V oku tornáda

Teda popravdě nic moc. Nic extra, děj je chabý (i střih a kamery), obyčejný, herci také. Chvílema nepříjemný, jako když vám něco vletí do oka. Světlou stránkou byla chvíle, kdy auto proplouvalo okem tornáda a vystoupalo nad mraky, kde vykouklo sluníčko, jinak průměr a z některých dialogů se mi dělalo šoufl. Lepší dvě. (22.11.2014)

"Já a planeta si pomáháme." Když se balí vyvolená, tak se klíny do hlavy nesmí šetřit. Jenže o to tady tak úplně nejde. Tady jde o silně rotující vír, ve kterém se více či méně dobrovolně pohybuje tým odborníků, tým debilů, dvě neúplné rodiny a nějaká ta budoucí mrtvola, aby to bylo dramatické. Mě to tedy moc nebavilo, takže jsme si s tvůrci zahráli kdysi oblíbenou hru "všechno lítá, co peří má": auto? - lítá, dům? - lítá, autobus? - lítá, letadlo? - padá, americká vlajka? - za jakýchkoli okolností stále vlaje. (26.04.2016)

Prvních pětadvacet minut se dost neobratně představují jednotlivé postavy, další hodinku tu máme velmi solidní trikovou podívanou (i přes nevelký rozpočet), prokládanou znovu neobratnými uslzenými scénami, kdy dost mizerně zvolení herci pronášejí hodně hloupé věty plné vlasteneckého podtextu. Docela dost jsem se bál ruční kamery, naštěstí to tvůrce velmi rychle omrzelo a nabízejí scény, které rozhodně nepatří do kousků á la Tornádo: Stupeň X833T.. Máme tu vypiplané zvukové efekty i obrovské vzdušné sloupy, které hoří (a berou si očekávatelné oběti) a které s sebou odnášejí kamiony i dopravní letadla. Mezi tím vším tančí několik nevýrazných statistů (ztráty na životech jsou ovšem minimální, protože do kin se přeci musí dostat i mladá ucha!!), k ukojení diváckého voyerismu to však stačí. Škoda jen, že s nimi tvůrci nakládají výrazně šablonovitě. Máme tu tedy ovdovělého otce, který se odcizil s dvěma dospívajícími syny, meteoroložku vzdálenou od dcerky, fanatického lovce tornád, partu vesnických bláznů vrhajících se do nebezpečí po hlavě. A spoustu klišé (loučení do kamery poamericku) i nedořečeného (co se stalo se zbytkem studentů z autobusů?). Režisér Steven Quale stojí za pátým Nezvratným osudem, který je na daný žánr velmi solidní. Nezklamal ani tentokrát. Za oceánem to ale asi ocení víc. Morálka, Američané, především. (27.08.2014)

Tak jak, Bobíku? Mrknem na Tornádo Lou, tu Arizónskou pěnici, prohlédneme jí oftalmoskopem? Pokud je tedy okem míněn opravdu sklivec a nejedná se jen o téměř básnický pojem vytvořený poetickým střevem, pak bude dozajista myšlena prdel. Prdel!!! No, to abych vyměnil nástroj. Vzhledem k tomu, že jaksi uznávám své občasné autority, uvěřil jsem některým zde vyprodukovaným větám v komentech, že klasický model o tak či jinak pochroumané rodině zde figurovat nebude, super, klišé se nekoná a o čem ten film teda bude, hehe, dále až božsky opěvované dramatické scény a další všemožná superlativa o supercele. Do prdele. Po trapných patnácti minutách měním lékařský kufřík, neskonale se směji ftipné dvojce na čtyřkolce, proklínám svou důvěřivost a čekám na ten neskutečný vrchol, grandiózní finále, tak, větře duj. No, přetrpíme pochroumanou rodinu, zív, já to věděl, kreténské dialogy primitivních scénáristů napsaných pro idiotské studenstvo, plky a milion kamer geniálně obhajitelných projektem časové kapsle, to už jsem opravdu uchcával. Tolik trivialit na jednom místě... větře, duješ??? Pořád čekám! Fůůů a fííí, meluzína jak od Křemílka s Vochomrchou a stejně zákeřná, dokonce jednomu hrdinovi, zástupci pana šiditele, vytáhla prdel skrze kanál. Nebój, kufřík už mám otevřený. Dočkali jsme se i přerodu cynika profesionála v citlivou duši a miláčka všehomíra a pozór, jeho letu vokem... tak to bylo ono? Na to tady hodinu a půl čekám? K dokončení trapnosti další rozhovory do kamer, společné mazlení bratrů Bíbrů a taťky a džouk v podobě již zmíněné dvojice na úrovni tele-tele. Od začátku dokonce dokonale bez napětí, neboť každé z hrajících telat má na čele napsáno, jak že to s nim bude dál. Ač jsem nečekal nějaký extra umělecký zážitek, tohle bylo velmi podprůměr, přátelé. O hrdě ač potrhaně třepotajících se vlajkách se ani nezmiňuji, je to špatné pro morálku. Takže, Bobík je neskonale nasrán a bude se více držet hesla „důvěřuj, ale prověřuj.“ (16.11.2014)

Dlouhých 18 let od DeBontova TWISTERU a po haldě videosraček se tornáda vrací na filmová plátna a i když to není žádný zázrak, koukat se na to dá. Řádění tornád v městečku, kde má každý pakoš po ruce kameru, si užijem dost a postavy ani formát found footage příliš neotravují, snad jen linie toho zasypaného zamilovaného párečku byla bolestně nudná. (03.01.2015)