Statečné srdce

Tak co se týče hereckého výkonu, dal bych Melovi jedničku s hvězdičkou, ale to bohužel nemůžu říct o tom režisérském, kterým mě dost zklamal. Snímek se mi líbil a zajímal mě do chvíle, kdy to William dostal šípem. Pak to začalo být nudné, nerealistické, docela trapné a "pravá" Williamova smrt (co jsem počítal, tak měl předtím umřít alepsoň 2x) byla téměř bez efektu (myslím toho emočního). Hodnotím nakonec 4*, ale je to velmi těsně (přemýšlel jsem o hodnocení 3/4*), a to díky naprosto dokonalé hudbě, která patří dosud k těm vůbec nejlepším filmovým soundtrackům, které jsem kdy slyšel. (09.08.2008)

Mel Gibson natočil vlastní Tanec s vlky. Přes pocity velkoleposti, nekompromisnosti a úcty k legendě je tenhle velkofilm trochu hra na jistotu. Příliš to vysvětlit neumím (resp. ani nechci, protože mi to trochu kazí ty skvělé pocity), ale ještě nikdy jsem někomu Statečné srdce nedoporučil... zvláštní, ale je to tak. (01.07.2004)

Mel Gibson a skotské sukně uvádí: Statečné srdce, které má po celou dobu filmu neskutečnou šelest. Bohužel i přes režisérův talent se potvrdil můj "handicap" a to, že mě historický film neudrží v pozornosti. Když se navíc jedná o film 177 minutový, je mé sledování doslova životním výkonem. Některé scény jsou zapamatováníhodné a krajina je neskutečně krásná, to nic ale nemění na faktu, že se mi ke konci "srdce" málem roztrhla pusa od zívání. 60% Apocalypto rulezz! (09.08.2008)

Pečlivě vygradovaný historický velkofilm, lišící se od desítek podobných amerických spektáklů „špinavostí“ a surovostí nejen bitevních scén. Navíc má výborný soundtrack a nadprůměrné herecké obsazení. Vážnější výtku bych měl k délce a s tím souvisejícímu varovnému zkreslování historie. Jako staromódní, od reality odtržený hrdinský epos postavený na výpravných bojových scénách by Statečné srdce mohlo klidně trvat polovinu své délky. 80% Zajímavé komentáře: numi, PALINO, Vronsky, Kanibal (10.06.2005)

Historický film jako takový podle mě neexistuje. I sebelepší snaha o historičnost může velmi rychle blednout spolu s rostoucím historickým výzkumem a povědomím a co potom zbude? Ve většině tak obstojí pouze příběh, pro nějž je historie převážně kulisou. V tomhle případě příběh o cestě za svobodou s nádechem romantiky. K takto pojaté látce, která navíc vyloží karty hned na začátku, prostě určité klišé a patos patří. Patos nejde jen tak vyloučit z lidských prožitků jako apriori negativní a zkuste se někdy zamyslet i nad rozdílem slov klišé a archetyp. V tomhle filmu je dávka obého přesně taková jaká má být (na rozdíl třeba od takového "Posledního samuraje"). Všechno navíc s krásnou hudbou (kterou si sice Horner tak trochu vypůjčuje třeba ze svého filmu "Glory", ale za ty píšťaly mu to rád odpustím). Ale možná stačilo napsat jen, že jsem tentokrát podlehl celkem rád. (28.04.2005)