Padesát odstínů šedi

"Já se nemiluju, já šukám. Tvrdě." Tak už to bývá u bohatých byznysmenů, kteří si mezi tvrdou prací, kterou představuje hypnotizování monitoru, najdou čas na kadeřníka, posilovnu, letecké zkoušky, hraní na klavír a samozřejmě na Hernu. Vždyť, kdo si hraje nezlobí a pan Grey si hraje rád. Jsem si jistý, že 90% žen by si s ním hrálo s chutí a skoro 1% by to i přiznalo, ale pan Dokonalý si k hraní našel prapodivnou trubku, která mu kazí hru a mně celkový dojem. Já bych skutečně uvítal, kdyby mezi těmi dvěma k "něčemu" došlo. Místo toho jsem sledoval hroutícího se byznysmena, který měl k Dominantovi daleko asi jako já k hezounovi a slečnu Steeleovou, která pro svou roli Podřízené neměla absolutně žádnou vlohu. Zkrátka, když je plná místnost pout, bičů, masek a řetězů, tak by z toho nemělo vylézt ani deset odstínů nudy, natož padesát. (29.11.2015)

Nedá se o tom říct nic jiného, než co padlo už o knížce, a sice že existence takového kvanta mařen, které nejenom zjevně nikdy neměly pořádný sex, ale navíc netuší o existenci solidního literárního porna, je vskutku depresivní. PS: člověk by musel být slepej, aby přehlídl, že nejde o nic než o hodně špatnou fanfikci Stmívání. Kvalitativně naneštěstí Nového měsíce, a navíc bez všech těch úletů, díky nimž byl Nový měsíc snesitelný. (07.01.2018)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)

Tady si někdo na telenoveláckých dialozích, bičíku a svázaných rukou pořádně nahrabal. Každý máme svou hernu – já v ní měl igráčky, stavebnici Chevu.. Pojďme se na umělé milostné scény v tomhle mediálním humbuku podívat bez předsudků. Časy se mění, co se v „ložnici“ odehraje, musí být jasně dané na papíře. Což je možná nejúsměvnější z celé téhle srdceryvné báchorky. Ona je docela naivka, která překvapuje zvláštními kroky, on je lehce zvrhlý boháč, který spíš dělá ramena a pak se miluje jako většina populace. Jen někde něco okoření. Nepovedlo se to u Twiglightu, stejně jako u filmů podle knih Dana Browna. Masivní zájem čtenářů, šup s tím na plátna. Tohle odpočinkové čtivo jde však ještě dál – volí lehké porno obalené tuctovou romantikou. Respektive se o pornu spíš mluví. Stačí dva kliky na netu a jsme v úplně jiném světě. Klišé se kupí, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Ve finále je to tak nakonec překvapivě konzervativní. Což je na tom taky vlastně úsměvné. Obal „must-see“ zase jednou dokonale zabodoval. (05.03.2015)