02.2014)

Pár vtipných momentů film nezachrání. Jarmusch už další šanci nejspíš nedostane. (22.03.2014)

Překrásno (Tom, Tilda, John, mizanscéna/svícení/barvy, pohyb kamery/rámování záběrů, "atmoška"). Škoda, že neni film doprovázen jen hudebně, ale musej se poslouchat i ty dialogy, který jsou identický všem Jarmuschovejm filmům. Btw, nezapomněl někdo zkontrolovat střihače? Scénka s týpkem v brejličkách na koncertě je tam nějak omylem ne. (24.03.2014)

Fasáda postindustriálního a postmotownského Detroitu, naplněná občas úsměvnou, ale spíše chaotickou než soudržnou (kvantovou než "propletenou") směskou popkulturních odkazů převážně od doby alžbětinské po nástup digitální éry, které rozšiřují dosavadní výtvarnou a zvukovou upírskou paletu a přinášejí většinu zábavy i příslibů. Snaha o výtvarné pojetí, poměrně přesvědčivý temný zvukový styl bez větších výstřelků, mírně rozkolísané herectví s hezkým ale občas nedůsledným vizuálním cítěním, příjemné vyburcování z pomalosti příchodem Wasikowské a dalšími hereckými miniaturkami. Důvod pro znovushlédnutí se asi bude hledat těžko, pokud divák není retrokytarový fanoušek. Někde kolem 3* oběma směry (25.03.2014)

70% (28.06.2014)

7/10 (23.11.2014)

Na filmy Jima Jarmusche mam naladu zhruba tak jednou za rok. A pokazde se vyplati si na ten spravny den/okamzik i konstelaci hvezd trpelive pockat. I tentokrat se vyplatilo. Kombinace charismaticke a herecky precizni ustredni dvojice, dobre zvolene hudby, pocitove opojne atmosfery, par sympatickych vtipku a v neposledni rade strasidelne opusteneho Detroitu me uhranula. (14.05.2015)

K čertu s Patizónem - TOHLE je sexy upír! Tilda je tak odporná, až je fascinující. Hudba úchvatná, atmosféra hustá jako čerstvá dávka Rh negativní, prostě pecka. (27.05.2015)

Když zavládne noc, sklenička lidského nektaru přijde vhod, pro život. Ta chvíle pro náš existenciální šarm, tichý, romantický a citelně melancholický. Nesmrtelná atmosféra dvou srdcí, levitujících vyšších bytostí, očarovaných poeticky bohémskou náloží. Vy všichni jste zváni, kterým lahodí poněkud výstřední potomci Drákulovi. V ryze svéhlavém soukromí psychedelického představení, esteticky intelektuálském, cukruje čistá rasa s averzí na slunce, v cizích, zkažených časech. Zbývá tradiční jistota, vycenit zuby, zakousnout se do týla. Až za hrob miluje Adam, miluje Eva...Ruku v ruce jdou, v blaženém edenu planou. Šumí vylidněná města, otevřená truhla dekadentních manýr, šumí širé nebe nekonečna. Skladný taj opojné opery přisuzovaný zvučně hýřivé nostalgii tmy a světla upíří love story. (31.08.2016)

Jako jde poznat rukopis Jarmusche, u kterýho je většinou tempo pomalejší, ale nebývá, jako v tomto případě, zoufale nudný. Kreténskej gothic upír, jeho hudební instrumenty, shánění dávek ve špitále, příjezd debilní upíří sestry - švagrový, opět kecy v kleci při čumění do blba v autě, nebo v obýváku na sedačce s nevýraznou Tildou Swinton, denní chrápání v posteli - zrovna tyhle aktivity zabírají nemalou část filmu - cestování sem a tam, zbytečná postava Johna Hurta a nakonec vyústění filmu ve stylu power nouzovýho módu "good old times". Holt Jarmush už má svý nejlepší časy za sebou. (28.09.2016)

Nic pozoruhodného. I když je mi líto, že to píšu o jarmušovině. Nebavilo mě to. Je z toho cítit dech jakoby nezávislého snímku, ale dech smrděl spíš po nudě. Najdeme zde hromadu zmínek a odkazů na různé historické postavy, umělce, události, ale neříkají mi nic. Teda nic, co by mě bralo. Hudebně si Jarmusch na svejch filmech zakládá, ale kromě Charlieho Featherse mě nic nenadchlo. Takhle upířina (což jsem nečekal) je prostě vyvrhnuté střevo bez pořádné pointy. A že tam hrají Hiddleston/Swinton tomu nepomohlo. (01.10.2019)

Uzasnej film, a Tom a Tilda působí fakt přirozeně jako par, jak si ona odkládá hlavu na jeho rameno a tak. Moc hezky se na to koukalo. (14.09.2020)

Ta atmosféra.. dokonalá! Výborné hlavní duo postav, kde hudba hrála třetí hlavní roli a stejně výborně. (18.03.2014)

Ne že se tady vy experti budete přetvařovat a dávat vysoká hodnocení! Tak tu máme další nesmysl od autora, jež je znám především pro své extrémně nudné scénáře k extrémně nudným filmům, jenž ovšem dokáží zdejší kritici vždy ocenit. Sic jsem zatrpklý vůči sáze s Bellou a Edwardem, ale raději bych si přehrál jakýkoliv díl z této kinematografické pohromy, než abych musel vidět tu ledovou královnu z Narnie, jež neustále okázale mává svých ajfounem a drbe nevlastního bratra Thora po zátylku. Nebýt tam Mia, tak celý film přemýšlím nad postelí a tabulkou čekulády! 35% (25.03.2014)

Utápíme se v litanii a tak trochu vzrušení přinese staro-mladá upírka Evy. Ta teda umí natropit paseku, opravdu děvče na facku. Ten děj je nudný až vás skoro uspává, ale zajímavě udělaná atmoška vás jakýmsi záhadným způsobem udrží u obrazovky a bude vás zajímat co se tam stane, když je to vlastně o ničem..., ono se tam něco stane :-) (28.05.2014)

Jarmuschem nepolíbený, Tildou a provokativně uměleckým převedením krvesajů naprosto okouzlený. (15.09.2014)

Absolutně nevýrazný film bez špetky šmrncu. Jako horor to snad ani nemohli myslet vážně. Film se táhne jako týden jetá žvýkačka a celou dobu nevěřícně hledíme na tu bandu přeživších upírů, co si chodí pro krev do nemocnice a vypadají u toho spíš jak feťáci, co si jdou pro dávku. Při tom pozorujeme jejich nuzné a nudné životy, které opravdu za nic nestojí a nedivím se, že jeden z nich si chtěl sám prohnat srdcem kulku už na začátku filmu. Celkově si nejsem jistá, co bych měla hodnotit kladně, kalamita to ale úplně nebyla tak ta * je tak akorát. Viděno v rámci !!! Horor Challenge Tour !!! 2016 /leden - únor (28.02.2016)

Příběhový minimalismus a lenivé tempo života namazaného na sakra velký krajíc, kytarový fetišismus a jiné projevy pošetilé, ale nutné snahy naplnit si existenci krásou a smyslem, současnost (hudba, společnost, připonakýčlá poezie nejnovějších poznatků astronomie i kvantové fyziky) jako organické pokračování minulosti a jeden z mnoha úseků cesty, jehož význam se s širší perspektivou scvrkává do patřičnějších mezí, vylidněný Detroit jako symbol zvětrávání epoch, slupka oduševnělé morálky / pěstěného estétství versus pud sebezáchovy / přízemní úskalí dlouhých romancí a jiné laskavě cynické humory, hypnotická hra světel a táhlých zvuků, nakažlivý styl a lehkost, které by jeden mohl klidně považovat i za vyčpělou midcultovou posičku a povrchnost, kdyby mu u toho ty dvě hodiny nebylo tak zatraceně dobře. (23.02.2018)

Nejsem skalní fanoušek Jima Jarmusche - viděl jsem od něj zatím dva filmy a ačkoli se mi oba docela líbily, nic světoborného jsem v nich nenašel. Only Lovers Left Alive mě ale dostalo na sto procent. Největší podíl na tom má krom ústřední dvojice atmosféra tak hutná, až člověku nevadí, že se tam skoro nic neděje. (24.02.2014)