Knoflíková válka

Už dlouho jsem neviděl adaptaci, která by byla po všech stránkách mimo. Barratier zvolil zcela nesmyslně pastelovou a hyper-kýčovitou formu, která z klukovské hry činí jakési povznesené infantilně válečnické drama - tím ale bere příběhu veškerou poezii, rozvernost a úsměvné napětí mezi malými činy a jejich "velkými" ozvuky v klukovském kolektivu. Pergaudova kniha obsahuje esenci dětského škorpení ve vší nezávaznosti, a přitom se nijak nevyhýbá zodpovědnosti - ta zastihne oba hlavní aktéry ve skvělém a ne zrovna "sluníčkovém" závěru. Jenže Barratier knihu rozoral, části příběhu i postavy ležérně rozesel po celé stopáži (takže nedávají příliš velký smysl) a pospojoval je nezáživnou ideologií: už tu nejde jen o hru, ale přemítá se tu o hrdinství, odboji, republice, rase... a Knoflíková válka je bohužel tím nejnudnějším učitelem a rétorem - zřejmě i vinou dabingu, který křečovité dialogy ještě posouvá k teatrální deklamaci. Nevím, proč prostý příběh o klukovinách, které přerůstají z půtek ve skutečný konflikt, je třeba nadívat ušlechtilými motivy židovství, vzdoru a ušlých lásek. Obzvlášť v téhle tezovité a neživotné podobě. Nucená "poučnost" filmu by byla snesitelná, kdyby byla vykoupena alespoň dobře odvyprávěným příběhem, silnými postavami a kvalitním řemeslem. Jenže Knoflíková válka je prostě a jednoduše hnusný kýč, který není schopný sdělit ani desetinu emocí a poselství předlohy - zarážející je fakt, jak původní výsměšný tón ke světu dospělých obrací film k té nejpovrchnější patriotické agitce o francouzském odboji (ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle má asi stejnou výpovědní hodnotu jako Haló, haló). Skvělý film Yvese Roberta z roku 1962 zůstává neohrožený svým civilním tónem, vtipem a klukovským nadšením - všechny ty "pseudodospělácké" kompozice a otřesně vlezlá hudba nové verze vyznívají jako hodně mizerný vychovatelský vtip. Pochcat a uřezat všechny knoflíky: zneuctěné modly dětství neodpouštím! (11.04.2012)

I když toto filmové zpracování Knoflíkové války má s původním filmem z roku 1962 společný víceméně jen název, musím uznat, že film měl něco do sebe. Nechápu, proč autoři filmu přenesli děj do druhé světové války, a tím pádem do děje zapletli židovskou otázku, ale budiž. Ovšem, že si dovolili vynechat hlášku „kdyby sem to byl věděl, tak by sem sem nechodil“, je neodpustitelné. Vsadím se, že ji postrádali všichni, kteří znají zatím nepřekonanou verzi z roku 1962. Udivila mne i prudernost autorů, kteří nechali kluky válčit pro jistotu ve spodním prádle. Bohužel filmu nepřidal ani český dabing dětských rolí; tedy s výjimkou toho nejmenšího. (10.12.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $41,866 ║Tržby Celosvetovo $15,075,000▐ už je troška zbytočné točiť stále to isté, čo už predtým bolo dosť dobré ale našťastie v poslednej tretine filmu sa to celkom pekne vyfarbí v takú drámičku, ktorá popravila chuť, ináč vizuál a obsadenie slušné /55%/ (04.11.2012)

Tak neviem, či film mal byť pre deti alebo pre dospelých. Niektoré znaky, ako veselosť, jednoduchosť hovorili za prvú možnosť a iné, ako náznaky vážnych vojnových otázok, za druhú. Krátke trvanie neumožnilo poriadne sústredenie na žiadnu oblasť a chýba aj atmosféra prvej, staršej verzie príbehu. Tá mi síce tiež neučarovala, ale tu ide už úplne o jednoduchý rodinný film s vystrájajúcimi deťmi. (18.05.2015)

Více v kultovské recenzi, tady jen krátce. Vzácná výjimka, kdy skoro remake (alespoň kostry námětu) dodal původnímu projektu nové kvality, vychutnáte si tak báječnou kameru a naprosto jedinečný hudební motiv, kterému marně vzpomínám nějaké připodobnění. Film rozhodně dělaný pro plátno nebo co největší úhlopříčky, s šestikanálovým zvukem. Laetitia Casta je pastvou pro oči každého muže, nádherná ve svém zadumání a strachu. A jak pravil kolega Kryšpín - dětští herci jsou opravdu skvělí, casting se hodně povedl! Přemýšlím, jestli Petit Gibus (Clément Godefro) není snad ještě lepší než v původním zpracování Martin Lartigue. No, asi jo. (12.03.2012)