Fantôme avec chauffeur
Režie:
Gérard OuryScénář:
Francis VeberKamera:
Robert FraisseHudba:
Wojciech KilarHrají:
Philippe Noiret, Gérard Jugnot, Jean-Luc Bideau, Sophie Desmarets, Aurelia Nolin, Charlotte Kady, Daniel Russo, Béatrice Agenin, Marie-Christine Adam (více)Obsahy(1)
Georges (Gérard Jugnot) pracuje už celá léta jako řidič Philippa Brunneau - Tessiera (Philippe Noiret), nepříjemného finančního magnáta. Když jednoho dne vyhraje v loterii milion, řekne šéfovi od plic, co si o něm ve skutečnosti myslí, podá výpověď a těší se, jak si s manželkou užije nabytého bohatství. Jenže Brunneau - Tessier má mnohem víc nepřátel - při atentátu na něj to omylem schytá i Georges. Na místě zemře, ale se světem se překvapivě neloučí - zůstává zde jako duch a totéž potká i jeho zaměstnavatele. Oba rozkmotření pánové se tedy znovu dávají dohromady a konsternovaně zjišťují, že ani jeden z nich nikomu nechybí... (Oskar)
(více)Recenze (30)
Film má samozřejmě vážnější podtext - vztah vnuka a dědečka. Nicméně vtipnost převládá a na francouzský snímek má velmi neodolatelné triky! ()
Nečekané spojení scénáristy Francise Vebera a režiséra Gérarda Ouryho může budit pochybnosti (trochu jako kdyby Zdeněk Svěrák napsal scénář pro Václava Vorlíčka). Ale nejsou na místě - nejedná se o splácaninu dvou odlišných poetik; vzásadě se dá říct, že zvítězil Veber, s tím rozdílem, že Oury mírně potlačil jeho tendenci moralizovat. Takže motiv odcizeného syna tady není tak lacině vlezlý jako třeba v Otci a otci nebo v Kondomedii. Je to především nápaditá a vtipná duchařská komedie pro dva skvělé herce, kteří už v té době DLOOOOUHO nenarazili na pořádnou roli. Takže sláva. 80 % ()
Přijemně vtipná a inteligentní komedie, to je asi nejvýstižnější označení tohoto francouzského filmu. Někomu se může zdát námět neoriginální, vždyť filmů, kdy někdo umře a jeho duch zůstane na Zemi už jsme mohli vidět docela dost. Ale tahle komedie nepostrádá nadhled, vtip a zároveň trochu vážnější podtext v podobě vztahu otce a syna. Celá komedie je podepřena vynikajícími hereckými výkony pánů Noireta a Jugnota, kteří svým rolím duchů dodávají šťávu. Tohle je z mého pohledu nadprůměrná komedie a perfektně jsem se u ní odreagoval. Takže je to za čtyři hvězdičky. ()
Pěkný příběh z rukou Mistrů francouzské komedie. ()
Kdyby tak každé moje rande mělo stejně příjemnou atmosféru, jakou oplývá takhle klasická francouzská komedie... To by se pak ke mně domů chodilo mnohem častěji. Jen mě krapet mrzí, že se víc nepracovalo s výherním tiketem. Prim tu hrálo Philippovo vejce, asi jako připomínka toho, že i mezi duchy se ctí jasně daná hierarchie. No a ještě jedna glosa; Kdybych se duchem stal já, film by skončil v převlékacích kabinkách... ()
Moc příjemný francouzský Duch založený na šarmu dvou hlavních představitelů. A podotýkám, že obsahuje jednu z nejvtipnějších automobilových honiček všech dob. ()
Černohumorně fantastická komedie o tom, jak může býti mrtvým vlastně zábavné... nebo naopak ještě potížnější? To už posuďte sami! :o) Dva slavní tvůrci francouzských komedií dvou různých generaci, Gérard Oury a Francis Veber, se nečekaně spojili, aby si ještě od třetího, a sice Claude Zidiho, vypůjčili do hlavních rolí Phillipa Noireta (Prohnilí) a Gérarda Jugnota (Mistři gagu) a vytvořili tak v 90. letech příjemnou komedii v duchu starých tradic. Taky jste se občas ptali sami sebe, jak by asi vypadal film s využitím nějaké zápletky jakoby vystřižené z komedie pro pamětníky, kdyby se odehrával ale v současnosti? Jo, tak tady zrovna takový kousek máte, byť už 24 let "starý", přesto trefně vystihující ve vedlejších linkách právě tuhle moderní dobu (virtuální svět počítačových her, na nichž frčí synek hlavního hrdiny). Když jsem si u vybraných "fantasy" scén okamžitě vzpomněl na Muže, který prochází zdí z roku 1951, odkryl se mi záhy další posun a sice mnohem vyspělejší triky, s nimiž si tvůrci tentokrát pohráli tak, že působí vtipně i záměrně (viz. třeba dlouhé zjevování Georgea v autě). Otázkou zůstává, nakolik tu přetechnizovanou moderní současnost lze skloubit s atmosférou těch starých, příjemně naivních veseloher. Byť již v roce 1996 bylo to původní kouzlo zčásti pryč, díky pěkně vypointovanému scénáři s vtipnými dialogy (minimálně v českém dabingu se tedy skutečně perlilo!) a skvělé dvojce Noiret–Jugnot z toho vznikla opravdu povedená jednohubka, jakoby na jedno upršané poledne v pátek po práci stvořená. Vhodně krátší stopáž rychle uteče a originální nápad s lavičkama v závěru mi asi ještě dlouho zůstane v paměti. Překvapuje mě pouze, jak je to vlastně neznámé a zapadlé. 80% ()
Tak konečně jsem se dostal k tomuhle unikátnímu spojení dvou geniálních mozků francouzský komedie. A zklamán rozhodně nejsem. Sice nejde o žádnou řachandu, ovšem o to preciznější a naléhavější se mi jevil bejt onen typicky veberovskej káravej (pod)tón snímku. Triky předpotopní, ale roztomilý... a autohonička se vážně povedla. ()
50 % ()
Oddechová duchařská komedie, milá a vtipná, se spoustou skvělých tvůrčích nápadů, aneb co se o sobě a svých blízkých dozvíte po své smrti.. Lavičky na konci stojí za zmínku, působivé.. ()
Komedie, která sice na některých místech drhne, ale je francouzsky příjemná. Noiret je tradičně skvostný a Jugnot si svou roli proutníka užívá. Spojení Vebera a Ouryho se sice může jevit nečekaně, ale je to s podivem, že se nedali dohromady už dříve. Vždyť oba točili podobné náměty (mísili komedii s akcí, oba často používali námět jedince, který se nenadále zaplete se zločinci či špiony), obsazovali či psali pro stejné herce (Belmondo, Pierre Richard nebo právě Jugnot), pro oba psal hudbu většinou Vladimir Cosma. Kdyby se jim podařilo v sedmdesátých letech natočit buddymovie ve složení Belmondo a Richard byla by to lahůdka. ()
Docela příjemně se na to koukalo, chemie mezi Philipem Noiretem a Gérardem Jugnotem taky ucházející, ale od komedie podle Francise Webbera jsem přeci jen očekávala trochu jiskřivější a vtipnější dialogy. Přesto hodnotím vcelku pozitivně, už jen za tu úsměvnou nadpřirozenou cestu na závěr. 70%. ()
Řidič finančního magnáta Georges je zastřelen a jeho nadřízený velmi brzy na to zase zavražden svým rivalem. Když hned v úvodu komediálního filmu zemřou dvě hlavní postavy, zpočátku to působí trochu zvláštně. Jenomže jejich duchové na této zemi zústavají, dávají se dohromady a stávají se pozorovateli toho, co se na světe nádale děje. A musí si také spravit to, co na světě za svého života zanedbali, hlavně podnikatel vztah se svým synem. Spojení Francise Vebera a Gerarda Ouryho není překvapější než to, že v pozdější fázi kariéry zkusili tento skoro až pohádkový rodinný příběh s duchařským fantasy motivem. Ale ono to docela vyšlo. Líbil se mi motiv toho, že se spolu dokážou nadřízený a podřízený v posmrtném stavu spojit a zjistit si o sobě navzájem, že každý z nich má své slabé i silné stránky a jsou na tom vlastně oba stejně. Mezi Phillipem Noiretem a Gerardem Jugnotem to dobře funguje a vyměňují si mezi sebou celkem pěkné dialogy. Vyprávění filmu se ale občas zpomaluje a nepřináší tolik zajímavého, naštěstí to docela vynahradí pěkné napínavé finále se spojením otce a syna, následného rozloučení a vzlétnutí na lavičce. Toto finále mě málem dojalo a bylo moc pěkně laskávě. Milá oddychovka, kde si tvůrcí duo zkusilo zase trochu něco jiného než na co jsme zvyklí. Film mi určitě celkem zpříjemnil odpoledne. Nejde vůbec o nic mimořádného, ale hezký obyčejný kousek. ()
Tajne verim, ze potom taky potkam pana s lavickou - nahoru:-) ()
Příjemná komedie o smrti. Lze to vůbec napsat ? V tomto případě ano. ()
Siesty ne-zmysel. ()
Nenápadná oddechovka. I takové jsou potřeba. Všichni hrají tak dobře, jak jen jim scénář dovolí. Očekával bych od Vebera asi ještě větší propracovanost scénáře, možnosti tu byly. Ale co, pro zasmání a odpočinek to bylo. 70% ()
Svižná francouzská duchařská komedie se skvělými pány Noiretem a Jugnotem v hlavních rolích mě potěšila v současném nevlídném čase. I když příběh není originální, tak vtipem, pohodovou atmosférou a trikovou nápaditostí se řadí k tomu nejlepšímu, co je v daném žánru k vidění. Bylo by fajn, moci si po smrti vyrovnat pozemské účty a pak se přesunout někam hodně vysoko třeba lavičkovým výtahem. ()
Přesně jak to už bylo řečeno : většina francouzkých komedií funguje dodnes a o nějaké trapnosti nemůže být řeč. Celý film je pohodový i stopáž příjemná. ()
Další komentář, který mi zmizel, ale nevadí. Řidič a fantom je báječné překvapení, a to i přesto, že jak Gérard Oury, tak Francis Veber jsou zárukou kvality. A tady spolupráce sedla nejen jim, ale i hlavní herecké dvojici. Komedie je to originální, vtipná i dojemná, a má krásně roztomilé, úžasné triky a jednu mimořádně povedenou akční scénu. Automobilová honička je vrcholem filmu a taktéž esencí úžasného humoru. Báječná věc. 90%. ()