Ztracená brána

Dobře, budu vypadat jako blázen, že si dávám Stracha pozpátku a rozhodl jsem se dík zmatené České televizi sledovat Ztracenku, aniž bych znal alespoň děj Ďáblovy lsti, na niž tato minisérie navazuje.. Ale.. Nevadí, protože já začínám být blázen, přinejmenším blázen do Strachových přesahových kriminálek, takže jakýpak copak..;) Co napoví první epizoda ?? Že můj oblíbený režisér natočil českou Šifru mistra Leonarda, která dík sympaticky vysoké porci nadhledu strčí i v televizním kabátku tu hollywoodskou šmíru do kapsy i s prstem v nose, že Ivan Trojan chodí ke stejnému kadeřníkovi jako Tom Hanks, navíc oba nemají příliš co hrát, a že Jiří Strach divákovi nabídl další řemeslně naprosto lahůdkový projekt - Šec snad s tou kamerou i spává !! ;) - jehož o potlesk vstoje nepřipraví ani typicky porevoluční nedokonalý scénář.. A když režisér znovu dokázal i ty sebemenší role vyztužit výbornými herci, k nímž lze těžko hledat výhrady, lze Ztracenou bránu klidně vyvézt za hranice, což o většině jiných tuzemských záležitostí lze říct jen stěží.. Myslím, že ani se Ztracenou branou se Jirka neztratí, a tak jsem zvlášť po tom strachovsky tradičně luxusním cliffhangeru skutečně zvědav na zbylé dvě epizodky a to tak, že hodně.. Konečné resumé ?? Nesmírně dobré !! Tady skutečně ty koncesionářské poplatky v kanále neskončily, byť děj naznačuje opak..;) (30.11.2015)

Pana režiséra Stracha musím jednoznačně pochválit. Líbila se mi už předchozí Ďáblova lest a tohle bylo snad ještě lepší. Aňa Geislerová s Jiřím Dvořákem coby poněkud netypická dvojice kriminalistů tentokrát při pátrání po vrahovi zabrousí mezi svobodné zednáře a neznalý divák jednak malinko nahlédne do této tajemné organizace a jednak se poučí i z historie (Voynichův rukopis). Fikce s realitou je smíchaná tak dokonale, že laik jako já nepozná, kdy nás tvůrci krmí skutečnými fakty a kdy už jde o fantazii. K tomu kapka nadpřirozena a máme tu výbornou detektivku, navíc se skvělým hereckým obsazením (a to i ve vedlejších rolích). Čili České televizi zase jednou tleskám a doufám, že to nebude na dlouho naposledy. (25.09.2012)

Jiří Strach začíná být pomalu matador veřejnoprávní televizní zábavy a to na první pohled vypadá na nějakých -náct, takové to hůdě, které si ještě rádo hraje. Přistoupí-li ale divák na pravidla té jeho hry, stráví u televizní obrazovky příjemný nedělní večer, večer plný u nás v republice ještě neokoukaných kamerových filtrů, charismatických tváří a prvoplánového mystéria. Velmi sympatická mysteriózní detektivka, o to víc, že v české kinematografii nemá téměř tradici a pan režisér neměl strach projít po dosud neprošlapaných pěšinkách... (23.09.2012)

Drahý Jirko, Ty kluku ušatá, čteš li tu někdy tyhle zvratky, rozhodně neklesej na uchu! Povím Ti jedno, tak našpicuj uši: "Vyser se na ně, na mentály!". Polovina z nich jsou kudlanky a ta druhá svou orientaci jen předstírá. Já měl konečně po dlouhé době pocit, že své veřejnoprávní poplatky nesplachuju do hajzlu. Skvělé dialogy, vynikající herci, bravurně zrežírováno! Doufám, že Ti brzy přestanou jen házet drobky z Mathého nebo Dvořákova, či jak se ten politicky korektní panák po posledních škatulích teď vlastně jmenuje, stolu, pustí Tě z řetězu a staneš se kingem Barandowoodu. Opravdu plesám, Jirko, plesám!!! Tak hlavně neměj Strach roztáhnout boltce a rychle vyletět z hnízda maloprodukce. Hřebejk už řehtá z posledního a je načase, aby jej někdo s ostrýma ušima konečně nahradil. V dokonalé úctě verbal. (23.10.2012)

Po deseti letech a mnoha reprízách mohu se vší rozhodností napsat, že Ztracená brána je Jirkovo nejlepší populární, nebo chcete-li zábavné dílo (nepočítaje v to pohádky). Potencionální divák je obeznámen už od Ďáblovi lsti, jenomže zde je toho víc nebo je to lepší. Duo Geislerová a Dvořák jsou svými slovními výměnami připomínkou legendárních amerických screwballových komedií, doplňuje je střídmý Ivan Trojan a plejáda spolehlivých hvězd i v malých rolích (Preiss mladší). Tématu odpovídající vizuál je už u Jirky samozřejmostí, Miloš Bok kongeniálně rozvedl svá atmosférická hudební témata a hlavně se zde vzhledem k žánru dočkáme nejzajímavějšího spojení s duchovnem. Tak mě napadá, že je v Bráně ještě o pár věcí míň, než ve Lsti a to míň efektů v závěru a míň Vašíčka, což je vše ku prospěchu věci. Chrám je totiž vždycky uprostřed všeho. (07.02.2022)