Eso es

Belmondo má lepší komedie a lepší komedie natočili ve a Francii i o době nacistického Německa. Nicméně se dá i tak říct, že na Eso es se dá koukat a párkrát se i zasmějete. Třeba hlásiče o košer jídle v mnichovské restauraci v roce 1936. Jako oddechovka dobré. Jen ten dabing mi nějak neseděl - Belmondo má být buď Tříska nebo Krampol, jinak to není ono. (09.07.2017)

Čistokrvný francúzsky protagonista: Georges "Jo" Cavalier, musel byť rozhodne odvážny »kavalier«, keď povedzme, že zrovna uprednostnil záchranu nemeckej židovskej rodiny na čele s 10-ročným Simonom Rosenblumom, namiesto toho, aby sa priamo zúčastnil ako tréner francúzskeho boxerského tímu na letných olympijských hrách v roku 1936 v Berlíne, kde samozrejme nesmel chýbať ani sám Führer ako ústredný predstaviteľ Nemeckej ríše. • A mimochodom; Bébel v spolupráci s režisérom G. Ouryom, sa o tom rozhodli vytvoriť i akýsi komediálne, a k tomu i s dobovým podtextom ladený titul s miestami až dramatickejšou líniou udalostí, v ktorom by v podstate hlavný prim predstavovalo predovšetkým to, že by s vysokou účinnosťou zosmiešnili nielen samého Adolfa [S]hitlera, ale zároveň aj nacistické obdobie ako celok, čo občasne vytváralo trochu drsnejší charakter «čierneho humoru»; skrátka, vtedy divákovi sprístupnili tak s-a-t-i-r-i-c-k-y nadštandardne skomponovanú vec, nad ktorou by doslova jasali odporcovia tohto odporného systému, ale nad čím som už tak mimoriadne nejasal - bol najmä scenáristický kredit, ktorému častokrát prechádzali aj také absurdnejšie podané veci, nad ktorými normálne koľkokrát ostával rozum stáť, alebo ako som už medzičasom tiež spomínal, tak z priameho uhla pohľadu J-P Belmonda, ako ústredného predstaviteľa, ktorému najviac išlo azda iba o to, ako sa vlastne tomuto režimu majstrovsky vysmiať rovno až do ksichtu, ale zase tam hneď nenahádzať úplne všetkých predstaviteľov do jedného vreca, viď postava v podobe Günthera von Beckmana, s ktorým hlavná postava absolvovala úvodné [letecké] zábery už počas I. svetovej vojny! • Síce scenár môžem právom považovať za »nedopečený«, no ostatné [príkladne technické] zložky boli až natoľko vskutku naprosto zaujímavými, že mu to tentoraz i s veľkou radosťou prepáčim; vloženie archívnych, čiernobielych záberov z olympiády '36, s ktorými sa prekrývali tie filmové... (04.02.2024)

"Abych Vám vysvětlil svůj úbor, pánové. To je stará francouzská tradice. Když strávíme večer s dámou my Francouzi, tak skončíme vždycky ve spodkách ve skříni. Tak abych neztrácel čas, oblékl jsem se do tohoto úboru už před večeří." Pane Cavalier, nelžete náhodou Gestapu? Že vy jste právě při útěku po napadení nadřazený rasy ukradl olympijskou pochodeň. Tak jak to bylo? ... Za mě to bylo nejzábavnější nahánění Židů v Německu, ze kterýho jsem si odnesl fintu, jak se za pomoci sirotka dostat sličný novinářce do postele. A samozřejmě: Mann? - Verboten!, Zola? - Verboten!, Brecht - Verboten!, Hemingway - Verboten!, Freud? - Verboten!, Hitler? - Verboten! (09.12.2017)

„Prosím vás, pane, podepsal byste se mi?“ . . . Klasický podpis pana režiséra, velkého umělce na poli vysokorozpočtové komedie, rozhodně nelze přehlédnout. Po Velkém flámu (1966) se ve Francii strhla obrovská vlna crazy komedií zasazených do 2. světové války, nimiž se tvůrci více či méně úspěšně snažili navázat na úspěch slavného filmu Gérarda Ouryho... a zde po 16ti letech s další válečnou komedii, pojatou tentokrát v některých směrech odlišně, přichází i samotný Oury, aby všechny ty napodubující tvůrce opět hravě strčil do kapsy. Ouryho tradiční porce velkolepé filmové zábavy určitě nezaskočí spřízněné diváky bohatě rozvinutou sérii zápletek, vtipnou vymakanou akcí a stejně jako ve Velkém šéfovi i hravými odkazy na skutečnou událost (zde s nejen vtipnou parafrází, ale i netradičním zakomponováním sekvencí slavného dokumentu). Čím překvapilo Eso es mě, byla vedle velmi pěkné dobové výpravy nezvyklá přítomnost rodinné linky a krátká zastavení nad malými lidskými dramaty v čase vypuknutí války. Moje takřka stejné dojmy skvěle vystihl ve svém komentáři Enšpígl, taky kolikrát ve mě nastal onen pocitový zvrat z úsměvu na úplné zmrazení a zase zpátky, a to aniž by film na mě působil jakkoliv překombinovaně či nevyrovnaně. Belmondo si to celé spočátku táhne ve své typické formě úplně sám, aby postupně nečekaně vytvořil velmi sympatickou hereckou dvojku s 10-tiletým klukem(!). Oba rozervní hrdinové mi pronikli k srdci, i přes dvougenerační rozdíl mezi nimi panovala báječná chemie, malý Simon byl kouzelný... 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (12.03.2021)

První film, kde jsem slyšel Belmondův originální hlas. Lidičky, já si chvíli myslel, že mám snad vlčí mlhu. Jeho hlas je úplně něco jinýho, než Krampolův nebo Moravcův nebo Třískův, kterými ho u nás zásobují. Mnohem jemnější a občas bych až řekl zženštilej (což ale může být způsobený srovnáním s drsnými českými dabingy). K filmu: Neznám komedii, kde by si z Hitlera jmenovitě dělali takovou prdel jako tady (snad kromě Zítra vstanu a opařím se čajem - odkaz zde) a kde by se jim ta sranda tak dařila. Například scéna v knihkupectví je nezapomenutelná. Málem jsem pukl smíchy. ZOLLA! VERBOTTEN! KANT! VERBOTTEN! HITLER! VERBOTTEN! NEIN! (01.02.2006)